Zdravotní reformy roku 2011 a dopady na každého z nás

Reklama


Po neúspěchu Mirka Topolánka, Tomáše Julínka a Marka Šnajdra v letech 2007–2009 zdravotnictví v České republice pevně uchopil Miroslav Kalousek se svým poradcem – privatizátorem slovenského zdravotnictví – bývalým ministrem Rudolfem Zajacem v zádech.


Kalouskovi se opět podařil mistrný tah, když do vedení ministerstva zdravotnictví dosadil bývalého úspěšného ředitele Fakultní nemocnice v Hradci Králové, MUDr. Leoše Hegera. Řada lékařů zajásala, protože z ministerstva byli postupně v čase odejiti arogantní Julínek, loutkové ministryně Daniela Filipiová a Dana Jurásková, a konečně i skutečný vládce ministerstva od roku 2006, bakalář Marek Šnajdr. Ten, aby neztratil svůj vliv na vývoj českého zdravotnictví, nechal se pro jistotu zvolit předsedou správní rady největší české zdravotní pojišťovny VZP.


Ministr Leoš Heger ještě odvolal bývalou náměstkyni Helerovou a tím jeho personální změny skončily, neboť i za tento nesmělý krok sklidil obrovskou kritiku skutečných vládců ministerstva. V ostatních případech, např. na lidi dosazené do čela státních nemocnic náměstkem Šnajdrem, si ministr nedovolil sáhnout s výjimkou ředitelky Nemocnice Bulovka, kterou byl nucen odvolat kvůli pochybení ve výběrovém řízení. Ministr Heger však nenaplnil očekávání většiny zdravotnické veřejnosti ani svá vlastní slova, když chtěl kultivovat české zdravotnictví bez revolučních změn.


Krátce po nástupu do funkce musel ministr čelit hrozící personální krizi zdravotnictví v rámci hnutí lékařů Děkujeme, odcházíme. Hnutí představovalo jedinečnou šanci k nápravě pokřivených vztahů ve zdravotním systému, ze které měli politici skutečný strach. Bohužel z původních 13 požadavků, včetně požadavků na řešení obrovské korupce, nakonec zůstal jenom požadavek mzdový. Akce lékařů však ministra přinutila otevřeně mluvit o existující korupci v nemocnicích i jinde ve zdravotnictví a přiměla jej učinit první nesmělé kroky v jejím potírání.


Po úspěšném překonání personální krize ve zdravotnictví se koaliční většině poslanců ODS, TOP 09, Starostů a nezávislých a VV podařilo opakovaně proválcovat poslaneckou sněmovnou změny zákonů o veřejném zdravotním pojištění, zbrusu nový zákon o zdravotních službách, o specifických zdravotních službách, o zdravotnické záchranné službě a celou řadu dalších. Zákony se projednávaly takovým stylem, že se večer před jednáním výboru pro zdravotnictví přinesly nové rozsáhlé pozměňovací návrhy, které poslanci ani neměli čas přečíst. Jejich největšími nositeli byli ministr Heger a poslanec Šnajdr. Na ministru zdravotnictví je vidět, že v podstatě rezignoval na své původní záměry a stal se pouhým nástrojem prosazování záměrů koalice, resp. byznysu.


Nové zákony: největší převrat od roku 1990

Ústavou zaručené právo každého občana na bezplatnou lékařskou péči je nově nahrazeno povinností zaplatit za veškeré zdravotní služby, které nebudou poskytovány v nejlevnější (základní variantě). Je třeba si povšimnout, že zákon o péči o zdraví lidu je nahrazen zákonem o zdravotních službách (o nároku na nějaké zdravotní služby v naší ústavě přitom není ani zmínka a bezpochyby to má svůj význam).


Nejlevnější, základní varianta péče, na kterou bude mít každý nárok ze zdravotního pojištění, není nikde v zákoně popsána. Oproti tomu zdravotní péče v rozšířené variantě (za příplatek) bude popsána ve vyhlášce, kterou ministerstvo teprve vydá.


Občané se tak musí připravit na to, že budou platit poměrně hodně peněz, pokud se nespokojí s nejlevnějším lékařským výkonem. Ústavní Listina základních lidských práv a svobod jasně stanoví, že občané mají právo na bezplatnou lékařskou péči na základě zákona. Rozsah hrazené péče musí být obsažen přímo v zákoně. Za každý den pobytu v nemocnici zaplatí lidé nově poplatek 100 korun bez jakéhokoliv limitu.



