Robert Kennedy ml. vstoupil do klání o prezidentský úřad a v rámci Demokratické strany tak vyzval na souboj současného amerického prezidenta Joe Bidena. Což současně ovšem neznamená nic jiného, než že ho čeká tvrdý střet s americkými médií. Stejný, jaký musel v roce 2016 podstoupit i Donald Trump.
Bojovat proti médiím je v politice totéž, jako hrát karty, aniž máte v ruce trumfy. Všechny šance jsou proti vám. Což potvrzuje dlouhá řada příkladů, z nichž jako výjimka potvrzující pravidlo vystupuje jen Donald Trump, který v roce 2016 dokázal média porazit a stát se, i proti jejich vůli, americkým prezidentem. Přičemž metoda, kterou ke svému vítězství použil, byla zdánlivě jednoduchá. Spočívala v tom, že opakovaně hovořil o pobuřujících událostech, kterým média nedokázala ubrat na váze tím, že se jak je, tak i jeho, pokoušela zesměšnit.
Hle, a ono to rčení, že každá reklama je dobrá, se naplnilo. Trump rozpoznal, že lidé jsou naštvaní a tedy připraveni podpořit někoho, koho současný americký establishment nenávidí. A protože měl k ruce Twitter, na kterém mohl své názory zveřejňovat, nebyl už hendikepován jako jeho předchůdci z časů, kdy internetová sociální média neexistovala, a oni tak zcela záviseli na médiích korporativních, jež ovšem hovořila jen svým vládním a oficiálním hlasem. A navíc: Fakt, že se Trumpovi podařilo přeměnit jeho volební shromáždění na cosi jako spektakulární festivaly, mu umožňoval mluvit přímo k davům.
Kardinální otázka zní: Dokázal Trump něco pozitivního? Ano. Dokázal jít proti médiím a vyhrát. Doufejme a modleme se za to, že se stejné podaří i Robertu Kennedymu ml.
Jak se Kennedyho střet s médii bude lišit od Trumpova
Robert Kennedy ml. vstoupí v r. 2024 do boje s médií, které vůči němu budou mnohem nepřátelštější, než byla média, proti nimž stál Donald Trump v roce 2016. Ten byl vnímán tak trochu jako vlídný a přebohatý šašek s nabubřelým egem, který sice dokázal zvýšit sledovanost, ale reálnou šanci na vítězství neměl. A právě skutečnost, že establishment Trumpa „nesprávně podcenil“, podařilo se tomuto k establishmentu nepozorovaně připlížit. Nu a když establishment rozpoznal, koho to má vedle sebe, bylo už pozdě.
Robert Kennedy ml. je na rozdíl od Donalda Trumpa z roku 2016 pro hyperkorupčnické křídlo oligarchického establishmentu známou hrozbou. Je nositelem mýtického jména se vším, co k tomu patří. Aby zabránil či ukončil jejich prezidenství, zavraždil establishment strýce a otce Roberta Kennedyho ml., čímž znemožnil, aby se tento k establishmentu mohl kdy třeba i jen přiblížit. A navíc není už dnešní komunikační prostředí, zejména pak internet, tak svobodné jak byly v roce 2016. Velká většina demokratických voličů prošla dlouholetou a intenzivní ideologickou masáží a sám Robert Kennedy ml. byl médií lživě pomlouván jako jeden z „dodavatelů dezinformací“, např. o covidu. A tedy někým, kdo si cenzuru plně zaslouží.
Robert Kennedy ml. tedy ve srovnání s Trumpem z roku 2016 zahajuje svůj běh za prezidenstvím v roce 2024 s několikamílovou ztrátou. A přidala se i média, která se na něj jen pár dní po oznámení jeho kandidatury už vrhla. A útoky další a ostřejší budou samozřejmě následovat.
Je tedy nějaká naděje, že by svůj střet s Bidenem mohl Robert Kennedy ml. vyhrát?
Povrchní pohled napovídá, že je to téměř nemyslitelné. Avšak přihlédneme-li k možnosti překvapivě rychlých změn veřejného mínění, odvažuji se tvrdit. že i Robert by mohl stvořit zázrak podobný tomu, který dokázal uskutečnit jeho strýc John, když se mu projevem na Americké univerzitě v červnu 1963 podařilo prosadit smlouvu o omezeném zákazu jaderných zkoušek. A to tváří v tvář zpočátku drtivému odporu establishmentu i jeho médií. I když veřejné mínění bylo tedy tehdy spíš jestřábí a proti smlouvě, dokázal John Kennedy apelem na to lepší v lidské povaze inspirovat změnu veřejného mínění a pak i změnu názoru Kongresu. Smlouvu pak podepsal 7. října 1963, šest týdnů předtím, než byl při státním převratu zavražděn.
I Robert Kennedy ml. bude muset, chce-li napodobit zázrak svého strýce, podnítit radikální posun veřejného mínění prostřednictvím svého apelu na to lepší v povaze lidí. Aby toho však dosáhl, bude muset zvolit opačný postup, než byl ten, který použil Trump proti médiím v roce 2016. Namísto toho, aby k obraně používal nevybíravá invektiva, bude Robert muset nenávist odplácet láskou, lež pravdou, a neúnavně v lidech burcovat to kladné a inspirativní, zatímco média budou pochopitelně i nadále chrlit svoji negativitu a cynismus.
Mohlo by to takto skutečně zafungovat?
Ano, mohlo. Protože stejně jako se lidem v roce 2016 dělalo nevolno od žaludku z mravokárných poučení a Trumpova slovní agrese působila tudíž jako jisté osvěžení, dnes je nám zle nejen ze lží, které jsou den ode dne víc a víc pobuřující, ale též z naprostého nedostatku jakýchkoli idelističtějších či inspirativních vizí. Média, včetně sociálních sítí, nás uvádějí do režimu jakési „trvalé nouze“, v němž se svět vždy blíží ke svému konci. Ať už je to ukrajinská bažina, která se nevyhnutelně zvrhne v bankrot, nukleární válka, covid, jiné mimořádné události typu 11. září, změna klimatu, nadřazenost bílé rasy, zločin, nebo útlak, zkrátka jeden velký guláš katastrof a smutných příběhů bez vidiny čehosi radostnějšího.
A tak mám za to, že pokud je zde někdo, kdo by dokázal obrátit naše smysly a mysli k optimističtějšímu vnímání světa, je mužem pro tuto práci Robert Kennedy ml. Kromě oné záležitost s vizí, která spolu se jménem Kennedy přichází jaksi sama sebou, ztělesňuje Robert osvěžující a nikoli jednostrannou perspektivu. Třebaže je totiž demokrat, souzní jeho kritické myšlení víc s Republikány. A to včetně současně panujících genderových názorů.
Z The Unz Review vybral a přeložil Lubomír Man
