V týdnu uveřejnil server Aktuálně článek Šimpanz chystal útoky na lidi v ZOO. Dokáže plánovat. Podstatou sdělení byla skutečnost, že šimpanzí samec házel na lidi kameny, které si ve výběhu nasbíral a shromáždil na strategicky výhodných místech. Pokud se kamenů nedostávalo, loupal kusy betonu a když byly příliš velké, rozbíjel je na menší kousky. Jistě, jde o jednání zajímavé, ale mezi zvířaty nikoli ojedinělé.
Pokud vezmeme jako plánování činnost, vedoucí k určitému, předem kalkulovanému výsledku, pak plánují i další zvířata. Bobr, stavící hráz je veden potřebou dosáhnout určité úrovně hladiny vody, která je potřebná pro zatopení vchodu do doupěte. Mořská vydra plave na zádech na hladině a přitom rozbíjí potravu, nejčastěji ježovky o kámen, který drží na prsou. Když úkon dokončí, kámen nezahodí, ale ukryje ho do podpaží k dalšímu použití. Divocí šimpanzi chytají termity pomocí větviček, které vsunují do otvorů v termitišti. Když se lovu nabaží, větvičku si schovají na příště. Jane Lawick – Goodalová si všimla, že jeden z pozorovaných šimpanzů si našel prázdný plechový barel. Zjistil, že údery na něj vyluzují rámus, kterého se ostatní šimpanzi bojí. Nosil ho proto sebou, strašil jím jiné šimpanze a dokonce dosáhl lepšího postavení v hierarchii tlupy, než odpovídalo jeho fyzickým schopnostem. Samci divokých šimpanzů si „domlouvají“ kolektivní lov menších opic či likvidační výpravy do teritoria jiné šimpanzí tlupy.
To všechno jsou akce, vedoucí k určitému, konkrétnímu a individuálně či kolektivně prospěšnému cíli.V článku zmíněný šimpanz však lidi nejspíš ulovit nechtěl, neboť mu bylo jasné, že se k nim ze svého výběhu nedostane. Nejspíš se chtěl jenom pobavit, což však rovněž není nic nového. Krkavci se baví tím, že klovají odpočívající zvířata a nutí je vstát. Sám jsem viděl straku, provokující odpočívajícího psouna. Tygří či lví samci močí do shromážděných diváků, nikoli však na ojedinělého návštěvníka. Počkají, až se lidí sejde větší počet a pak se baví jejich útěkem. Lachtan, předvádějící cviky spojené se skokem do vody, do ní dokázal vklouznout bez zašplíchání. Když však přihlížel dostatečný dav návštěvníků, spadl lachtan na hladinu naplocho, neboť se mu zjevně líbilo, jak se postříkaní lidé rozbíhají a křičí. Nešlo o náhodu – zmíněný lachtan podobné žertíky předváděl opakovaně a zcela záměrně.
Mandrilové si vypracovali kolektivní taktiku, směřující k okrádání návštěvníků zoologické zahrady. Jedna opička seděla na zemi a natahovala ruku ven z klece. Na vyhlédnutého člověka upírala prosebný pohled. Když se oběť naklonila ke kleci, aby zjistila, cože to opičce vypadlo ven, přiskočila druhá opice, číhající u stropu klece a ukradla postiženému brýle (čepici, klobouk, šátek…). Opice vždycky lákaly člověka, kterému bylo co odcizit.
Ostatně ani pouhé házení není ve zvířecí říši ničín novým. Promyky velmi zručně hází tak, že vezmou kámen do předních tlapek, rozkročí se a mrsknou jím mezi zadníma nohama za sebe. Pro kámen si dojdou a úkon mnohokrát opakují. V pražské ZOO museli z výběhu slonů vysbírat větší kameny, neboť zvířata je metala na diváky a bavila se jejich útěkem. Jak je patrné, nic nového pod sluncem. Jen k panu redaktorovi, který zprávu přebíral, se to nedoneslo.