K novele zákona o veřejném zdravotním pojištění byly přilepeny pozměňovací návrhy, které zasahují do oblasti zdravotních pojišťoven a do očkování. Očkování se stává stoprocentním byznysem. V roce 2009 ministerstvo odňalo skladování a distribuci očkovacích látek krajským hygienickým stanicím a pověřilo distribucí vakcín konsorcium soukromých firem Phoenix-Avenier. Od 1. ledna 2010 ministerstvo prosadilo částečné hrazení pneumokokových vakcín jenom proto, aby vakcíny museli nakupovat sami lékaři. Od nového roku budou muset lékaři zřejmě již nakupovat všechny vakcíny na povinná i nepovinná očkování a proplácet jim je budou se zpožděním zdravotní pojišťovny. Když to lékaři odmítnou, snadno je nahradí očkovací centra Avenieru, která mezitím vznikla. Stát ztrácí přehled o očkování a za vakcíny pojišťovny v důsledku zaplatí daleko více, než kdyby je nakupoval centrálně stát jako dosud. Volně prodejné léky – ty, které nemusí být na lékařský předpis – nebudou již ani částečně hrazeny ze zdravotního pojištění a lidé si je budou muset kupovat za plnou cenu. Kvůli zvýšení DPH o 4 % zdraží veškeré léky a zdravotnické prostředky, což bude znamenat vyšší náklady nemocnic a zdravotnických zařízení minimálně o 5 miliard.



Největší změny přináší zákon o zdravotních službách, který nahrazuje zákon o péči o zdraví lidu a zákon o nestátních zdravotnických zařízeních. Ministerstvo zdravotnictví se návrhem zákona zbavuje odpovědnosti za rozvoj zdravotnictví a vlivu na tvorbu sítě zdravotnických zařízení. Zákon zbytečně a účelově zavádí nové pojmy, zásadně odlišné od několik desetiletí vžitých a ustálených názvů. Všechna zdravotnická zařízení se nově zahrnují pod jeden souborný anonymní pojem – poskytovatel zdravotních služeb.


Návrh zákona zásadním způsobem omezí dosavadní právo pacientů, zejména právo na kvalitní péči „lege artis“. Právo pacienta na péči podle posledních poznatků vědy má být omezeno ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti, což znamená, že stejné zdravotní služby mohou být různými poskytovateli zdravotních služeb prováděny podle konkrétních podmínek na různé úrovni. Občan tak již nebude mít záruku kvalitní správné péče a při pochybení zdravotnického zařízení se nedomůže svého práva ani u soudu.


Toto ustanovení je v rozporu s mezinárodní Úmluvou o lidských právech a biomedicíně, která stanoví, že: „Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními standardy.“


Databáze s riziky

Bez souhlasu občanů bude vytvářena obrovská databáze tzv. Národního zdravotnického informačního systému o veškerých nejintimnějších údajích souvisejících se zdravotním stavem a onemocněním každého z nás a našich rodinných příslušníků, o způsobech léčby, o veškerých diagnostických údajích, poměrech v rodině, údaje o poskytovaných službách, výkonu povolání nebo zaměstnání a tak dále, včetně propojení s veškerými identifikačními údaji pacienta včetně rodného čísla a s veškerými identifikační údaji všech lékařů, kteří péči poskytovali, včetně identifikačních údajů posledního zaměstnavatele pacienta. Tato databáze – která bude umístěna na internetu – nemá na světě obdoby a znamená obrovský průlom do lékařského tajemství, obrovské riziko zneužití. Bude se jednat o velmi citlivé údaje (například o potížích psychických, sexuologických, urologických, o užívání antikoncepce, záznamy o potratech, o nevyléčitelných nemocech, apod.). Důsledkem možného zneužití této databáze může být například nepřijetí do pracovního poměru konkrétního člověka, neposkytnutí úvěru, či hypotéky, odmítnutí uzavření pojistky, skandalizování politicky nepohodlných lidí. Tato část zákona je evidentně protiústavní a v rozporu se směrnicí EU o zpracování osobních údajů.


