V roce 1990 bylo u nás asi 900 lékáren, v roce 1995 1 300 lékáren, v roce 2004 asi 2 400 lékáren a dnes zhruba 3 000 těchto provozoven. Pochopitelně je každého svaté právo si lékárnu otevřít, pokud má na tuto činnost peníze. Dokonce nemusí mít ani vzdělání, protože si graduovaného lékárníka může najmout. Je zcela spravedlivé, že na počet lékáren neplatí žádná směrnice, na druhé straně však majitel lékárny musí počítat s tím, že obec, v níž si podnik otevřel, prostě lékárnu neuživí nebo je v místě už tolik zavedených lékáren, že další se neuplatní. Trvat na om, že se musí uživit každá lékárna, to by byla regulace naruby.
Svého času jsem měl soukromou ordinaci a dostával jsem nabídky léků. Zpočátku to bylo několik listů novinového papíru, potištěného lihovou kopírkou. Postupně se nabídky vylepšovaly a když jsem na přelomu století končil, nabídku představovala stostránková kniha, vytištěná na křídovém papíru. A nebyla jediná, o přízeň lékařů se ucházelo asi deset rovnocenných firem. Pokud distributoři léků procházeli takovým rozkvětem, nechce se věřit, že by se nedostalo ani na poslední článek prodeje, tj. lékárny. Ostatně, o velmi dobré perspektivě obchodu s léky svědčí i jejich zvyšující se počet. Ve světě patří výroba a distribuce léků mezi nejlukrativnější odvětví, např. ve Spojených státech patří mezi pět oborů, přinášejících největší zisky.
Do tohoto koloběhu přišly regulační poplatky, nejprve jejich plošné zavedení a nyní jejich diferencované rušení. Krajské lékárny přestaly poplatky vybírat. Protože lidí, kteří mají hluboko do kapsy, u nás není málo, začaly být tyto lékárny v obležení. A jak zareagovaly ostatní lékárny? Řetězec lékáren v Kauflandech začal zákazníkům vracet 30,- korun regulačního poplatku jako reklamní tah. K nim se přidaly i některé další lékárny. Ač počínání krajů paní ministryni rozlítilo a nařídila poslat do krajských lékáren kontroly, tyto v podstatě dary dalších lékáren vůči pacientům zůstaly bez jakékoli odezvy. Zdá se, že se Ministerstvu zdravotnictví sankce vůči krajům, vedených politiky Sociální demokracie, náramně hodí, zatímco totéž, prováděné někým jiným je stejnému Ministerstvu lhostejné. Nepřipomíná to náhodou starou dobrou politiku dvojího metru?
