Svět ruskýma očima 271

Reklama


Alexej Puškov: Posedlost jako příznak nemohoucnosti

22. říjen 2014

Poměrně aktivní úlohu v kampani proti Rusku hrají na Západě ruští ultraliberálové, posedlí snem o svržení Vladimira Putina. Jejich paranoia se zrodila z nemohoucnosti. V tom jsou zajedno s mnoha svými zkušenějšími západními soudruhy.

Návrat Vladimira Putina

Pokud v Rusku dnes existuje politické hnutí, které ve skutečnosti téměř není, tvoří jej proptiputinovští liberálové. Ne náhodou u nich selhávají všechny snahy vytvořit vlastní politickou stranu, ať se nazve jakkoliv – občanská platforma, či jinak. Jejich veškeré úsilí se ztrácí ve vnitřních rozmíškách a šarvátkách ve vedení dosud neexistujícího hnutí. Tyto lidi sjednocuje jediné – podlézání Západu a nenávist k Putinovi. Tvrdí, že pokud bude on u vlády, bude ruská společnost uzavřená před vlivy ze Západu a Rusko bude v trvalé konfrontaci s tzv. civilizovaným světem. Navzájem se utvrzují v přesvědčení o blízkém pádu současného prezidenta.

Garry Kasparov opakoval po Obamovi, že je ruský prezident nejnebezpečnějším člověkem světa a pro USA představuje větší nebezpečí, než teroristický Islámský stát. Maniakální posedlost Putinem ve skutečnosti odráží neschopnost Západu a jeho liberálních spojenců v Rusku, pro které je pohodlné být napůl kolonií, podřizovat se USA a Západu a jejich zájmy stavět před ruské. Po odchodu Jelcina přesvědčují někteří experti a ruští liberálové, že současná vláda nemůže trvat dlouho a co nevidět padne.

Předešlý neúspěšný velvyslanec USA v Moskvě McFaul ještě před svým pověřením v roce 2008 snaživě dokazoval ve Foreign Affairs, že Putinova pevnost je mýtem, že se ekonomika za jeho vlády dostala do slepé uličky a tento stát nemá žádnou perspektivu. Naopak za Jelcina byl prý hospodářský rozvoj a vláda jakési demokracie. Za sedm let, kdy McFaul v Moskvě velvyslancoval, ve své funkci zkrachoval, vrátil se do USA a opět vykládá to samé – Putin co nevidět padne.

Západní posedlost je výsledkem neschopnosti podřídit si Rusko. Putin přece neuzavřel svou zemi před Západem a i nyní vyjadřuje ochotu ke spolupráci. Ale není to podle západních a ultraliberálních představ. Pohasínající hvězda Barack Obama pochopil při své jediné návštěvě Moskvy, že Rusy neokouzlil a více již nepřijel. Od té doby je pro něho Rusko nepříjemná, cizí, nepřátelská země. Statisícové davy na evropských náměstích nepřitahuje jeho charisma, ale mohutná propaganda, spuštěná například v Berlíně nebo v Praze dlouho před jeho příjezdem. V Rusku fenomén Obama neúčinkoval.

Konfrontaci mezi Ruskem a Západem nezpůsobuje Putin. Sankce, přerušení veškerého jednání, hrozby spojené s rozmístěním vojsk NATO kolem ruských hranic všude, kde je to možné, si vymýšlí Západ – všechno přichází z USA a metropolí Západu. Oni zavírají před Ruskem dveře. Chtějí totiž jiné Rusko, než si jej přejí mít Rusové. Rusko, jaké si přeje Západ, bylo Rusy odmítnuto s odchodem Jelcina, s odvržením jeho politiky ústupků USA, defaultu, nadvlády oligarchie a jeho v Rusku nezvyklé hymny.

Ruští liberálové Jelcina velebili, západní vůdci jej poplácávali po rameni. Nynější Rusko je pro ně nestravitelné a odtud pramení jejich posedlost nenávistí proti němu.

Převzato z Topwar.ru

***

Za co „dobrý přítel“ potrestal Maďarsko

Ljubov Ljulko

21. říjen 2014

Úředníci maďarské vlády jsou pod sankcemi USA za korupci. Taková opatření přijímají USA jen proti nepřátelským zemím, nyní poprvé proti členu EU a NATO. Vypadá to tak, že Viktor Orbán překročil „červenou čáru“. Ale kdy?

