Podstatnou část svého života jsem prožil v totalitě, tedy ve společenském řádu kde železnou rukou vládla celé společnosti jedna politická strana. V listopadu 1989 proběhla v tehdy ještě Československé socialistické republice barevná revoluce.
Od té doby – dnes je to již dvacátým čtvrtým rokem, budujeme vyspělou civilizovanou společnost důsledně a striktně dodržující tzv. Listinu základních lidských práv a svobod. Výsledkem je pokračující pokrok v oblasti humanity a dodržování lidských práv, který byl v dobách "temna", kdy lidi za železnou oponou tajně bájili o vysněné svobodě, vysoké životní úrovni a plných obchodech zcela neznámý.
Zcela běžnými se staly jevy jako je masová nezaměstnanost – standardně více než půl milionu oficiálně evidovaných lidí bez zaměstnání a stálého příjmu žijících i s rodinami v trvalé nejistotě. Žádnou výjimkou nejsou bezprizorní bydlící na "ulici", kteří nemají žádné přístřeší se sociálním a hygienickým zázemím. Běžným jevem, obzvlášť v hlavním městě Praze se stali "všudypřítomní" žebráci. V praxi byly úspěšně zavedeny zákony o exekuční lichvě, které odstartovaly vznik celé skupiny domácích "běženců" a dědičných dlužníků. Výjimkou nejsou odkládání anebo přímo vraždění novorozeňat matkami žijícími ve svízelné životní situaci anebo sebevraždy trvale frustrovaných matek z ekonomických a sociálních důvodů. Neznámy nejsou ani vícečetné rodinné sebevraždy. Státem jsou cíleně "restrukturalizovány", rozuměj rušeny a a účelově privatizovány, sociální ústavy a zdravotnická zařízení pro postižené a zkvalitňovány jejich životní podmínky ve směru ke státní šikaně. Postiženi se systémově dostávají do role žebráků o pomoc. Vláda začala intenzivně pracovat na zkvalitňovaní podmínek pro důchodce oslabováním průběžného důchodového systému. Nemocné a postižené léčí znedostupňováním a zdražováním zdravotních služeb. Cíleně byl rozbit systém předškolních zařízení a školní soustava byla transformována směrem k nákupům "kvalitních" dobře využitelných diplomů a výchově nekritických, nemyslících sociálně necitelných jednoúčelových lidských robotů, žijících ve virtuálním uměle vytvořeném světě veleúspěšných model, matrixových sci-fi hrdinů a pseudoikon.
Český stát se stal trvale přítomným (což bylo za totality jedné strany nemyslitelné) ve válkách vedených z nejrůznějších těžko obhajitelných a pochybných důvodů, ve kterých umírají deseti a statisíce lidí a miliony se stávají ve své vlasti mrzáky, vyděděnci a žebráky, přičemž je ničen kulturní odkaz lidstva. Český stát, podobně jako ostatní civilizované, vyspělé státy je nesplatitelně předlužen uprostřed globální systémové krize a perspektiva dalšího prohlubování uvedených humanitárních trendů se dá očekávat. Není vyloučeno, že slídění Estébáků v minulém režimu se časem stane pouze úsměvnou vzpomínkou v postindustriální společnosti s jejím prostředím všestranné totální kontroly a selekce obyvatelstva.
