Září 10, 2012
Je to pravděpodobně nevětší z amerických politických mýtů, který je prezidentskými kandidáty během jejich kampaní omílán do omrzení. Prezident Obama tvrdil, že Spojené státy mají s Izraelem speciální vztahy, tak jako s žádným jiným státem. Vyjádřil se o jejich společním přátelství jako o „neotřesitelném, věčném a unikátním, ukotveném našimi společnými zájmy a hluboce zakořeněnými hodnotami“. Jeho protivník z řad republikánů, Mitt Romney, šel ještě dál a nechal se slyšet, že „rozdíly mezi námi a naším spojencem Izraelem nestojí za řeč.” Romneyho předvolební reklama z poslední doby, vyzdvihující jeho letní návštěvu Izraele, ještě více prohloubila „hluboké a oběma stranami hýčkané přátelství“.
Zatímco takové a podobné výroky tvoří základ zjevného konsensu ve Washingtonu, realita je taková, že ono hýčkané přátelství obou zemí není nic víc než báchorka, která je propagována politiky, aby zamaskovala podezření a mnohočetné příklady pokrytectví a zrady, jež ocejchovaly tuto alianci od doby vzniku státu Izraele. Politici možná dávají přednost velebení nekonečné lásky k Izraeli a roční pomoci v hodnotě miliard dolarů, kterou mu poskytují, na druhé straně však americká bezpečnostní zařízení považují Izrael (alespoň tedy v tajnosti) za neloajálního partnera.
Skrýt nedůvěru je těžké především ve věci Iránu. Izrael vytváří urputné tlaky na Washington ve snaze docílit, aby podpořil nebo se připojil k útoku na Teherán, a tím zastavil to, co Izrael označuje jako íránskou snahu vyrobit jadernou bombu pod zástěrkou svého civilního energetického programu. Zatímco se Spojené státy zaměřují na zamaskování osobního nepřátelství, které panuje mezi Obamou a izraelským premiérem Benjaminem Netanjahu, pravdou je, že američtí činitelé jsou obecně hluboce v rozporu s Izraelem právě v této teheránské záležitosti. Konflikt vyplaval na povrch tento měsíc zveřejněním zprávy, že se Pentagon příští měsíc chystá zredukovat společné vojenské cvičení Austere Challenge s izraelskou armádou, které bylo financováno jako největší a nejvýznamnější cvičení v historii obou zemí. Cílem cvičení bylo prověřit připravenost izraelského protiraketového obranného štítu v případě íránské odvety, jež je pravděpodobně velkou hrozbou která brání Izraeli, aby ohlásil samostatný útok na Írán. Největší pákou Pentagonu na Izrael je radar pro detekci mikrovlnného záření, který je umístěn právě v Izraeli, ale provozován výhradně americkou posádkou a který by Izraeli v případě napadení íránskými raketami zajistil včasné varování. Vysoce postavený izraelský důstojník sdělil časopisu Time, jak si zprávu o přehodnocení Pentagonu překládají: „Američané nám v podstatě vzkazují: ‚My vám nevěříme’“.
Svár mezi dvěma "neotřesitelnými spojenci" však není omezen jen na Írán. Antipatie byly na denním pořádku po celé dekády. V létě současní i bývalí zpravodajci CIA připustili, že bezpečnostnkí složky Spojených států považují Izrael za hrozbu číslo jedna, co se týče zpravodajských služeb na Blízkém východě. Nejprofláknutějším špiónem pracujícím ve jménu Izraele byl Jonathan Pollard, námořní zpravodajský důstojník, který v osmdesátých letech předal Izraeli tisíce utajovaných dokumentů. Opakované žádosti Izraele o jeho vydání jsou pro Pentagon osinou v zadku, v neposlední řadě i proto, že úředníci na poli obrany považují sliby, že Izrael se už nikdy nedopustí špionáže na americké půdě, jako neupřímné Nejméně dva další špióni byli odhaleni za posledních pár let. V roce 2008 bývalý americký armádní inženýr, Ben-Ami Kadish, přiznal, že dovolil izraelským agentům vyfotografovat tajné dokumenty o stavu amerických proudových stíhaček a jaderných zbraní v osmdesátých letech. A v roce 2006 byl Lawrence Franklin, úředník amerického ministerstva obrany, odsouzen za předání utajovaných dokumentů o Íránu Izraeli.
Ve skutečnosti měl Washington o Izraeli pochybnosti od začátku jejich přátelství. Americká základna na Kypru v prvních letech po vzniku státu Izrael bedlivě sledovala izraelské aktivity, dnes je izraelská komunikace předkládána týmu hebrejských lingvistů umístěných v pevnosti Meade v Marylandu. Dokumenty, které byly nedávno uvolněny z archivu izraelského letectva, také ukazují, že Izrael nakonec identifikoval záhadná výšková letadla, která přelétávala nad izraelským území v padesátých letech, jako americká špionážní letadla U-2. Spojené státy v rámci pokračující opatrnosti nezahrnuly Izrael do seznamu zemí, s nimiž Washington sdílí citlivé špionážní informace. Členové skupiny "Five Eyes", tedy USA, Velká Británie, Austrálie, Kanada a Nový Zéland, se zavázali, že se nebudou vzájemně špehovat, což je podmínka, kterou by Izrael jako člen skupiny běžně překračoval. Izrael dokonce ukradl identity státních příslušníků těchto zemí, aby je mohl použít při operacích Mosadu. Nejznámější je případ z roku 2010, kdy Izrael falšoval pasy, aby propašoval izraelské agenty do Dubaje, kde zavraždili vůdce Hamásu Mahmúda al Mabhúha. Izrael má daleko k tomu, aby se stal důvěryhodným spojencem v americké válce proti terorismu. Bývalý zpravodajský úředník řekl v červenci agentuře Associated Press, že se v žebříčku zemí, které pomáhají bojovat proti terorismu sestaveným Bushovou vádou, Izrael umístil hůře než Libye.
Tak proč všechny ty řeči o speciálním poutu, je-li vztah obou států poznamenán tak hlubokou nedůvěrou?
Část odpovědi mají na svědomí zastrašující taktiky proizraelské lobby ve Washingtonu. Thomas Friedman, sloupkař z New York Times, jako by mluvil za rostoucí počet pozorovatelů, když minulý rok napsal, že americký Kongres je "koupen a podplacen" izraelskými lobbisty. Tato moc byla až příliš zřejmá, když minulý týden předvolební sjezd Demokratů přijal pozměněný návrh určující Jeruzalém jako hlavní město Izraele, a to i přes to, že tento návrh je v rozporu s mezinárodním právem a s hlasy poslanců.
Ale je tu i další, méně diskutovaný důvod. Francis Perrin, bývalý šéf francouzské atomové agentury z padesátých a šedesátých let, tedy v době, kdy Francie pomáhala Izraeli vyvinout jadernou zbraň proti vůli USA, kdysi poznamenal, že izraelská bomba byla doopravdy „zacílena proti Američanům”. Ne proto, že Izrael chtěl zaútočit na USA, ale proto, že si uvědomil, že pokud budou jako jediný stát na Blízkém východě disponovat jaderným arzenálem – USA budou jen těžko riksovat, že se jim postaví do cesty, ať už jsou jakkoli v rozporu s americkými zájmy. A už jenom z tohoto důvodu je Izrael pevně rozhodnut, že zastaví jakéhokoli soupeře, včetně Íránu, který by se snažil vyvinout jaderné zbraně a tím zničit jeho monopol.
Převzato z Global Research
Překlad Miss Evis
