Již několik dní čeří hladinu akademické a spekulativní ekonomiky událost, která nemá obdoby v dějinách, totiž spektakulární pád cen na světových komoditních trzích. Deflacionisté v těchto událostech vidí „Konec zlaté éry“, „Perfect Storm“, který zlato posunuje ze statusu skvělé investice na smetiště dějin – zpět do role bezcenného reliktu minulosti. Inflacionisté naopak vidí příležitost k nákupu vzácných kovů, dokud ještě na trhu vůbec je. Moji oblíbení, časem ověření, a hlavně systémoví analytici, kterými nemlátí od pangejtu k pangejtu kdejaká korekce na trhu a posuzují vývoj „globálně“ mají oči plné děsu. A svorně se mnou argumentují, že co je moc, to je příliš, a tuší, že jsme těsně před velkou událostí. Podobný spekulativní útok na papírové zlato předcházel kolapsu Lehman Brothers a krachu roku 2007. Dnes se bojím jen si připustit, že to za rohem je o řád větší průšvih než FEDem nařízená a zrežírovaná poprava neloajálního člena banksterského kartelu. Bavíme se systémovém kolapsu.
Než se ponoříme do extrémně závažné problematiky, měli bychom si připomenout základy, pozadí této fáze „end game“.
1) Padá cena papírového zlata, nikoli fyzického. Fyzického je nedostatek na trhu i v sejfech mnoha centrálních bank. Proto již skoro dva roky centrální banky Východu – od Turecka, přes Rusko až po Čínu kupují disponibilní fyzické zlato doslova za jakoukoli cenu. Nedostatek zlata v „bullion banks“ stojí jako jeden faktor za „osvobozením“ Libye (144 tun), plundrem Řecka a nyní Kypru. Stojí i za sublimujícími zlatými rezervami českého státu. Kdyby fungoval trh, již nynější poptávka by cenu zlata vyhnala do stratosféry, protože těžba zlata v demokraciích padá. Trh nefunguje, za to manipulace kartelu a hloupost keynesiánských investorů hnaných emocemi, absurdními teoriemi a stádním principem chování je neomezená.
2) Nynější útok na papírové zlato má jediný cíl – vyděsit zlaté spekulanty, donutit je pustit svoje fyzické zlato na vyhladovělý trh, kde je skoupí levně právě ti, co nynější útok spáchali. Vidíme oběti spekulativního „levně nakup a draze prodej“ v obráceném gardu. Vidíte davy lidí žijících mimo realitu, děsících se deflace na finančních trzích, ale nevnímajících nástup inflace zespoda – nárůstu životních nákladů na věci běžné potřeby. Protože nechápou princip a fungování inflace, nechápou i úlohu zlata v systému, desinterpretují realitu. Krátkodobost myšlení je jim průvodcem do ztrát a bankrotu.
3) Zlato je zvláštním typem dlouhodobé investice s cílem uchovat kupní sílu úspor do budoucnosti. Tato schopnost je potvrzena 5 tisíci let jeho monetární historie. Na rozdíl do FIAT měn, které samy o sobě nemají žádnou vnitřní vlastní hodnotu a jejich průměrná životnost je 60 let. Z tohoto pohledu je např. americký dolar již v deliriu. Po Rooseveltově New Dealu, konfiskaci zlata a nakonec po zrušení zlatého krytí USD v roce 1971 se změnil monetární svět. Banksteři si zrušili svěrací kazajku zlatého standardu fiskální disciplíny a inflatují a inflatují. Tisknou ničím nekryté bankovky. Inflace je dodatečné zdanění příjmů každého z nás ve prospěch bank a jejich růstu na úkor reálné ekonomiky, kohokoli jen ne jich samých. Zlato sice nemá schopnost akcií, papírových finančních instrumentů generovat dividendy, zisk per se, ale v inflačním prostředí posledních cca 20 let „vydělává držitelům“ minimálně v posledních 12 letech více než jakékoli běžně dostupné finanční instrumenty – průměrně cca nezdaněných 8 procent zhodnocení ročně. Odpočtěte od výnosů finančních trhů, dividend reálnou, nikoli oficiální míru inflace, a i neodborník pochopí proč. Negativní, záporná úroková míra. Nominálně máte víc bankovek, reálně si za ně koupíte méně. A jsme u jádra pudla:
