Janis Varufakis: Naše Athénské jaro

Evropu obchází strašidlo demokracie. Všechny síly spojené ve Svaté alianci se pokoušejí toto strašidlo zahnat: banky podporované státy, Evropská skupina (Eurogroup), Trojka a dr. Schäuble, španělští dědicové Frankova politického odkazu, berlínské vedení SPD, vlády baltských zemí, které podrobily své obyvatele strašné a zbytečné recesi, a zmrtvýchvstalá řecká oligarchie.

Naše svoboda není na prodej, naši důstojnost nenabídneme v aukci. Vzdáme-li se svobody a důstojnosti, jak po nás vyžadují, Evropa ztratí totožnost a její duch propadne konfiskaci.

Athénské jaro bylo poraženo právě tak, jako Pražské jaro v roce 1968. Nezničily je však tanky, nýbrž banky. Brecht řekl: „Proč tam posílat kata, když stačí použít soudního vykonavatele.“ Proč dělat státní puč, když můžeme k právě zvolené vládě poslat prezidenta Evropské skupiny, aby sdělil novému ministru financí, který je tři dny ve funkci, že má na vybranou: buď bude pro připravený plán úspor, který v posledních pěti letech přivedl zemi do velké recese, nebo pro uzavření všech řeckých bank. Proč vysílat oddíly, když můžete každý měsíc posílat do země emisara Trojky se zřejmým záměrem ovládnout všechny vládní úřady a určovat znění všech paragrafů národní legislativy? Jak je možné, že věřitelé nutí Řecku hořký lék? Proč nutí řeckou vládu podnikat opatření, která ji zbavují možnosti dluhy platit? Proč brání Řecku provádět reformy, které mu pomohou a jeho postavení v Evropě zlepší? To je klíčová otázka. Kdyby šlo jen o „líný lid, který nechce dělat domácí úkoly“, nebylo by to tak důležité. Ale je to precedens. Co dělat, když žák uložené úkoly plní, ale učitel je vůbec nečte a nechce je ani vidět. To už není jen věc Řeků, ale věc celé Evropy. Lék není jen hořký, je jedovatý.

…

Program úspor před pěti lety prosazený Trojkou vytvořil u nás nejdelší a nejhlubší propad v historii. Ztratili jsme 1/3 národního důchodu, nezaměstnanost stoupla z 10 % na 30 %, a to v zemi, kde jen 9 % nezaměstnaných pobírá podporu, chudoba zachvátila 2 miliony z deseti.

V roce 2010 Řecko zbankrotovalo, stát již nemohl platit dluhy francouzským a německým bankám. Jak na to reagovala Evropa? Rozhodla se poskytnout Řecku novou, největší půjčku v historii s podmínkou, že bude šetřit a omezí příjmy, z nichž by se měl platit starý a nový dluh. Úspory omezují příjem, ale dluh roste. Záměrem nebylo pomoci Řecku nebo Irsku, Portugalsku, Španělsku, nýbrž pomoci Deusche Bank, BNP Paribas, Finanz Bank, Société Générale, dotovat německé a francouzské banky penězi poplatníků, svalit tíhu na nejchudší Evropany, způsobit v Řecku humanitární katastrofu a podpořit doutnající recesi ve Francii.

Celý článek najdete v Literárních novinách