Před třemi lety, na Štěpána, jsem pokuřoval, a mezi prsty mi klouzaly z formátu pdf vytištěné stránky v rumunštině. Byl to doslovný záznam ze soudního líčení vojenského stanného soudu zřízeného ad hoc v jednom z tisíců vzorových a stále stejných rumunských Zapadákovů, které ostatně nemohl minout žádný československý turista, pokud se kdy pohyboval po vlastní ose směr Mamaia (plážové středisko u Černého moře). Čtení, které bylo zajímavé, ale u kterého bych, ani na jedné ze stran, nechtěl být in natura.
Vojenský orgán zvukově zachytil (přirozeně chycení Ceausescuových bylo nahodilé) každý vzdech a mne tehdy ani nenapadlo, že nejde o stenozáznam, ale později diktovaný přepis záznamu celého líčení. Nenapadlo mne, že orgán musel použít záznamovou techniku (pokud nebyl radiotechnik, schopný z reproduktoru vytvořit mikrofon, reproduktor spojit s jehlou a záznam provést třeba na rotující kostelní svíci), kterou si, přirozeně, musel dovléci (jde o celoprostorovou nahrávku).
Dočetl jsem, sedl a napsal stať Zmar v den Narození Páně. Diskuse se nezachovala. Traktuji, že převrat v Rumunsku byl proveden díky sovětským turistům, plynně hovořícím rumunsky (takových byly kopy, nedávný moldavský neoliberální politik Vlad Filat, často útočící na moldavské komunisty, je absolventem pohraničního učiliště Vojsk KGB). Rusové si z depotů vyzvedli ústroj Rumunů, přicvakli k němu trikoloru, a pokud měli alespoň jednu kolejničku na výložce, vsedli na první tank směr Bucuresti. Ani bych si to nepřipomínal, kdyby dnešek a zítřek nepadl na rusky klasické "rozstřílení" nepřítele, tedy na popravu manželů Eleny a Nicolae Ceausescuových, kteří se tím ovšem, cynicky řečeno, jen dříve dostali do ateistického Pekla. Jen Rumuni vědí, zda zaslouženě, či nikoli.
Dnešek ovšem přinesl i zajímavý článek na zde často citovaných Britských listech, kde autor doslova říká toto: "Byl jsem pověřen politickým disentem (prof. Jiří Hájek) ke kontaktu se sovětským velením v Milovicích (březen 1989). Cílem jednání bylo ne zajistit si neutralitu sovětských vojsk, ale naopak pro případ násilného střetu s naší vládnoucí mocí, který nemohl být vyloučen, žádat je o přímou podporu. Předně prostřednictvím jejich jednání s vládními činiteli, čs. generalitou a stranickým ústředím. Nemohu potvrdit, jak poté tato jednání byla intenzivní a účinná vůči přístupu čs. armády. Rozhodování bylo, jak víme problematické, neboť opravdu došlo v době počátečních demonstrací k aktivizaci tankových útvarů nedaleko Prahy."
Přímá podpora sovětských vojsk ve prospěch Charty a disentu? Opakuji, "NE zajistit si neutralitu, ale naopak pro případ násilného střetu s NAŠÍ vládnoucí mocí,který nemohl být vyloučen, žádat JE (rozuměj OKUPANTY- pozn. mm) o přímou podporu." Jak vypadá přímá podpora Velkého (tehdy ruského) bratra, bylo zřejmé nikoli v pražském listopadu 1989, nýbrž v bukurešťském prosinci 1989. Myslí to tedy Miroslav Polreich, autor stati, vážně? Co myslíte? Měla být Praha krvavým předskokanem Bukurešti?