O seznamu deseti v USA nežádoucích osob informoval jako první Andre Goodfriend (dobrý přítel), chargé d´affaires v Maďarsku, který však odmítl uvést podrobnosti, pouze řekl, že mohou nastat i sankce hospodářské. Ministr zahraničí Maďarska Peter Siyarto odcestoval do USA, aby zjistil co a jak, ale na ministerstvu zahraničí nebyl přijat ministrem. Siyarto žádal předložit fakta. Goodfriend je vysvětlil takto: „Společnostem, které by chtěly podnikat v Maďarsku, chybí prostředí bez korupce.“

K takovým řečem jsou Maďaři skeptičtí. Orbán už získal v tomto roce třetí vítězství. Nejprve v parlamentních volbách, poté ve volbách do Evropského parlamentu a nedávno jeho strana zvítězila s velkou převahou ve volbách komunálních. Za ní se umístila strana Jobbik. Ministerský předseda slíbil Maďarům udělat pro ně v příštích čtyřech letech hodně dobrého. Toto prohlášení Západ pochopil jako slib posílit vzdorování Bruselu a evropským hodnotám. Avšak ve skutečnosti se jedná o větší sociální orientaci státu.

Maďarsko „neutahuje opasky“, ale naopak. Snížilo tarify energetických společností o více než 20 % a projednává zákon, který by zakázal komunálním podnikům vyplácet svým akcionářům dividendy, aby se přirozeně vzniklé monopoly vrátily státu. Řekl k tomu: „Musíme jednou pro vždy ukončit energetickým společnostem, ignorujícím zájmy lidí, éru jejich hospodaření.“ Daňové břemeno přesunul na velký finanční kapitál. Koncem září byl přijat zákon o kompenzacích přibližně 3,2 miliardy EUR (4,1 miliardy USD) dlužníkům, kteří utrpěli újmu ze zvýšení úrokových sazeb z úvěrů poskytnutých před krizí. Nový zákon také zakazuje bankám zvyšovat úroky na jakékoliv nevyrovnané úvěry do 30. 4. 2016. Banky patří především zahraničnímu kapitálu. Německý tisk upozorňuje, že zahraniční investoři v Maďarsku znervózněli.

Orbán dal podnět k zařazení zákazu prodeje půdy v Maďarsku cizincům do ústavy. Dále významně zkrátil lhůty pro přechod cizích investorů na užívací právo (majitelé nesmějí užívat půdu mimo určení). Podle Evropské komise to brání volnému pohybu kapitálu v eurozóně. FIDES tvrdí, že to pomůže upevnit národní malé a střední podniky a zvýšit jejich počty na 50 až 80 procent vzhledem k zemědělským holdingům.

Západ Orbána kritizuje také za to, že kontroluje činnost neziskových organizací, dále za přijetí zákona o reklamě, což prý bude neziskovky potlačovat a že hodlá zvýšit daně takovým společnostem jako je Facebook, YouTube a Google.

Podle západních moralistů je nejhorší, že Orbán sahá na západní hodnoty, jakými jsou tolerance k homosexuálům a liberálním svobodám. Rakouský Standard přirovnává Orbána k Putinovi a připomíná ukončení dodávek plynu Ukrajině ze strany Maďarska.

Peter Siyarto nedávno řekl, že sankce proti Moskvě nejsou k ničemu, ekonomika Evropy se propadá, nejhůře ze všech jsou na tom země Střední Evropy, přičemž ukrajinská krize stejně trvá. Maďarská ekonomika kvůli sankcím přichází denně o 50 milionů forintů (206 tisíc USD). Maďarsko přišlo o 12 % exportu do Ruska a zemí SNS. Washington se snaží přimět další vzpurné – Slovensko, Finsko, ČR a přesvědčováno musí být dokonce i Polsko, aby rovněž na nejbližší Orbánovu družinu uvalily sankce.

Petr Iskenderov, jehož články jsou na OM v RO hojně zastoupeny, píše: „Hospodářská krize v Evropě přiměla již dříve maďarskou vládu distancovat se od mnohých kroků Bruselu. Sankce USA a EU proti Rusku utvrdily příklon Budapešti k samostatnější politice. Samozřejmě, že členství v EU a NATO Maďarsko značně omezuje, ale tendence k větší samostatnosti tu je. Právě toto vyvolává nelibost Washingtonu, a nikoliv daňové kontroly některých amerických firem.“

Snaha o ovlivnění Maďarska tak, aby nepokračovalo s Ruskem na jaderné elektrárně Paks, na plynovodu Južnyj potok i jinde, existuje. Jenže Orbán řekl: „Dejte vy nějakou adekvátní variantu!“ Nedočkal se odpovědi ani od USA, ani od EU.

Kde a kdy Orbán překročil červenou čáru? Asi při přechodu kvantity svých „zločinů“ do kvality. K tomu se ještě přidružuje jeho postoj k autonomii Maďarů v Zakarpatí. Jeho přesvědčení je, že „Maďaři žijící v sousedních zemích musí mít plné právo na autonomii a získání dvojího občanství. I na Ukrajině“.

