Leden 29, 2013
O volbě prezidenta se píše spousta nesmyslů, chtěl bych vyvrátit jeden z nich. Není pravdou, že Zeman nebyl favoritem voleb. Byl jím od samého začátku.
Ke koloritu českých voleb patří i tu více, tu méně „cinklé“ průzkumy veřejného mínění. O tom, že „správně“ provedený průzkum může výrazně ovlivnit výsledky snad nepochybuje nikdo. Vtip je ale v tom, že takto upraveným výsledků musí uvěřit pouze volič, nikoli jejich objednatel.
Ve dvoukolové volbě může uspět pouze ten, kdo má rozumně rozvrstveny počty svých příznivců a zatvrzelých odpůrců, kteří ho nebudou volit, i kdy byl protikandidátem sám Satan. Zeman vyhovoval tomuto schéma nejlépe.
V červenci jsem položil anketní otázku, „Kdo by byl nejhorším českým prezidentem“ a vyšlo toto. Ano jistě, počet respondentů byl minimální a bez reprezentativního složení, ale přesto výsledek něco naznačil. Jak Schwarzenberg tak Fišer měli malou šanci zvítězit ve druhém kole proti komukoli, naopak Zeman vyšel z tohoto hodnocení velmi dobře.
V srpnu jsem položil otázku, „Kdo se stane prezidentem“ k mému překvapení vyšel (i můj favorit) Miloš Zeman. Všimněte si, že otázka nezněla na osobní preference, ale na odhad výsledku. Je docela překvapující, že nadpoloviční většina respondentů odhadla budoucího prezidenta správně. Upozorňuji, že to bylo v době, kdy média nebrala Zemana moc vážně a pomalu už dosazovala Fišera na Hrad. Jsou snad čtenáři Nautila o tolik chytřejší, než zbytek populace?:)
Aniž bych snižoval Vaše intelektuální schopnosti, dovolím si nabídnout prostší, avšak neméně bizarní řešení. Naše milá elita totiž sami uvěřila své vlastní mediální manipulaci a fakt, že v mozcích voličů se odehrává něco zcela jiného, zaznamenala příliš pozdě. Najednou zjistili (to, co bylo čtenářům Nautila již dávno jasné), že Fišer nemůže zvítězit v druhém kole, zvláště ne proti Zemanovi.
Dovolím si spekulaci, že někdy (nejpozději) v listopadu byla z tohoto důvodu osoba kandidáta elity změněna. Mediální podprahová i otevřená podpora Fišera opadla a z bažin bezvýznamnosti se vynořila zářící postava stařičkého knížete. Rozjela se nebývalá mediální masáž, v níž byly zapojeny naprosto všechny propagandistické kanály, korporátní i veřejnoprávní média, na financování elitami přímo závislí vazalové („umělci“ a „celebrity“), vše co dosáhlo na oči a uši voličů bylo na nohách. Základním problémem byl nedostatek času a ten bylo třeba nahradit intenzitou.
Jestli ještě někdo po zkušenosti minulých dní pochybuje, že podstatné mediální kampaně v našich médiích jsou řízeny centrálně, musí být zcela slepý. Pravděpodobnost, že taková jednotnost, provázanost a načasování vznikne náhodně v nezávislých subjektech je směšně malá. Prohlédněte si zpravodajské servery pár týdnů dozadu a uvidíte českou verzi filmu Vrtěti psem.
V prvním kole byl výsledek propagandistické kampaně naprosto ohromující . Nově „vytvořený“ kandidát prošel do druhého kola jen s nepatrnou ztrátou za vítězem. Hektický charakter kampaně ale také určoval, jaký voličský segment bude v tom krátkém čase zasažen. Samozřejmě nejlépe manipulovatelná je mládež, ta podléhá vždy nejdříve. Pak obyvatelé větších sídel, kde jsou propagandistické prostředky daleko koncentrovanější (dnes jsem to viděl v Praze) a informace se šíří daleko rychleji, než na vesnici. Podle mne měl na rozdílu mezi městy a venkovem tento efekt lví podíl.
Po úspěchu v prvním kole se ale projevil i druhý efekt takto drastických propagačních kampaní. Neroste jen počet příznivců, ale i počet zatvrzelých odpůrců. To se nakonec stalo Knížeti osudným.
Shrnuto:
- Elita uvěřila svým vlastním průzkumům a špatným analýzám, dlouho žila mimo realitu
- Když zjistila neprůchodnost Fišera, přepřáhla na knížete
- Bylo málo času, kampaň musela být zdrcující (a byla), skutečně dostala nevolitelného kandidáta do 2. kola
- Kromě vlastních chyb Knížete (při negativní volbě) odstřelily vedlejší efekty předchozího propagandistického tsunami
Zajímala by mě odpověď na akademickou otázku, co by se stalo, kdyby elita nemusela „přepřahat“ a na kampaň bylo dost času, či měla solidnějšího kandidáta (Švejnar?). Ať tak nebo onak, Miloš Zeman vděčí za své zvolení hrubým strategickým chybám elity, jen oni měli tu moc (nechtíc) umožnit jeho vítězství. Ti lidé, ať je to, kdo je to, jsou tak ponoření do vlastních lží, že pravdy nezbývá ani pro ně.
Převzato z Nautila