Návrh zákona neúnosně zvyšuje administrativu lékařů a představuje zásadní ohrožení malých lékařských praxí velkými řetězci zdravotnických zařízení. Všem zdravotnickým zařízením zákon ukládá zbytečně celou řadu nových povinností – například všechna zdravotnická zařízení se musí povinně zaregistrovat podle nového zákona, musí s každým pacientem sepisovat individuální léčebný plán, zasílat údaje do Národního informačního zdravotnického systému, povinně zveřejňovat veškeré, i velmi citlivé údaje o zdravotnících na internetu, nabízet sortiment poskytovaných zdravotnických služeb a sepisovat protokoly o seznámení pacientů s cenou hrazených a nehrazených služeb. Za porušení i těchto administrativních povinností přitom hrozí lékařům statisícové pokuty. Velikost sankcí je pro malé praxe likvidační a při opakovaném porušení jim hrozí zrušení registrace, tedy zásadní ohrožení. Zákon zcela nepokrytě zvýhodňuje velké poskytovatele zdravotnických služeb, zejména zdravotnické řetězce – koncerny, které již dnes skupují lékařské praxe. Ve svém důsledku tyto zákony přinášejí nepřijatelné omezení práv občanů na péči podle Listiny základních lidských práv a svobod a rozbití funkčního systému zdravotnictví v České republice. Zákony jsou ve zřejmém rozporu nejen s ústavní Listinou, ale i se směrnicí EU 95/46/ES, o zpracování osobních údajů, a čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně.


Co lze očekávat do budoucna?

I nadále bude zřejmě pokračovat rozkrádání prostředků zdravotního pojištění pochybným projektem – penězovodem IZIP. Dvě miliardy za nefunkční projekt do soukromých kapes a stranických pokladen zřejmě ještě bylo málo. Za neúspěšný projekt ZP Média, který vytvořil ztrátu 450 milionů korun, se patrně také nenajde odpovědná osoba, a náklady ponese VZP ke škodě svých klientů.


V případě předražených zdravotnických přístrojů v Krajské zdravotní, a. s., možná nakonec padnou obvinění konkrétních osob, ale podobné případy v dalších nemocnicích zřejmě postiženy nebudou. V řadě případů totiž rozkrádání veřejných prostředků má politické krytí, protože přináší nemalé peníze do stranických pokladen. Čtenář, který pochybuje, nechť si přečte Lidové noviny ze dne 24. 6. 2011, které píší o tom, že nepohodlný náměstek ministra Kalouska, bývalý ministr obrany MUDr. Barták, podezřelý v kauzách armádních zakázek, byl zaměstnán u pana Chrenka (pozn. red.: majitele sítě zdravotnických zařízení a zakladatele zdravotní pojišťovny Agel, dnes České průmyslové zdravotní pojišťovny) společně se svým vyšetřovatelem v případě zmíněných zakázek, elitním detektivem Vrbou…


Zdravotní ústavy v jednotlivých krajích budou sloučeny do pouhých dvou – se sídlem v Praze a v Ostravě. V zákoně o bezpečnosti lidských tkání a buněk se vsune prostředník mezi zdravotnické zařízení a tkáňovou banku, aby se s tkáněmi mohlo obchodovat. Z nemocnic se mají stát nezisková zdravotnická zařízení. Zřejmě se mají transformovat na obchodní společnosti, což znamená odstátnění a první krok k privatizaci. Zdravotní pojišťovny mají být neziskovými společnostmi a má se odstranit rozdíl mezi VZP (pozn. red.: která poskytuje ze zákona základní garance pro občany) a ostatními pojišťovnami. Zřejmě dojde ke sloučení Vojenské zdravotní pojišťovny a Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra a k tomu, že Česká průmyslová zdravotní pojišťovna (bývalá ZP Agel, HZP, ČNZP) pohltí další menší pojišťovny. Posledním krokem zřejmě bude transformace na akciovou společnost a privatizace pojišťoven.


Zasáhnout může ještě Ústavní soud na základě ústavních stížností poslanců, senátorů nebo pacientů. Bude ovšem hodně záležet na kvalitě předložených ústavních stížností a objektivnosti a statečnosti ústavních soudců, kteří budou rozhodovat pod velkým tlakem.


Pokud se něco nezmění, tak do budoucna zřejmě veškeré zdravotnictví v České republice ovládne jeden jediný poskytovatel zdravotních služeb. Čeká nás zřejmě podobný scénář jako na Slovensku. S jedním malým rozdílem. Zatímco na Slovensku téměř celé zdravotnictví ovládá Penta, u nás to zřejmě bude Agel. Zdravotnictví se stává stále více výnosným byznysem ke škodě pacientů i lékařů.


Doporučuji všem čtenářům najít si v internetovém vyhledávači Google slovenský článek Rok Penty vo vládě a český článek Jak ovládnout 220 miliard Kč v českém zdravotnictví. Pak pochopí mnohé souvislosti. Nejde totiž o 220 miliard jednorázově, ale každoročně!


Napsáno pro Kulturní noviny, družstevní projekt, jehož členy i předplatiteli se můžete stát i vy!

Přejít do diskuze k článku