Život na zakázku

MELBOURNE – Alchymista Paracelsus v šestnáctém století předložil recept na vytvoření živé bytosti, který začínal vložením spermatu do zahnívajícího „venter equinus“. To se obvykle překládá jako „koňská mrva“, ale latinské „venter“ znamená břicho nebo děloha.

Příznivci okultismu si teď bezesporu budou užívat skutečnost, že muž jménem Craig Venter byl hnací silou týmu vědců, kteří minulý měsíc ohlásili, že vytvořili syntetickou formu života: bakterii s genomem navrženým a sestaveným z chemických látek v laboratoři.

Nová bakterie, přezdívaná „Synthia“, se množí a vytváří bílkoviny. Podle všech racionálních definic je živá. Přestože je velice podobná přírodní bakterii, jejíž je z velké části kopií, tvůrci do jejího genomu vložili osobité řetězce DNA, aby dokázali, že nejde o přírodní objekt. Do těchto řetězců jsou zašifrovány webové adresy, jména vědců a trefné citace jako třeba slova Richarda Feynmana: „Co nedokážu sestrojit, nedokážu pochopit.“

Syntetická biologie se jako příští velká otázka bioetiky rýsuje už několik let. Vědci z Institutu J. Craiga Ventera očekávali, že uslyší, že „si hrají na Boha“, a zklamáni nebyli. Ano, pokud se člověk domnívá, že život stvořil Bůh, pak tímto výkonem lidé v „hraní si na Boha“ skutečně prozatím došli nejdál.

Známý bioetik Art Caplan z Pensylvánské univerzity říká, že tento úspěch znamená objev dějinného významu, poněvadž „by se zdálo, že skoncuje s argumentem, že život ke své existenci vyžaduje nějakou zvláštní sílu nebo moc“. Když byl Venter dotázán na význam toho, co jeho tým dokázal, popsal jej tím, že prý přináší „obrovskou filozofickou změnu toho, jak pohlížíme na život“.

Jiní poukazují na to, že tým sice vytvořil syntetický genom, ale vložil jej do buňky jiné bakterie, čímž DNA této buňky nahradil. Zatím jsme živý organismus nevytvořili čistě z chemikálií v láhvích, takže každý, kdo věří v „životní sílu“, již bezvládné hmotě může vdechnout jedině božská bytost, si svou víru bezpochyby zachová.

Na praktičtější úrovni, prohlásil Venter, vytvořila práce týmu „velice účinnou sadu nástrojů“ k přebudování života. Dopadá na něj kritika za to, že výzkum financovala společnost Synthetic Genomics, kterou spoluzaložil a která bude držitelem práv k duševnímu vlastnictví, jež z výzkumu vzejdou – a už teď zažádala o 13 patentů, které se k němu vážou. Dotažení badatelské práce k úspěchu si ale od 20 vědců vyžádalo dekádu, přičemž výdaje dosáhly dle odhadu 40 milionů dolarů a komerční investoři jsou samozřejmým zdrojem takových financí.

Další se ohrazují, že živé entity by se neměly patentovat. Jenže tuhle bitvu prohráli už v roce 1980, kdy Nejvyšší soud Spojených států rozhodl, že lze patentovat geneticky modifikovaný mikroorganismus uzpůsobený tak, aby čistil ropné skvrny. (Vzhledem ke škodám působeným skvrnou firmy BP v Mexickém zálivu je zjevně zapotřebí na tomto konkrétním organismu ještě zapracovat.)

S patentováním života se zašlo ještě dál v roce 1984, když Harvardova univerzita uspěla s žádostí o patentovou ochranu své „onkomyši“, laboratorní myši speciálně uzpůsobené tak, aby snadno onemocněla rakovinou a byla tudíž užitečnější jako pomůcka při výzkumu. Existují sice dobré důvody k výhradám proti proměně vnímavé bytosti v patentovaný laboratorní nástroj, ale není už tak snadné pochopit, proč by se patentový zákon neměl vztahovat na nově sestrojené bakterie nebo řasy, které nemohou nic cítit a mohou být stejně užitečné jako každý jiný vynález.

Vždyť právě samotná existence Synthie zpochybňuje rozdíl mezi živým a umělým, o nějž se velká část odporu proti „patentování života“ opírá – byť tento poukaz není míněn jako souhlas s udělováním paušálních patentů, které by ostatním vědcům na tomto důležitém novém poli bránily učinit jejich vlastní objevy.

Co se týče užitečnosti syntetických bakterií, skutečnost, že zrod Synthie se o titulky na předních stránkách novin musel prát se zprávami o historicky nejhorší ropné skvrně na světě, se k této věci vyjádřila účinněji, než by dokázala sebelepší firemní agitace. Jednou bychom mohli být schopni zkonstruovat bakterie, které by uměly rychle, bezpečně a účinně čistit ropné skvrny. A podle Ventera platí, že kdyby byla technologie jeho týmu dostupná už loni, vakcínu, která by nás ochránila před chřipkou H1N1, bychom dokázali vytvořit do 24 hodin, nikoli během několika týdnů.

Nejúžasnější vyhlídkou, již Venter předkládá, je jistá forma řas, které dokážou pohlcovat oxid uhličitý z atmosféry a používat jej k produkci nafty nebo benzinu. Společnost Synthetic Genomics uzavřela s ExxonMobil dohodu v hodnotě 600 milionů dolarů na získávání paliva z řas.

Ovšemže uvolnění každého syntetického organismu musí být bedlivě regulované, stejně jako uvolnění každého geneticky modifikovaného organismu. Každé riziko je ale třeba poměřovat se závažnými hrozbami, jimž čelíme. Zdá se například, že mezinárodní vyjednávání nad tématem změny klimatu uvízlo ve slepé uličce a skepse veřejnosti vůči globálnímu oteplování sílí, třebaže vědecké důkazy nadále ukazují, že je skutečné a ohrozí životy miliard lidí.

Za takových okolností se zdá, že nepochybně velice reálná rizika syntetické biologie výrazně převyšuje naděje, že by se nám díky ní mohlo podařit odvrátit vynořující se ekologickou katastrofu.

Přetisk materiálu z těchto webových stránek bez písemného souhlasu Project Syndicate je porušením mezinárodního autorského práva. Chcete-li si svolení zajistit, kontaktujte prosím distribution@project-syndicate.org.