Zmrzlí pstruzi, živá anarchie a církevní majetek

Reklama


Červen 23, 2012

Stojím u pokladny superkvelbu se zmrzlými pstruhy a skutečným pomerančovým džusem z Německa,  přemýšlím o podstatném. Pstruhy musíte v klidu smažit, nejprve prudce, na skutečném olivovém oleji, předtím kořenit s citem a s dobrou směsí, do útrob dát česnek, dijonskou hořčici a chilli omáčku, ke konci smažení zmírnit oheň, pak zalít vínem nebo balzámovým octem. Při placení mne pozdravil anarchistický kamarád, který si bral pouze životní nezbytnosti a byl otrávený, protože musel do práce. Slušně mne napadl, jak už byl zvyklý za staletí organizovaného odporu proti ideologickým zvrhlíkům a ekonomickým pijavicím: „Tak faráři se živí pstruhy! To se jim to žere, když jim budou vracet majetek nakradený za staletí!“ Má vystudovánu historii na Karlovce, chytrý je jak rádio, a píše málem tak dobře jako já. Proto jsem se s ním nechtěl přít přímo u kasy. Lidi byli i tak dost zvědaví, náš rozhovor se vymykal běžné supermarketové tuposti. Pohledem jsem zhodnotil jeho nikoliv anarchistickou postavu a stejně tak nahlas odtušil, že trochu práce v církevním lese mu jistě neuškodí. Pravidelné polní práce a dvoje žně, taktéž na církevním, jeho figuru opět vrátí do mužného normálu. Venku jsem mu vysvětlil, že kdybych byl lesním a vodním pánem, pak si jistě dopřeji pstruhy čerstvé, a nikoliv zmrzlé. Tímto zásadním argumentem jsem se snažil onomu pobloudilému, až takřka odpadlému synovi levicového anarchismu vysvětlit, že jsem zatím nic neprivatizoval. Jinak bych neplýtval učitelským platem a panenským olivovým olejem na ty pitomé zmrzlíky ze supermarketu, zajisté plné těžkých kovů a jiného svinstva podávaného v závadném polském či ukrajinském krmení "made in EU" pro české hlupáky jako já. Tomuto už rozuměl. Zavezl mne autem domů a vysadil kousek od fary, kde nefarářuji. Mám prý od něj pozdravovat Nejvyššího, až bude mít zapnutý mobil a bude na příjmu.


Takže zákon o navrácení církevního majetku jde vesele do dalšího čtení a vehementně jej prosazují ti poslanci, kteří ve velkém rozkrádají stát. Když nakradli ruští carští kupci, tak aspoň postavili kostel, ale ze svého. Oni ještě byli svým způsobem zbožní a věděli, že jednou budou stát před Nejvyšším bez mobilu a bez šekové knížky. A že je bude krýt jen a pouze ten kostel postavený sice z nakradeného, ale z vlastního nakradeného. Nyní žijeme v postmoderní době, kdy si milenku necháte zaměstnat u státního Pozemkového fondu nebo aspoň na krajském nebo na městském sociálním odboru. No a my vám ji platíme z našich daní. Pak se ovšem po smrti neobhájíte, to je marné. Stejně tak dopadnou i ti poslanci-zloději, kteří si hledí uplatit Pánaboha rozdáním státního majetku, který byl církevní jen do pozemkové reformy 1947, ale nikoliv do osudného únorového data 1948. S námi duchovními to ovšem nebude o mnoho lepší. Lidé nás budou možná nenávidět doopravdy, protože budou nezaměstnaní, jejich děti bez podpory a bez možnosti studia. Proč? Protože někdo rozkradl stát a ždibec ze zlodějen dal i nám jako fíkový list a vysloužené držhubné. A pak budeme mlčky baštit ty církevní čerstvé pstruhy, pochopitelně pouze v pátek, a ne až v sobotu. Ryba je postní jídlo, nikoliv plnohodnotná denní strava. Babička takovým lidem říkala "nehaňby". Po ztrátě cti totiž následuje i ztráta studu.


No a pak dopadneme jako dnešní popové v Putinově Rusku. Patriarcha Kirill byl odměněn ruskou obdobou Ropáka za „zázračné ruce“, z nichž zmizely půlmiliónové rolexky. Cenzor nedopatřením zapomněl vyretušovat jejich odraz na vyleštěném mahagonu. Církev se rozhořčila jako já u pokladny. Ale neomylná zástupkyně Boha na zemi, na rozdíl ode mne, požádala svého cara Putina, ať s tím něco udělá. Vy to možná nevíte, ale pro pány s vysokými čepicemi je taková urážka patriarchy věc přímo hrůzostrašná. Ruský demokratický samovládce s radostí zpřísní zákony na „ochranu osobnosti“ omezující občanská práva a svobody. A takto to za chvíli může dopadnout i u nás. Občané začnou nenávidět církev za privatizaci majetku v situaci, kdy nebudou mít co do úst. Bude jim naprosto jedno, že my z toho majetku máme pendrek a že nám za komunistů a postkomunistů bylo se státním platem mnohem lépe. Stát mafiánů a neofašistů pod pravicovými vlajkami ochotně „ochrání“ církev svatou a všeobecnou před jakoukoliv „potupou“ a „hanebností“. Vždyť my přece patříme ekonomickým tělem a ideologickou duší k „nim“, protože jsme umožnili další velkolepé podojení státního majetku. Než takové svinstvo, to raději zmrzlé pstruhy „made in EU“ a drzého anarchistu u pokladny.


Převzato z Umlaufovin

Přejít do diskuze k článku