Američané si na Rusku vylámou zuby

Reklama


Z vystoupení Sergeje Sudakova v pořadu Dmitrije Kulikova a Olgy Podoljan „На самом деле“

Spojené státy před lety přijaly jakousi dlouhodobou strategii boje proti Rusku. Bylo to velmi logické, protože měli za to, že mají konvenční zbraně – supermoderní rakety – schopné zničit celý náš obranný systém – radiolokaci i systémy startu balistických raket, čímž se staneme bezzubými, neschopnými odvety, takže žádná jaderná válka nebude a oni si budou moci diktovat podmínky. Ukázalo se, že je to fake, na základě kterého oblbují země střední Evropy jako Polsko, Českou republiku, Rumunsko, aby si nechali na své území nainstalovat baterie raket s konvenčními raketami, které doletí na území Ruska a způsobí mu takové škody, že nedokáže použít zbraně jaderné.

Teď začali procitat. Oni se velmi smáli Putinově prezentaci 1. března – „jaké krásné animované filmy to Kreml ukázal“. Uběhla nějaká doba, oni si tu animaci prohlédli pořádně a ukázalo se, že jde o skutečnost, která zásadně mění rovnováhu sil. Podobně to probíhalo u našich „liberálních“ kruhů – zkrátka, každý má svoje brýle…

Teď máme skutečně dočasnou převahu a náskok – cca 5 až 7 let. Mám na mysli především hyperzvukové rakety, jejich naváděcí systém. Problém Američanů nespočívá v raketách samých, ale právě v systému navádění na cíl. Američané se nás snaží vyprovokovat hrozbou rozšíření raket středního a malého doletu, čímž přiznávají připravenost instalace těchto raket co nejblíže našim hranicích – na území bývalých socialistických zemí – a tyto rakety jsou namířeny na nás. Myšlenka je velmi jednoduchá a vychází z předpokladu, že Rusko nikdy nepoužije jaderné zbraně jako první. Je tu ale cena inovace.

Naše zbraňové systémy jsou mnohem levnější – až třicetkrát. Uvedu příklad: Když se stavěla kosmická stanice „Mir“, posílali jsme tam např. šroubek o celkové ceně, řekněme 100 USD. Američané počítali každý takový kousek na cca 5000 USD, takže jejich blok byl „zlatý“. V USA každá vojenská zakázka je vždy spojena s množstvím lobbistů, politiků, kteří navyšují cenu zakázek deseti až stonásobně. V oblasti kybernetické bezpečnosti Američané utrácejí stokrát víc než my, ale efekt je naprosto srovnatelný. Američané se zkrátka naučili „dojit“ státní rozpočet. Na vývoj a výrobu zbraňových systémů jde jen asi 15 %, zbytek je tzv. „látání děr“, tedy udržování obrovského množství základen, obrovské mašinerie zvané „střecha nad celým světem“. Ta střecha ale, bohužel, protéká…

Nabízí se otázka, kolik času zbývá americké dominanci, než otráví svoje partnery natolik, že v jistém momentě řeknou – Ne. Je třeba porovnat časové rámce. Pokud uvažujeme v krátkodobé perspektivě, tak jsou USA skutečně silné. Můžeme říkat, že USA vedou obchodní válku s Čínou, že nám mohou velmi silně konkurovat na Blízkém Východě, že budou házet klacky pod nohy našemu hospodářství. Existuje ale jedno „ale“ – my máme velmi dobrou rákosku. Nezávisle na jejich supersilné ekonomice, na tom, že je dolar světovou měnou, že mají jaderné zbraně, spojence a vojenské základny po celém světě – my dokážeme v jistém momentě vytáhnout rákosku a nařezat jim. A oni s tím, vlastně, nic nenadělají, protože už strach ze smrtelnosti lidstva jim zabrání v odpovědi.