4) Abstrahuji-li od role, kterou zlato hraje v sejfech centrální či jiných bank, dopadů „doporučení“ banky bank – BIS (Bank of International Settlements) v Basileji nazvaných Basel II., které zlato opětovně zařazují do role preferovaných rezerv (ejhle, konflikt s mainstreamovými mluvícími hlavami), hraje v současné době (i v minulosti) zlato kritickou roli barometru ekonomiky. Přestože je, jak uvidíme, protitržními silami kartelu dlouhodobě manipulováno a to za přímé účasti a dozoru administrativ celého Západu – stále ještě je jediným měřítkem pro, (při vědomí manipulací a cinknutých karet statistiků) nejobjektivnější stanovení, zda ekonomika roste, padá, a jaké trendy sleduje. Pro inflatující bankstery je v této funkci „kanárka v uhelném dole“ smrtelným nebezpečím schopným odhalit míru úžeru a míru jeho podílu na obecné mizérii, snižování životní úrovně, na reálnost či imaginárnost rozpočtů, zhodnocení úspor a schopnosti celých odvětví finančního průmyslu jako např. důchodových, investičních fondů a pojišťovnictví en bloc přežít přicházející, již neodvratný kolaps systému FIAT měn. Cena zlata křičí, varuje a těm, kdo ji rozumí, umožňuje se připravit na přicházející. Proto je nutno cenou papírového zlata (jinou už publikum ani nezná) manipulovat, srážet ji, aby se konstrukt léta se mediálně oživující ekonomiky Západu nezřítil sám od sebe. Barometr ekonomiky je třeba, stejně tak jako různé nevěřící a disidenty, profanovat, znedůvěryhodnit, vyštvat z uvažování těch určených ke stříhání.
5) Zlaté pravidlo úspěšného investora se přes 300 let řídí slovy pana Rothschilda „Kupuj, když je krev na ulicích ….“. Spekuluj proti tupému stádu. Funguje to, a pánové z útočných skupin Goldman Sachs a JP Morgan nám právě ukazují, jak na to. Zblbneš stádo, využiješ politicky-korektní a ohlupující vzdělání, vzbudíš negativní emoce, dáš zaručené „insider“ informace o plánovaném útoku, a stádo se zbavuje toho nejcennějšího, co má v porfoliu, aby neutrpělo ztráty. Než se probere z šoku, zlato je ve správné kapse, a hloupost tvrdě zaplacena. Nezapomeňme, že finanční trhy jsou „zero-sum game“. Aby někdo mohl zbohatnout o stovku, jiný ji musí ztratit.
A teď zpět do povrchního světa. Nehodlám se zabývat stanovisky placených debilů jako je nobelista z úleku Krugman, ale i respektované analytické figury hovoří o následujících důvodech pádu cen zlata v minulých dnech:
1) Ekonomika ČLR zpomaluje, výhled 7,7 procent růstu ekonomiky v roce 2013 nebude naplněn. Bude to údajně jen 7,2-7,4%, což je malér, protože někdo na Západě neustále tvrdí, že pokud ČLR neroste alespoň o 8 % ročně, je její ekonomika neudržitelná a přijde revoluce. Ten někdo evidentně nikdy v současné Číně nebyl, a 3,4 bilionu USD v čínských státních rezervách u něj roli nehraje. Nicméně, toto čínské pokulhávání má údajně negativní roli na cenu komodit a měny států bohatých na přírodní zdroje. – No, a já si vždy hloupě myslel, že komodity jsou obchodovány dominantně ve světové měně a tudíž jsou zdvihány k nebesům vývozem americké inflace.
2) Přes všechny stimuly končící v kaňonech Wall Streetu jak v bezedné nádobě, reálná ekonomika USA klesá, dle nekorektní statistik meziročně o 2,1%, podíl nezaměstnaných na práceschopném obyvatelstvu překročil 23%, a to nemluvíme o občasně zaměstnaných či práci na zkrácený úvazek, a příjmy obyvatelstva klesají i z titulu inflačních tlaků na potraviny a pohonné hmoty. Kromě indexů jako DOW, Amerika pokračuje v klouzavém letu k bankrotu.
3) Supermario Draghi dospěl k jednoduchému a příkladnému řešení problému vyhladovělých a prázdných „bullion banks“ – evropské národy ve finančních potížích se musí rozloučit se svými zlatými devizovými rezervami. Vida, když se hledá, tak se netržně i najde a zabaví. Ať žije trh, ale befehl s pistolí u hlavy funguje dnes lépe.
