Naše média probírají nedávné zdražení vajec ze všech možných i nemožných úhlů, ale jako vždy, podstata je někde jinde. Tu nechápe ani autor Vít, který mne svým článkem přiměl, abych sdělil svoji zkušenost letitého „insidera“. Závěry ať si učiní každý sám.
Nehodlám se zabývat tím, zda EU wellfare program zplodila pravice nebo socialisté, protože ho vytvořili lobbisté jedné konkrétní velké západní firmy zabývající se výrobou zařízení pro živočišnou výrobu, kteří mají dost prostředků na to, aby si v Bruselu pro sebe koupili legislativu na míru. Nehodlám se ani zabývat tím, zda „zlepšené životní prostředí pro zvířata“ má efekt pozitivní nebo negativní. Praxe hovoří jasně – pro akademiky a zainteresované NGO pozitivní (živí se tím, ale v drůbežárně byli jen na exkurzi), pro konkurenceschopnost a potravinovou soběstačnost Evropy smrtelný, pro slepice – na rovinu – těm je to jedno, pokud mají zajištěné základní technologické podmínky a dostatek kvalitních krmiv a vody – nesou – plus-minus pořád stejně. V diskuzi se zapomíná, že genetický vývoj posledních let kura domácího změnil na „formuli 1“, která nemůže jezdit na Normál, v běžném provozu a na vedlejší louce. Je to vysoce výkonný producent s náročnými požadavky na svůj bezporuchový provoz. Když budete od malička člověka držet v kleci, bude svoji klec považovat za něco běžného, normálního, přirozeného ….. a protože je to jeho domácí prostředí …… bude se v ní cítit doma a dobře (nic jiného nebude znát). Když ho dáte do větší klece od malička – změnu k lepšímu nepocítí. U slepic je to stejné. Brojleři dnes žijí 35 dní, nosné slepice cca 11 měsíců (dále již ve velkochovu nerentabilní). Welfaristé aplikují lidské vnímání světa na ptáky. Je to nejen úchylné, ale z pohledu zdravotního, veterinářského i sociálního (i slepice si vytvářejí sociální skupiny) je řada EU výmyslů prokazatelně kontraproduktivních nejen pro živočišnou výrobu jako celek, ale i pro slepice samé (z kura domácího nám EU dekretem udělala býložravce zákazem používání masokostní moučky). Že je to proti matce přírodě, nikoho v Bruselu nezajímá, oni tvoří nový svět, v kterém cokoli přírodního/normálního nemá místo.
Chceme-li pokročit, je třeba si uvědomit, že ne ve všech zemích EU (i těch nejvyspělejších, jako ve Francii) a zejména u dodavatelů ze zemí mimo EU, nejsou EU standardy aplikovány stejně. Ne všude fungují zdravotní, veterinární a další státní úřady stejně jakobínsky (s totálním despektem k realitě i finančním a dalším možnostem producentů) jako u nás. Jsme papežštější než sám europapež. Náš stát nejenže kašle na naši potravinovou soběstačnosti v oblasti živočišné výroby, on po desítky let působí jako agent konkurence, který nejenže nechrání vlastní zemědělství i spotřebitele před neregulovanou záplavou nekvalitního, nečerstvého produktu z přebytků konkurence, on naopak dělal aktivní opatření, která tento sektor posílá ke dnu. Prakticky žádné dotace, zato postihy a penále a problémy pro domácí výrobu, která je nevolníkem zahraničních obchodních řetězců. I spotřebiteli je u nás jedno, že kupuje ve slevě i měsíc stará vejce z Litvy, Španělska, Polska a Slovenska. Tu slevu sice vyhlašuje obchodník, ale doplácí na ni pouze výrobce. Tak bylo možno v minulosti kupovat v supermarketech M vejce za Kč 1,50 (z toho pro výrobce Kč 1,-), když průměrná výrobní cena vajec byla někde kolem Kč 1,60.
Zisková marže nepřekročila v minulých 20 letech cca 6 %, zato prodejci ji mají kolem 35 %, přitom producent hradí i dopravu, mnohdy i manipulaci, regálovné apod. v supermarketu. Na jeden ziskový rok připadaly dva neziskové. Dluhy u bank rostly a rostly, stát koupený zahraničními řetězci přihlížel ekonomické devastaci prvovýroby a zároveň vyhrožoval, že pokud nedodrží prvovýroby termíny a podmínky nových EU direktiv, tak producenty, co nebudou schopni (hlavně finančně) přebudovávat svoje klecové chovy včas, prostě zlikviduje.
Obnova klecové haly na tzv. „obohacené klece“ či podestýlkový chov je drahý špás (na halu o cca 20 tisíci nosnicích rekonstrukce kolem Kč 3 milionů) a české firmy ji provádějí postupně již 3-4 roky, některé i déle. Velkoproducenti u nás disponují 6-8 halami v jednom výrobním středisku. Někteří mají i 3 výrobní střediska. Čili žádný šokový stav, zato stále narůstající dluhy u stále více nervózních bank. Majitelé českých výrobních kapacit, kteří zprivatizovali socialistické farmy, vydrželi dlouho. Začali padat kolem roku 2004. Prvními predátory byli čeští šmelináři, kteří dováželi levná vejce ze zahraničí a postupně začali ovládat trh s vejci. Potřebovali legalizovat cizí vejce – proti všem předpisům přiváželi kamiony neoznačených vajec z východu a v ČR je označovali kódem třídírny CZ. Stát věděl, stát nekonal. Překupníci měli a mají statut nedotknutelných. „Spolkli“ první české „padlé“. Kolem roku 2007 začali po vlastech českých jezdit skupinky lidí tvrdících, že mají k dispozici cokoli mezi 1,5 až 2,5 miliardami Kč a že výhodně koupí (od předlužených zemědělců) jakýkoli kus zemědělské půdy, resp. provoz živočišné výroby, nejlépe vlastnící i zemědělskou půdu. Je veřejným tajemstvím, že šlo o dolarové fondy nizozemské banky ABN AMBRO a francouzské Societé Generale. Kolem roku 2010 došlo k dramatickému přechodu vlastnictví české živočišné výroby od českých občanů do rukou bílých koňů za výše uvedené prostředky. Kompletně se změnilo podnikatelské prostředí i mravy. Odhaduji, že k tomuto okamžiku nám Čechům nepatří přes 60 % živočišné výroby, možná i více.
