TOPlist

Alexandr Sokurov: Evropa onemocněla

Reklama


 Alexander Sokurov

Hlas nezávislého ruského intelektuála jako každý hlas rozumu v každé zemi to má těžké. Mluvit musí, protože je tázán a má co říct. Jeho hlas má však na chod věcí jen malý vliv.

Alexandr Sokurov se narodil v roce 1951 v obci Podorvicha v Irkutské oblasti v rodině důstojníka, účastníka Velké vlastenecké války. Jeden z nejintelektuálnějších ruských režisérů druhé poloviny dvacátého století vyrůstal v prostředí nedotčeném kulturou, na vojenských základnách od Polska po Turkmenistán. Zato však velmi záhy pocítil, co znamená tíha života a blízkost smrti a těmto tématům zasvětil svou tvorbu. Sokurov vystudoval historii na Nižegrorodské státní univerzitě Lobačevského a studoval dokumentaristiku na Ruském státní institut kinematorgrafie Gerasimova v Moskvě, kterou z politických důvodů nedokončil. Spřátelil se s uznávaným režisérem Andrejem Tarkovským. Je držitelem mnoha ruských i mezinárodních filmových ocenění. (Wikipedia)

Jednostranné referování o Rusku i ukrajinském konfliktu už vadí většině Čechů. Pohled režiséra je trochu odlišný od oficiálního ruského vládního stanoviska. Hlas nezávislého ruského intelektuála jako každý hlas rozumu v každé zemi to má těžké. Mluvit musí, protože je tázán a má co říct. Jeho hlas má však na chod věcí jen malý vliv.

Doporučujeme našim čtenářům, aby si přečetli celý rozhovor věnovaný situaci ve světe i v ruské kultuře (Režisér Alexandr Sokurov: Směřuje to k tomu, že v Rusku vypukne náboženská válka). Níže zveřejňujeme jen malý úsek zaměřený na Ukrajinu a obecně k současným ideovým konfliktům ve světě..

Poznámka pro Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám a spolupracující think-tank Evropské hodnoty: Text je sice o Rusku, ale není to putinovská propaganda, režisér je pouze pomýlený humanista a redakce e-republiky pouze zprostředkovává tento jeho pohled na svět. Vezměte to prosím při svém hodnocení v úvahu.

Je na místě věnovat zvláštní pozornost těm lidem, kteří vytvářejí předpoklady pro mezinárodní konflikty. Oni by měli být potrestáni. Jsou to prostě zločinci, kteří pracují ve veřejných i soukromých kanálech a přitom za toto svoje chování nenesou žádnou odpovědnost. Pokud se změní politický směr, všichni tyto komentátoři se okamžitě přesměrují. Dobře jsme to viděli na příkladu konfliktu s Tureckem. Jak hlasitě všichni křičeli o vrazích ruských pilotů, ale jakmile jim řekli, že Turecko přestalo být nepřítelem číslo 1, tak se okamžitě změnila rétorika v pravý opak. Tak vulgární mi to přijde. Jsou horší než ženy, které prodávají samy sebe.

Ženy se sníženou sociální odpovědností, jak je teď zvykem říkat.

Ano, mám na mysli prostitutky. Ale když se žena dává sama člověku, je v tom alespoň nějaká přirozenost, ale v chování těchto komentátorů není nic přirozeného a organického.

Rusko bylo v otevřeném vojenském konfliktu s Gruzií. Nicméně ruští turisté rádi navštěvují Gruzii a nesetkávají se agresivitou na jejich adresu. Kolik času musí uplynout, aby bylo možné plánovat dovolenou v Kyjevě?

Opravdu, byl jsem nedávno v Gruzii a nesetkal jsem se s ničím jiným než se srdečností a pohostinností. I v případě Ukrajiny to nastane brzy. Vzájemné rozpory a odpor jsou velmi silné. Je to dáno tím, že Rusové jsou z nějakého důvodu přesvědčeni, že jsou s Ukrajinci stejný národ, ale to je hluboký omyl. Ukrajinci se už dlouho pokoušejí odervat od ruského vlivu a žít odděleně od nás, přestat být stínem Ruska. Sovětská praxe naše národy sblížila, ale přesto jsme pouze sousedi. Nežijeme v jednom bytě.

Představte si, že máte sousedy, které najednou začnete označovat za své bratry a sestry. A oni se ptají: „Z jakého důvodu? My jsme jen sousedi! Ne! Žijeme na stejném poschodí, ale nejsme příbuzní!“ Sousedství přece neznamená, že se musíme stát manželi nebo dětmi toho druhého.

Ukrajinský lid má svou historickou cestu — je velmi složitá, někdy i ponižující. Jejich historie je vždy objektem zásahu zvenčí, když tvou zemi neustále někdo rozděluje, násilně přitahuje ke své kultuře. Těžký je život ukrajinského lidu, těžký. A pak je tu ještě schopnost dělat ukrajinskou politiku, to zjevně chybí.

V těžký historický okamžik národ nevyzvedl ze svého středu politiky s rozhledem a vůdcovskými schopnostmi, kteří by mohli jemně manévrovat za složitých konfrontačních okolností. Profesionálně rozdělit „siamská dvojčata“, kterými se staly Rusko a Ukrajina, jež jsou srostlé ekonomikami i národními specifiky. Ale nenašli se politici, kteří by vytrvale, taktně a s ohledem na podráždění Rusů i pod tlakem nacionalistů uskutečňovali všechny procesy. To znamená, že tyto instituce nejsou zralé. Vždyť pro to, aby se budovaly vztahy s tak významným a nepříjemným sousedem, jako je Rusko, je zapotřebí moudrá politická elita. A ta na Ukrajině, bohužel, zatím není. Protože, na rozdíl od Gruzie, u Ukrajinců není žádná zkušenost státnosti a samostatné státní správy…

To je důvod, proč jste navrhoval, aby byla na ústavní úrovni zakotvena nemožnost vojenské akce se sousedními zeměmi?