4) Výdaje na zbrojení poklesly v roce 2012 poprvé od roku 1998. – Tady mi hlava nebere, hledám i pod postelí, ale souvislost nikde.
5) Japonský kamikadze útok na vlastní ekonomiku s cílem odinflatovat celkem cca 220% státního dluhu skončí jako každý útok zoufalce v cizím žoldu proti spoluobčanům. Prohranou válku nezvrátí, ale těch zbytečných obětí státního bankrotu! Navíc, ten zatracený jenový carry-trade, co v devadesátých letech zafinancoval vyvoleným za babku skoupení celé Střední, Východní Evropy a všeho, co za něco stálo na území bývalého SSSR. Japonci, stále v okupačním předklonu, přicházejí na to, že sloužit nadnárodnímu mamonu bývá drahé. Právě platí. A o jen už nikdo nestojí.
Takže, přestože se mediální říše snaží vysvětlovat situaci, za pomoci zoufaleckých „vysvětlení“, a to politicky-korektně mimo realitu jako obvykle, jen argument lapky z ECB má přímý kontext s pádem cen a atmosférou na trhu se zlatem.
Tak jak se stěhuje centrum světové ekonomiky do čínského hospodářského prostoru (změna paradigmatu), tak se tam stěhuje zlato i banksteři ze City a Wall Streetu. Kdo viděl „kopii“ londýnského City v Šanghaji, pochopí snáze. Všechny zavedené a známé finanční značky tam mají nové hnízdo. Odvézt devizové rezervy Západu z New Yorku a dalších center do Číny je problém. Ale levně si ho prodat vlastní firmě či bance v Šanghaji a ještě na tom pár desítek miliard US dolarů vydělat, to je elegantní.
Konspirace?
Podívejme se na to blíže. Že z vyvolených „bullion banks“, čili z bank majících certifikaci na obchod s monetárním zlatem na COMEX a LMBM a držících tyto zlaté zásoby ve vlastních sejfech, utíkají stovky až tisíce tun zlata ročně do Asie, a zejména ČLR po cca 8 let, je veřejně známé (v ČR nepodstatné, hledáme zaběhlé kočky). Jen loni doteklo do ČLR legálně 800 tun přes Hong Kong. Kolik doteklo nelegálně, či nikdo nevykázal, nikdo neví. Zatímco Číně není dovoleno kupovat v zahraničí fabriky, doly, know-how, čínským sovereign fondům, čili státním fondům spravujících čínské devizové rezervy, je dovoleno řádit na trhu se zlatem jak pirátům. Jedna vyvolená banka opouští trh se zlatem s prázdnými trezory každé cca 2 měsíce. Čínské zásoby měnového zlata jsou oficiálně mizivé v poměru s HDP, údajně v řádu do 8 procent. Neoficiálně a reálně je Čína po léta největším producentem zlata na světě, který ještě nevyvezl unci čínského zlata za hranici. Plus dovozy státu, plus dovozy oligarchů ze zdrojů mimo oficiální trhy – např. z Afriky. Když v minulých dnech zaútočili chlapci na COMEXu, čínská burza v ten samý okamžik učinila opatření, jež pád zlata ještě zvětšilo. Náhoda nebo dohoda? Kdyby nebyl atlantický prostor hospodářsky a finančně na odpis, nezavedl by nějaké, nyní bežné, netržní opatření k tomu, aby se něco, na čemž bude stát solidnost a důvěryhodnost příští světové měny, nedostalo do rukou konkurence? Dokáže-li západní gangster plenit Lybii, Kypr, Řecko a další země periférie vlastního Impéria, dokáže-li embargovat celé státy, celé skupiny států, jak to, že se nebrání upírovi, co z něj činí nezdravou, měnově nestabilní trosku? Kde je logika? Staré úsloví říká: „Sleduj toky peněz a zříš pravdu Boží“. Sleduji-li zlato, které jsou reálnými penězi, na rozdíl od FIAT bankovek, vidím transfer US strojovny do Asie, včetně rezidentního parazita. Nebo sledujeme Velkou čínskou hru, kdy učeň poráží učitele na jeho vlastním hřišti, aniž by to tento tušil? Souvisí s tím nic menšího nebo osud války a míru, role úžeru a jeho strážců a majitelů v budoucnosti světa.