Proč je to důležité pro cenu vajec?
Ještě před cca 3 roky došlo ke skokovému zvýšení ceny vajec nejen u nás, ale v celé Evropě. Všichni výrobci zvedli ceny, ale jen v Česku nastoupil v plné polní Antimonopolní úřad (nejzbytečnější a nejškodlivější orgán v ČR) a „vypálil“ producentům vajec statisícové pokuty. Neslyšel argumenty, nediskutoval, nezajímalo ho, že cena krmiv na krmivových burzách vzrostla všem o cca 30 % během pár týdnů. A na výrobní ceně vejce má cena krmivových směsí podíl cca 70 %!!!
Nyní máme cizí, bohem i státem preferované cizokrajné vlastníky živočišné výroby, Antimonopolní úřad mlčí, státní orgány nevidí ani neslyší o porušování všeho, co původním vlastníkům nebylo dovoleno – od staveb bez stavebního povolení, po evaporaci státního zdravotního, veterinářského, ekologického i jiného dohledu. O ČOI nemluvě. A náhle, tento stát „vyrazil do boje s vnějším nepřítelem“, poprvé začal chránit tuzemskou výrobu – už v cizích rukách. A cizí ruce, bez ohledu na provázanost české cenotvorby s okolními trhy, si dovolily dříve nemyslitelné – „rejžovat“ na českém konzumentovi hlava-nehlava dříve nemyslitelným způsobem. Z cizího krev neteče, zvlášť když ti, co by měli hájit zájmy českého občana, zainteresovaně nekonají.
Inu dějí se tu věci. Co není dovoleno domácímu kmánu, je možné pro nedotknutelného Pána.
Česká živočišná výroba patří k nejefektivnějším v Evropě s vysokou produktivitou práce, která by byla, v podmínkách rovné, férové konkurence zvané tržní hospodářství a při stejných podmínkách realizačních (bez dotací EU, dotací národních států jako v Polsku, Španělsku i jinde, bez predátorské vlastní administrativy) schopna konkurovat všem a vydělat si na sebe. Evropa ale není místem pro férovou soutěž, a ekonomické reálie jsou podřízeny politizujícím magorům a úřednické despocii žijící z korupce.
23 let naši zemědělci plnili (s odřenými rameny a sebezapřením) řadu málo vnímaných společensky prospěšných funkcí a ekonomicky, pod tlakem řetězců) drželi na nízké úrovni, mimo jiné, i inflaci, ceny základních potravin a byli garanty kvality v ČR vyráběných zemědělských produktů a potravin. Nyní je živočišná výroby dominantně v cizích rukách, evidentně v novém postavení/režimu, a dají se očekávat „věci“ nevídané a neslýchané.
„Vajíčková“ aféra je zřejmě jen předznamenáním dalšího vývoje. Iniciátorům to tentokrát, zdá se, prošlo bez ztráty květinky. Příště půjdou v testování toho, co si na českém dvorku, za úžasu okolní Evropy, mohou dovolit ještě dál.
To není „černé vidění“, to je běžná komerční praxe, v daném případě s velkým vydíracím potencionálem.
Inu, není vše tak, jak se na první pohled zdá, pane Víte.
Několik doporučení na závěr:
-
Sledujte razítka na vejcích – nejsou-li označena CZ – kupujete, nejspíše, 14 – 21 dní staré přebytky pro okamžitou konzumaci.
-
Preferujte mezi českými producenty ty, kteří zahraniční vejce nedováží a nepřebalují.
-
Nejlepší je kupovat přímo od výrobců čerstvá vejce, ty lze skladovat v chladu bezpečně i několik týdnů.
-
Nedejte na strašení, vejce jsou zdravá a výroba českých vajec splňuje kritéria nejvyšší kvality, zdravotní bezpečnosti a hygienických podmínek. Kdyby nebyla, náš vlastní stát by se postarat o to, aby v ČR vlastní velkovýroba vajec už dávno nebyla.
-
Nebojte se salmonely – je všude kolem nás, podstatné je kde. Pokud nevzniknou podmínky pro její rozvoj, se, stejně jako miliony jiných mikroorganismů kolem nás, neprojeví. Ve vejcí, pokud vím, nikdo nikdy salmonelu neobjevil, zato v drůbežím trusu – ale ten normální dospělý člověk do zažívacího traktu nevkládá.
-
Zapomeňte na dřívější nízké ceny vajec. Kromě jiného se EU svými direktivami postarala o snížení stavu, a tedy i produkce vajec v Evropě o více než 20 %. Budeme o to více dovážet vejce ze zemí, které nevědí, co je to wellfare, ekologie, hygiena, kde je zdraví i život levný. Z Kalouskova. Tam vědí, jak být konkurenceschopní, nepoznali požehnání Bruselu a zvířecí exkrementy tam nejsou nebezpečný, páchnoucí odpad, ale hnojivo na poli.
Foto: zdroj