Dnes si USA vedou jako hegemon světa, že jsou jeho pány, ale poněkud se mýlí. Jde o to, že se změnil poměr sil a přicházejí noví hráči, kteří začínají diktovat pravidla. A jestliže někdo začíná diktovat Americe pravidla, tak ta dělá chyby, protože znervózní. Sice zůstanou stejně silní, ale Olymp krok za krokem obsadí Čína. Oni nedokáží stejně pragmaticky vstupovat do různých situací. A svět bude stejně rozdělen na tři velké tábory: Na čínský sektor odpovědnosti, na ruskou bezpečnostní zónu a zónu odpovědnosti USA. Nebude tu ale už zóna globální. A to je třeba uznat, a dokud Američané neuznají, že se svět změnil, budou chybovat.

Indie se například rozhodla koupit od Ruska zbraňové systémy S-400 za 5 mld. USD. Pokud jim v tom budou chtít Spojené státy administrativně zabránit, budou muset přinejmenším zastavit svůj chemický průmysl, farmaceutický průmysl, jakož i výrobu hnojiv, které stojí na produktech vyráběných v Indii. Navíc zbraně typu amerických „Patriotů“ budou muset ujít ještě pořádný kus cesty, než se S-400 vyrovnají. S-400 totiž nejenže jsou schopny zasáhnout kterýkoli cíl, ale velmi dobře bojují s jakýmikoli prostředky radioelektronického boje, což je velmi důležité. Američtí senátoři sice říkají: Podívejte se, USA dodala „Patrioty“ za 5 mld. a Rusové také za 5 mld., což je prakticky 5 divizí, ale my jsme celkem prodali zbraní za 56 mld. a máme zakázky za dalších 75 mld. USD. Problém je ale v tom, že kupující z donucení jsou jednou z variant, ale Indie se kupujícímu z donucení nepodobá. Indie chápe, že zůstala jaksi mimo probíhající geopolitickou šarvátku. Je Čína, je Evropa, je Amerika, která se snaží všechny zastřešit, zatímco Indie ví, že jednou bude rovněž vládnout miliardovými zdroji, že si bude nárokovat určité silové centrum. Při vší mírumilovnosti dnešní Indie, při všem hinduistickém pohledu na upřednostnění jejího vstupu do moderního světa, je Indie velmi vážným a tvrdým oříškem. Obávám se, že Amerika si, při veškeré své mohutnosti, na Indii vyláme zuby – a nejen na ní.

Pokud jde o Saúdskou Arábii, ta se nedávno vyjádřila, že nebude platit Američanům za ochranu (Saúdové mají třetí největší vojenský rozpočet na světě – pozn. překl.). Je tam ale něco přes 700 mld. saúdských USD uložených v amerických bankách. Američané tedy mohou jednoduše říci: – pokud nepotřebujete bezpečnost, tak my vám nevrátíme vaše peníze… To je jasné vydírání. Saúdové ale chápou, že v případě konfliktu s USA se mohou jednoho dne se svými penězi rozloučit a klidně říci: Udavte se našimi penězi, ale my stejně zůstaneme centrem. Máme ropu, máme Mekku a Medinu, kam každoročně putují poutníci z celého světa a přivezou nám peníze, které vám nikdy nepřivezou. Nato Američané provokují zpochybňování práva Saúdské Arábie na to, být centrem tohoto dění (už od roku 2005). Toto se periodicky opakuje a dá se očekávat další vlna amerického nátlaku (a nejen takového – viz. nedávný případ na saúdském konzulátě v Turecku – pozn.překl.)

Američané rádi ukazují dodržování zákonných norem uvnitř sebe a u sebe, ale práva ostatních nerespektují. Proto zůstanou jistým kamenem úrazu.

*) Sergej Sudakov (1970) – politolog, amerikanista, šéf katedry globálních informačních procesů a zdrojů MGIMO, člen ruské Akademie vojenských věd.

Zdroj: delyagin.ru

Překlad: st.hroch 181021

Přejít do diskuze k článku 4 komentáře