Zrušme referendem církevní restituce

Reklama


Vliv církví v našem prostoru klesá a bude klesat i nadále. Stále totiž ubývá lidí, kteří cítí potřebu být dobří jen proto, že je to, jak hlásají církve, výhodné pro jejich život záhrobní (jinak by přišli buď do očistce nebo rovnou do pekla), a přibývá těch, kteří chtějí být dobří, protože je to tak dle jejich přesvědčení dobré, a se životem záhrobním v církevním smyslu proto nekalkulují. A souběžně s tímto trendem ubývá – či lépe řečeno – už dnes ubyli do neexistence oni potencionální zločinci, které by od páchání jejích zločinů mohla odvrátit myšlenka na odplatu za jejich hříchy tam někde na nebesích. Spočítáno a sečteno – to, co církve vyhlašovaly a do dneška vyhlašují jako důvod své existence – už neexistuje buď vůbec, nebo to zcela a neodvolatelně zmizí během dalších let.

Je to vývojový trend, který postupuje společně s prohlubujícím se vzděláváním lidí už od nejtemnějších údobí středověku a bude spolu s dalším vzděláním a k němu navazující humanizací společnosti postupovat i nadále. To všechno lidé vědí a hlavně cítí, a tohle jejich vědomí a cit je zdrojem jejích nepolevujícího odporu proti církevním restitucím, vyhlášeným nedávno padlou pravicovou vládou a schváleným taktéž nedávno padlou poslaneckou sněmovnou. Ony slavně padly, ale restituce zde zůstaly jako snad to vůbec nejnenáviděnější residuum po jejích vládnutí. Jako rána, která bolí vědomím, že peníze a statky, vzniklé z práce lidí, plynou někam, kde jsou investovány zbytečně, a chybějí tam, kde by lidem, zvláště nejpotřebnějším, mohly pomáhat.

A tak se volá po všelidovém referendu, které by restituce smetly, ale odpovídá se těm hlasům velmi rozhodně a téměř odkudkoliv, že na nápravu je už pozdě, restituce posvětil zákon, smiřte se s nimi – tady už ani referendum nepomůže. Ale lidé se nevzdávají, vědomi si spravedlností svého požadavku se obracejí k dalším a dalším zasvěceným činitelům – až se jeden z těch dotazů, tentokrát vedeným z ČT – dostal až k Václavu Pavlíčkovi, našemu údajně největšímu znalci ústavního práva (a měl se k němu tedy logicky dostat jako k prvnímu). A tento odpověděl zhruba takto: Jsme demokracií, to znamená vládou lidu. Hlas lidí je tedy nejvyšším a rozhodujícím činitelem našeho ústavního práva, a jestliže tedy lidé v celostátním referendu odhlasují svou vůli zrušit jakýkoli zákon – včetně zákona o církevních restitucích – je možno tento zákon skutečně zrušit a uvést tak věci do původního stavu. Takže na tomto by se dalo stavět, ne? Jsme informováni, že KSČM má referendum o církevních restitucích ve svém volebním programu a jde o to, které další politické strany či uskupení se k tomuto spravedlivému požadavku připojí. ČSD hlásí zatím jen korekci rozsahu restitucí, což se vzhledem k výroku profesora Pavlíčka zdá být poněkud málo. Ale doufejme, že věci jsou stále ještě v běhu a že náprava je i tady možná.

Přejít do diskuze k článku