Duben 14, 2012
Nyní všichni píší to, co jsme my psali už před dvěma lety. Že stát je rozkradený a že to tak dál nejde. Ten starý dobrý stát nám bude chybět, až umře na vykradení. Pak budeme jíst posypovou sůl v jídle tak dlouho, že nás nevezmou do té ukradené nemocnice a pak nám nedají ten ukradený invalidní či normální důchod.
Blahoslavení, kteří nevědí, a volili veverky. Ale zpět k tomu novému, o čem se nepíše. Velikonoční doba zavazuje hledat nějaké vzkříšení. A když je nevidíme, podívejme se alespoň na nebeský mediální spinning. Jak dostal Nejvyšší tuto předivnou zvěst do světa? Všemohoucí začal tím, že vzkřísil svého Syna někdy po půlnoci, když u toho nikdo nebyl. Ani novináři, ani lidovečtí politici; dokonce i ti apoštolové-biskupové to prošvihli, beztak z toho všeho měli depku. Petr toho disidenta s křížem třikrát zapřel. To není dobrý začátek medializace.
Ježíš se pak zjevil ženám, které v patriarchální židovské společnosti měly stejnou autoritu jako ženy ve Vatikánu. Nepřesvědčili žádného rozumného, tedy mužského, to je jasné. Ježíš se pak zjevil nějakým dvěma bezejmenným učedníkům, kteří šli do Emauz. A když ho konečně poznali a mohli ho ukázat ostatním, tak jim zase zmizel. No a pak se objevoval, jak chtěl a kdy chtěl, a většinou ho nikdo hned nepoznal. Zkrátka, nebylo to mediálně moc povedené.
Dnes se to snažíme napravit kostelní slávou a liturgickou pompou. Ale byl v tom radikálně nový život, který se postupně prosadil, všude. A my všichni máme státní volno v pondělí po Velikonocích, haleluja. A to je dobrá zvěst i pro všechny aktivisty, kteří se konečně dali do práce. Mediální začátky nové opozice šlapou jako ta neprodejná zvěst o vzkříšení. Ale věc je dobrá a má v sobě život. A život se prosadí proti smrti, protože na to má. Spravedlivý stát musí žít, jinak půjdeme jako občanská společnost do kytek.
Převzato z Umlaufovin