Musíme mít kategorické ustanovení, že nebudeme nebojovat se sousedy. Platí to pro Pobaltí, Ukrajinu i Kazachstán. Zavedl bych do ústavy princip povinného mírového soužití se všemi zeměmi, s nimiž máme společné hranice. Dokonce i kdyby na nás zaútočili, musíme v sobě najít sílu nepoužívat armádu a nezasahovat na cizím území. Se sousedy se můžete hádat, ale bojovat s nimi nelze…

Alexandře Nikolajeviči, říkáte, že je třeba stanovit pevné hranice ve vztazích moci a náboženství, ale na druhou stranu se vám líbilo v Íránu, i když je to stát, který se může jen stěží nazvat sekulárním…

Íránci jsou šíité, a to je zcela zvláštní větev islámu. A moje dojmy říkají, že je mnohem mírnější. Navíc vše, co nám říkají o íránském režimu, není tak úplně pravda. Mluvil jsem tam s různými lidmi a brzy se tam opět vrátím. Myslím, že je třeba se učit z íránských zkušenosti. Byli v naprosté izolaci, ale nejsou zdegenerovaní, naopak se ukázalo, že všechno je možné rozvíjet v rámci jednoho soběstačného národa – hospodářství, zbrojní a chemický průmysl, zemědělství, těžbu uhlovodíků a výzkum… Dokonce i filmů natáčejí několikrát víc než v Rusku. Přitom velmi dobrých.

Obecně platí, že tento výlet mě donutil k zamyšlení nad vývojem a silou muslimského světa. Je třeba se na něj zaměřit a věnovat mu seriózní pozornost. Tento svět je energický a není již ochoten zůstat v rámci svého prostoru. Musíme si uvědomit, že bude překračovat hranice a rozšiřovat se…

Ono to již aktivně probíhá. Vy bijete na poplach a říkáte, že v žádném případě nelze povolit mísení kultur. Tato teze je však v rozporu k současným oficiálním evropským hodnotám zaměřeným na multikulturalismus, otevřené hranice, politickou korektnost.

Evropu dnes ničí strach přiznat si, že národní stojí nad mezinárodním. Říkám tomu infekce. Prostě se infekce dostala do těla, a (Evropa) onemocněla. K tomu, aby křesťanský a muslimský svět existovaly ve shodě a harmonii, je třeba stanovit jasnou hranici, kterou nelze ani z jedné strany překročit. Nesmíme připustit směšování kultur. Bez konfliktů se to dít nemůže, protože kultura, to je kód, světonázor. Druhým pravidlem je nenarušovat normy původního národu. Host musí být skromný, ale nebývá to pravidlem. Nelze říci, že Evropa zmizí, když se všude objeví mešity. Ale kultura, a to je bez jakékoliv pochybnosti, zahyne.

Evropané zapomínají, že civilizaci je třeba střežit, opatrovat. Je to kombinace národních a křesťanských norem. Evropská civilizace nashromáždila obrovské zkušenosti, socializaci, množství různých politických kompromisů a praktických dovedností. A schopnost lidí kvalitně pracovat. Koneckonců, hlavní věc, která láká Araby a Afričany do Evropy, je to, že je možné přijít k hotovému. Proč nechtějí bojovat za vytvoření svých kvalitních států? Nebudou to dělat, a chtějí jít tam, kde už je něco uděláno. Ale protože nemají žádnou schopnost asimilace, nejsou zvyklí respektovat odlišné kulturní a náboženské principy, tak současná situace v Evropě samozřejmě povede k velkým konfliktům a válkám na území evropských zemí…

Nyní se rozvinul aktivní boj proti online pirátství, ale koneckonců, mnozí mohou vaše filmy vidět jen díky torrentu.

Taky mi nedává smysl, když umělec je proti tomu, aby jeho dílo spatřilo co nejvíce lidí. Já nedělám producentské filmy, které tvrdě vyžadují návrat investovaných prostředků, a sám jsem nikdy nedostal peníze za využívání svých děl, ale stále mi není jasné, proč se zbavujeme celou skupinu našich krajanů od možnosti výběru. Nejsem přesvědčen, že by v oblasti umění měla být nějaká omezení. Publikum je dnes velmi chudé, takže se mi zdá nesprávný zákaz kopírování knih i omezování přístupu k hudebním dílům a filmové hudbě.

Vytváříme stát, aby pro nás plnil své funkce. A jedna z jeho hlavních funkcí je pomáhat kultuře udržovat společnost v civilizovaném stavu. Stát musí mít prostředky na to, aby držitelům autorských práv kompenzoval případné ztráty při zavádění volného přístupu k filmům nebo knihám. Obecně jsem přesvědčen, že potřebujeme mezinárodní dohody v rámci UNESCO či OSN o celosvětové dostupnosti děl světové kultury. Jenom ať si zase řeknou, že já, jako obecní blázen navrhuji něco nerealizovatelného.

Alexandr Sokurov


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 300 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Přejít do diskuze k článku 7 komentářů