Příběh pádu ceny zlata začal klasicky. Goldman Sachs vydal svoje doporučení, vnímané finančním světem jako rozkaz Pána světa. Avizoval zákazníkům, přátelům a napojeným, že cena zlata padne, že by se měli zbavit zlata včas a spekulovat pak na pokles („shorting“). Aby byl dopad akce silnější, agenti GS obešli s důvěrnou informací i hedgové fondy. A pak – jak řekli, tak udělali, ve dvou vlnách shortovali masivně zlato. Přičemž druhá rána byla bezprecedentní – vrhli na trh 500 tun zlata. Naskýtá se otázka, proběhla-li akce legálně, museli mít k dispozici minimálně 800 tun zlata ve vlastních sejfech, nebo od někoho půjčených. Vezmeme-li v úvahu potvrzený deficit vlastních zdrojů fyzického zlata, ne-li prázdné sejfy západních „bullion banks“, kdo si může dovolit riskovat ztrátu 800 tun monetárního zlata bez postihu?
Okupační zóny – Německo, Japonsko a vydíratelné zóny – PIIGS. Německo škrtněme, žádá i tak repatriaci svého zlatého pokladu ze sejfů FEDu pod Manhattanem, a to opatrně, po částech, aby se strýček nerozsypal, než stačí chybějící zlato někde nakrást. PIIGS – politicky varchrlaté, mohla by být někde i revoluce. Tak zbývá nešťastný samuraj, připomínající mouchu letící vstříc přednímu sklu rozjetého náklaďáku. Pokud ovšem…
…GS and JPM neútočili slepými – žádné zlato neměli. Oběť přepadení, hledící do ústí nabitého a odjištěného koltu se také neptá, jestli je bandita pojištěn a má-li fungující kreditku.
A jsme v závěru – u základní implikace.
Fungují-li přírodní zákony, je-li monetární historie dobrým učitelem, funguje-li zlato tak, jak po 5 tisíc let svojí monetární historie, a to bez ohledu na dnešní teorii a kasinovou praxi – zlato se po nějaké době nejen vrátí k původní ceně, ale vlivem destrukce světové měny a obecně FIAT měn nemůže jinak než letět vzhůru. Okradení blbci si olíží rány, a na zlatý trh, v kterém bezuzdně řádí banda zlodějů s vizitkou systémové instituce nad zákonem, už nevstoupí. Tahle houpačka holt pro nevyvolené není. Jen na stříhání outsiderů. Ale nebude-li koho stříhat, s kým pak budou hrát tu hru? Tak jako na akciovém trhu, pomocí počítačových sítí HFT sami se sebou. Vždyť na slavném Wall Streetu jsou dny, kdy celý objem obchodu dělá také jen 8 účastníků. To už fakt mohou zrušit burzu, založit Wallstreetský cenový plánovací úřad, a ceny majetku, akcií, dluhopisů stanovovat centrálně – arbitrážně – jako v ČSSR. Do prdele kapitalismus. Desperáti na Divokém Západě.
Ztrácejí poslední zábrany, sebezničující obrana USD a zastírání pravého stavu v ekonomice i společnosti smrdí zoufalstvím ze ztráty kontroly nad progresí debilizace, disfunčnosti, rozdílu mezi mocenskými i finančními chtíči a schopností chtíč ukojit, rozdílem mezi těmi, co nic nemají a ztrácejí netečnost a těmi co mají všechno a chtějí ještě víc. Zoufalství, iracionální činy na pomezí sebedestrukce plodí touhy elit po jednoduchých řešeních – jako vždy – po válce. Další velké, světové Pikově válce, co smaže dluhy, smaže zločiny proti lidstvu, smaže všechno, hlavně ty reptající na ulici. Již teď strýček Sam stojí na nohou díky bodáku žoldnéře zapíchnutého v jeho zádech a v zádech celého světa. Útok na zlato, na ten barometr světové ekonomiky, jeho zuřivost a magnituda svědčí o tom, že jsme doslova na prahu dějin, a černá labuť už letí. Volatilní finanční trhy, kdy cena komodity, statku lítá nahoru a dolů (to se to insiderům krade!) byla v dějinách vždy příznakem systémového konce – konce impérií.
Kdo sledoval v zahraničních zdrojích výsledky jednání čínského prezidenta v Moskvě a jednání BRIC v Jižní Africe, ví, odkud a kam ta labuť letí.
A teď tu pohádku „O neviditelné ruce trhu“…
