Úvod autora blogu: Historicky rekordní cena zlata je ideální příležitostí ke zveřejnění nějakého toho textu právě o onom žluťoučkém cenném kovu, což už plánuju delší dobu. Doug Casey je jedním z nejznámějších a nejžádanějších investorů na světě, jeho kniha Crisis Investing (Investování v krizi) se stala nejprodávanější knihou svého žánru všech dob. A přestože o penězích a zlatu existuje na netu spousta mnohem odbornějších článků od univerzitních profesorů a jiných profesionálních ekonomů, rozhovor s Dougem Caseym mi přišel nejvýstižnější a nejsrozumitelnější pro zdejší spíše laické publikum. Ať se líbí.
xxx
Moderátor: Dougu, ve finančním světě jste znám coby příznivec investování do zlata. Vysvětlete nám, proč?
Doug: Jasně. Zaprvé proto, že zlato je odjakživa skutečná peněžní komodita. To, že dnes lidé považují za peníze malé barevné papírky ve své peněžence, je pouze dočasná anomálie, dílo nešťastné shody historických okolností. Dolar je čistě technicky pouhé platidlo, měna. A měna je státní náhražkou pravých peněz. Zlato je peníze.
Jak můžu něco takového tvrdit, říkáte si?
Inu, v průběhu historie sloužilo jako peníze leccos. V mnoha kulturách, včetně té starořímské, se platilo dobytkem. Řada národů používala jako peníze například sůl. Severoameričtí indiáni platili mušlemi. Během 2. světové války byly neoficiální měnou zajateckých táborů cigarety. Peníze jsou zkrátka jen směnným prostředkem a uchovatelem hodnoty.
Proto lze teoreticky platit téměř čímkoli. Některé předměty či komodity jsou však pochopitelně vhodnější než jiné. Během tisíců let historického vývoje si lidé vybrali za nejvhodnější formu peněz cenné kovy jako zlato či stříbro, primárně však zlato.
To se nestalo jen tak, bez důvodu. Už Aristoteles ve 4. století př. n. l. předložil pětibodovou definici kvalitních peněz, která platí dodnes. Kvalitní peníze musejí být:
– trvanlivé
– dobře dělitelné
– jednotné
– praktické
– a vzácné
Moderátor: Můžete to rozvést?
Doug: Jasně. Mimochodem, z těchhle pěti vlastností si můžeme logicky odvodit i to, jaký osud čeká americký dolar.
Zaprvé si vezměme trvanlivost. Nad tím není třeba dlouho dumat – komu by se líbilo, kdyby mu peníze v portmonce nebo bankovním sejfu shnily, zplesnivěly nebo ztrouchnivěly, že ano. Proto neplatíme v obchodě například obilím.
Dělitelnost. To je opět jasné. Proto nepoužíváme jako peníze diamanty, protože ty nejde rozštěpit, aniž by si zachovaly hodnotu.
Moderátor: Jasně, kdybych zaplatil za nové Ferrari Monou Lisou, co by mi v autosalonu vydali jako drobné – Picassovy miniatury?
Doug: Přesně tak. Dále tu máme jednotnost. Proto nepoužíváme jako peníze například nemovitosti. Každý kus je jiný.
Praktičnost – proto neplatíme jinými kovy, například olovem nebo mědí. Mince by musely být velké jako víka od kanálu.
A nakonec relativní vzácnost – hlavní důvod, proč by za peníze neměl sloužit například papír.
Moderátor: Protože papírové peníze lze vyrábět bez omezení.
Doug: Přesně. Králové a císaři, kteří obrušovali zlaté mince nebo je ředili jinými kovy, si určitě nedokázali představit ani v nejdivočejším snu, že jejich nástupci v daleké budoucnosti podstrčí lidem místo peněz papír a projde jim to.
Každopádně toto jsou důvody, proč je zlato nejlepšími penězi.
Aby bylo jasno – nejde o žádné uctívání zlatých model, o žádné omámení blyštivými kovem, o žádnou barbarskou pověrčivost. Je to záležitost obyčejného zdravého rozumu. Zlato se zkrátka mimořádně dobře hodí pro funkci peněz, stejně jako hliník je ideálním materiálem pro stavbu letadel, ocel pro stavbu mostů, uran pro funkci paliva v jaderných elektrárnách nebo papír k výrobě knih. Když uděláte letadlo z olova nebo peníze z papíru, dočkáte se akorát krachu.
Politici a nejrůznější úředníci však papírové peníze zbožňují, protože díky nim mohou své poddané občany danit nepřímo, podloudně, skrze inflaci. A papírové peníze uctívají jako novodobou modlu i nejrůznější potrhlé ekonomické teorie jako třeba ta Keynesova.
A tak není divu, že si dnes lidé na celém světě myslí nejen to, že barevné papírky, které mají v peněžence, jsou skutečné peníze, ale také že je to tak správné. Přestože je to nesmysl.