Převzato z Pravda.ru

***

Situace v Zakarpatí se přiostřuje

Olga Negoda

23. říjen 2014

Zakarpatí se obává „donbasského scénáře“, a proto stále silněji uvažuje o federalizaci. Ta je tak jako tak předmětem snah už tři desetiletí. V prosinci 1991 bylo uspořádáno v Beregovském okrese oblastní referendum, v němž 78 % obyvatel Zakarpatí žádalo pro své území status speciálního autonomního teritoria v rámci Ukrajiny a přes 80 % obyvatel podporovalo zřízení maďarského autonomního okruhu. Měli pro to pevný právní základ, přičemž je sjednocoval společný cíl a společné nebezpečí, jímž je Ukrajina. Kvůli tomu se v Užhorodu a Mukačevu ničí státní symboly Ukrajiny, vybuchují místní pobočky „Privat banky“, protestuje se proti mobilizaci.

Kyjev dává najevo, že administrativní kontrolu zachová nad regionem i za použití síly. Ovšem zahájit protriteroristickou operaci je zde složitější než v Donbase, neboť tudy prochází dvacet procent plynovodu s plynem pro Slovensko, Rumunsko a Maďarsko. Navíc zde má 200 tisíc obyvatel maďarské pasy. Maďarsko může tyto lidi bránit a samozřejmě mu také jde o plyn. Neonacisté na Ukrajině se už nechávají slyšet, že zaberou Maďarsko za několik hodin. Podle nich toho mají dosáhnout 3 prapory ukrajinské Národní gardy a jeden pluk jednotek rychlého nasazení Ukrajinské bezpečnostní služby. Předpokládají, že Maďaři žádný odpor klást nebudou.

*

Osmdesát procent obyvatel Zakarpatí vydělává za hranicemi a nenávidí banderovce, kteří uchvátili vládu, nepovažují se za Ukrajince a válku na Donbasu označují za cizí válku. Zakarpatskou věrchušku instaloval Kyjev a ta ještě více nenávist posiluje. Z Pravého sektoru chodí za těmi, kteří odmítají jít do války a vyhrožují, že pokud nepůjdou umřít tam, umřou doma i s celou rodinou. Haličská Ukrajina svou snahou ne toliko Rusíny utlačovat, ale i ničit jejich jednotu, je proti sobě poštvala. Podkarpatská Rus už dlouho nechce být v jednom státě s ukrajinskými nacionalisty.

Na kongresu v Budapešti v srpnu 2014 se Rusíni a Maďaři ze Zakarpatí dohodli, že budou usilovat o federální status oblasti v rámci Ukrajiny. O měsíc později na dalším kongresu se účastníci obrátili k Evropskému parlamentu a vládám Maďarska a Ukrajiny s požadavkem na uznání výsledků referend z roku 1991. Na podporu žádosti se shromažďují podpisy. Cílem je:

  • Uznat výsledky referend v Zakarpatí z roku 1991 a udělit regionu federální status
  • Ukončit na Ukrajině občanskou válku a zakázat v zemi činnost extrémistických fašistických organizací
  • Nedopustit genocidu Rusínů, Maďarů a občanů dalších národností, kteří v Zakarpatí žijí

Tyto požadavky podporují dvě maďarské strany s největším zastoupením v parlamentu. Organizátoři kongresu vyzvali maďarský parlament, aby po vyslechnutí zprávy o situaci na Ukrajině přijal odpovídající rezoluci. Jejich nároky podporuje Rumunsko, Slovensko, Maďarsko a Rusko. Jakmile by parlamenty tří oslovených zemí podpořily požadavky Kongresu Maďarů a Rusínů, postavili by Zakarpaťané Kyjev před fakta. V Evropském parlamentu za tuto věc lobuje Strana za lepší Maďarsko (Jobbik).

*

Lidé znalí věci se shodují na tom, že správným přístupem k sociálnímu a hospodářskému rozvoji by Zakarpatí nemuselo být chudé. Rozpočet této oblasti se plní především výnosy z tranzitu ruského plynu do Evropy, což činí asi 4 miliardy EUR. Kyjev z toho ponechává jen 2 miliardy hřiven a ještě tvrdí, že oblast dotuje. Region má rovněž zdroje surovin, lázně a rozvinuté zemědělství.

Krom toho uvažuje Zakarpatská Ukrajina o  eurasijském přepravním koridoru, jehož projekt existuje. Má spojovat země střední a východní Evropy a vyhnout se nacionalistické Haliči. Šlo by o dálnici Mukačevo – Rachov – Černovcy. Tak by se napojila střední Evropa na průmyslové Novorusko a země Eurasijského hospodářského společenství. Pro kyjevský režim je to zlým snem.

Z formálních příčin odmítla ústřední volební komise Ukrajiny schválit vyhlášení Společnosti maďarské kultury Zakarpatí. Ta se chce kvůli tomu s Ukrajinou soudit u Evropského soudu pro lidská práva.

Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku 48 komentářů