Při včerejším volebním odpoledni si nebylo lze nepovšimnout i překvapení Václava Moravce nad vítězstvím Karla Johanese Nepomuka Josefa Norberta Friedricha Antoniuse Wratislava Mena Fürsta zu Schwanzenberga nad Jiřím Dienstbierem a Janem Fischerem a jeho prakticky srovnaným skórem s Milošem Zemanem.
Václav Moravec se snažil v průběhu odpoledne a večera otázat politologů, proč tomu tak je, když je pan Schwarzenberg těsně spojen s všeobecně nenáviděným jménem pana Kalouska a osobně účasten ve vládě, která je co se oblíbenosti týče u obecného lidu mezi historickým mínusem a bodem mrazu. Odpovědi, jichž se mu dostávalo, neobjasnily nic a už vůbec nezdůvodnily zdánlivou absurdnost a irracionalitu českého vox populi – vox dei. Za následující řádky se mi patrně budou mnozí posmívat, ale píšu je přesto, že jsem si tohoto rizika vědoma.
Nechcete, aby by pan Schwarzenberg prezidentem?
Pak na Moravě znovu vytáhněte bitvu na Bílé Hoře a napište články, ve kterých připomenete hrdinných nepodlehnuvších Moravanů a hnusných zrádcovských Čechů. V Čechách bych zase vřele doporučila oprášit Zigmunda, tu lišku zrzavou lucemburskou, zvýraznit epizodu, jak Jan Roháč z Dubé a spol viseli ve zlatých poutech na šibenici, pustit trilogii se Zdeňkem Štěpánkem a uspořádat panychidu na Staroměstském náměstí věnovanou popravě 21. českých pánů Ferdinandem II. Habsburským. Dobrovolníky je třeba nechat rozjet předčítat na střední školy Zigmunda Wintera a babičkám rozdávat Paměti kata Jana Mydláře.
Situace inaugurace knížete na Pražský hrad bude jinak připomínat dojemné scény z Jiráskova F. L. Věka, kdy všichni inteligenti v objetí s prostým lidem slzeli na ulici za okny, že konečně mají svého českého krále a nikomu nevadilo, že Ferdinand Dobrotivý jest to úplným idiotem. Pokud si někdo myslí, že si dělám legraci, tak nedělám.
Vést kampaň proti panu Schwanzerbergovi jinak než útočit naznačeným směrem, je bezúčelné a bezzubé.