Je to také jeden z důvodů, proč být skeptický ohledně budoucnosti naší rasy – lidé totiž uvěří i sebevětší pitomosti, pokud ji slyší dostatečně často od svých zvolených představitelů.
Až současný peněžní systém zkolabuje – jako se to dosud stalo se všemi systémy papírových peněz – téměř určitě jej znovu nahradí nějaká obdoba zlatého standardu.
Moderátor: Pravda, už dnes se začíná prosazovat takzvané digitální zlato. E-gold podřízly státní orgány, ale firmě GoldMoney.com se zatím evidentně daří. Myslíte, že jak oficiální papírové měny začnou ztrácet důvěryhodnost, začnou lidé používat právě digitální zlato?
Doug: Proč ne? Víte, v 18. a 19. století byly „papírové peníze“, které člověk nosil v portmonce, opravdovými bankovkami – v tom smyslu, že je vydávaly samotné banky. Tyto bankovky byly vlastně stvrzenky na zlato či stříbro, které měl člověk uložené v bankovním trezoru. Lidé je používali místo peněz, protože to bylo pohodlnější, než s sebou tahat pytel plný zlaťáků nebo stříbrňáků.
Dnes to ale neplatí. Dnes už na bankovkách nestojí „Měna XYZ je krytá zlatem“, protože jednu bankovku si člověk může vyměnit akorát za pár jiných. Proto se současnému peněžnímu režimu říká fiat standard, od latinského fiat, což znamená „budiž“, přeneseně pak úřední výnos – neboli peníze z moci úřední. Je to proto, že lidé by sami od sebe nekrytými penězi nikdy neplatili. Dnes to dělají jen proto, že by jinak skončili ve vězení.
Moderátor: Budou ale lidé digitální zlato přijímat jako peníze? Uvěří mu? Kdysi lidé věřili bankovkám, protože věřili bankám, které měly jistou obchodní čest a reputaci. Neexistoval žádný státní úřad, který by posvěcoval jejich hodnotu. Dnes však lidé takto neuvažují. Myslí si, že garantem jejich peněz je stát.
Doug: To máte pravdu. Bude muset dojít k zásadní změně pohledu na tuto věc. A ta možná už probíhá. Například v Zimbabwe vám každý potvrdí, že i státní garance může stát za starou belu. A kolaps dolaru coby světové rezervní měny je dalším balvanem, který může spustit lavinu změny. Osobně bych měl daleko raději tisíc uncí zlata uložených u GoldMoney.com než milion dolarů na účtu u Citibank.
Dolary brzy zmizí ze světové scény. Už dnes si je státy přehazují jako horkou bramboru. Číňané jich mají dva biliony a chtějí se jich zbavit, protože nejsou padlí na hlavu a vidí, kam se tahle měna řítí. Ale totéž platí pro všechny země světa – jejich centrální bankéři dobře vědí, že sedí na hromadě horkých brambor a budou je chtít přehodit na někoho jiného.
Nakonec se některá země rozhodne zavést poctivou, stabilní, tvrdou měnu krytou zlatem. Před deseti lety se Malajsie pokusila společně s ostatními muslimskými zeměmi zavést nový standard – zlatý dinár a stříbrný dirham. Zkrachovalo to, protože politici si navzájem nevěřili – vlády muslimských zemí jsou prakticky všechny skrz naskrz zkorumpované.
A Čína už dnes oficiálně vyzývá své občany ke hromadění zlata a k investicím do zlata. Kdyby zavedli zlatem krytý yuan, stali by se rázem vůdčí zemí v měnové oblasti. Zaznívají také zprávy, že značná kvanta zlata nakupují také Rusové. Možná se dočkáme i zlatem krytého rublu.
Oproti tomu Spojené státy tisknou biliony nových dolarů ročně. To nemůže skončit jinak než zásadní proměnou mezinárodního měnového systému v dohledné budoucnosti.
Tak či onak není důvod věřit čínské nebo ruské vládě o nic víc než té americké. Lidé by neměli věřit žádné měně, která není krytá něčím hmatatelným. A jak nám ukázal Aristoteles a historie, nejlepšími penězi je zlato.
Moderátor: Fajn, na závěr ještě radu – jaké zlato byste doporučoval vlastnit?
Doug: Mám raději mince než cihly. Jsou jistější a praktičtější. Ať už vycestujete kdekoli do světa, se svými Gold Eagly, Krugerrandy nebo Philharmoniky se neztratíte. Některé značky cihel však nejsou pro veřejnost nebo některé prodejce dostatečně známé či důvěryhodné.
Pokud jde o větší objemy, mám rád GoldMoney.com nebo bezpečný a praktický účet u firmy Kitco. Nedám dopustit ani na program zlatých certifikátů australské mincovny Perth Mint – ten je ideální hlavně pro lidi, kteří dávají přednost určité státní záruce.
Převzato z blogu Aleše Drobka na www.aktualne.centrum.cz
