Motivace je poměrně jednoduchá. Získal jsem mimořádné politické zkušenosti, od poslance přes ministra, ministerského předsedu až po evropského komisaře. Nyní se mi blíží šedesátka, myslím, že ještě budu pár let ve formě, a tak chci zkušenosti využít pro zemi a sociální demokracii. Další osobní motiv byl, že mě o to soc. dem. v Českém Krumlově požádali. Třetím motivem je, že se nemohu dívat na to, jakým způsobem vládní koalice provádí svou konzervativní revoluci. Chci udělat, co jenom půjde, aby se to nenaplnilo.
* Měli by soc. dem. po volbách v Senátu vytvořit politický blok, například s lidovci, který by brzdil vládní politiku?
Je to naprosto nezbytné. Jak jsem už uvedl, vládní politika je v zásadě konzervativní revoluce. Jejich společenský projekt je konzervativní stát amerického Středozápadu. Párkrát se vyspíme a budeme v Idahu, se všemi sociálními důsledky, které to má. Žádné pořádné zdravotní pojištění, ale zdravotnictví pro bohaté a chudé. Žádný zákoník práce. Žádný zajištěný důchod, nýbrž důchody jen z toho, co si naspoříte. Žádná slušná sociální ochrana, ale charita. A propouštějí vás v jedné vteřině třeba v průběhu nemoci bez jakékoliv sociální ochrany. Tento konzervativní projekt, má-li se v pravém slova smyslu naplnit, vyžaduje změny ústavy. Je třeba zásadně bránit ústavním změnám, které by destruovaly sociální stát a nahradily ho napodobeným americkým konceptem. K tomu je třeba vytvořit potřebný blok s nejrůznějšími politickými silami.
* Jak ale vidíte své šance v souboji o Senát? Připomínám, že váš protikandidát z řad ODS, současný senátor Tomáš Jirsa, získal v roce 2004 ve druhém kole voleb do horní komory přes 71 procent hlasů.
Šance nijak nehodnotím. Prostě jsem se pustil do zápasu. Nevybíral jsem volební obvod, který by byl výhodný. Byl jsem požádán soc. dem. z Českého Krumlova, považoval jsem to čest, a tak jsem se pustil do zápasu. Uvidíme, jak to dopadne.
* Byl byste připraven, pokud uspějete, na klání o post předsedy Senátu?
V tento moment vůbec neuvažuji o jakýchkoliv funkcích. Nedělá se účet bez hostinského. Předseda Senátu se volí na základě komplikované politické úvahy. Záleží, jaká bude konkrétní situace, a pak se vůbec může uvažovat o tom, jestli člověk kandiduje nebo ne.
* Příští rok v březnu bude sjezd ČSSD, neuvažujete, že byste se vrátil do vedení strany?
V tomto okamžiku ne. Chci pomoci soc. dem. rozvíjet její programový základ a účastnit se velmi intenzivně na životě ČSSD. Ale to, že bych uvažoval, že budu předsedou nebo místopředsedou, to není v mých plánech.
* Soc. dem. má za sebou programovou konferenci, na které zazněly různé názory na její další směřování. Jakým směrem by se měla soc. dem. ubírat podle vás?
Konference byla podle mě mimořádné dobrá, protože byla doopravdy programová. Ani vteřinu se tam neodehrával zápas mocenských klik. Ani bych neřekl, že se tam odehrával nějaký dramatický zápas idejí. Spíš byly ideje formulovány. Moje představa o soc. dem. je celkem jasná. ČSSD se musí stát jádrem radikálně demokratického a sociálního hnutí. Ne být hnutím, ale být jádrem. Kolem sebe obalit širší pokrokový proud od levých liberálů přes zelené, křesťany či třeba družstevní hnutí. Tak, abychom dokázali zvítězit. Vyhrát dokážeme v řadě třeba desetkrát, ale zvítězit, to je ten problém. Aritmetická výhra neznamená vítězství, když nemáte významný vliv na formování politiky. Rozhodující je stát se jádrem širšího sociálního a demokratického hnutí a tím vytvořit potřebnou sílu a koalici, aby byla konzervativní revoluce zastavena a byl zformulován nový typ budoucnosti.
* Když hovoříte o jádru. Myslíte si, že je v něm prostor i pro takový druh politiky, kterou představuje David Rath?
A jakou politiku představuje David Rath?
* Politiku razantnějšího stylu.
Styl není rozhodující. Rozhodující je obsah politiky. Když čtu některé texty od Davida Ratha, tak vidím, že ve formulaci sociálně soudržné politiky je velmi blízko mým názorům. Nyní jsem od něj četl velmi dobrý blog na téma zelená politika. Moje koncepce byla rudo-zelená koalice, takže v tomto směru se mu také příliš myšlenkově nevzdaluji. V principu je jeho politika jádrem soc. dem. pohybu a vývoje. Jestli je razantnější, než je mnohdy příjemné, je jiná otázka. Soc. dem. má koncept solidarity, to znamená koncept pochopení druhého a jeho zájmů. Další součástí konceptu je, že se nesnaží dominovat a opanovat. Tam, kde se používají metody, které mají za cíl dominanci a panství, tak s tím nesouhlasím. V zásadě to je nesociálně demokratické. Ale pokud jde o filozofický základ toho, co formuluje Rath, tak to si myslím, že je dobré. Není snadné hodnotit osobnosti, nedělám to příliš rád. Ministerstvo zdravotnictví je asi nejtěžší resort. Rath byl mimořádně schopným ministrem zdravotnictví, to znamená, že je mimořádně silná osobnost.
* Máte svého favorita na předsedu ČSSD?
Myslím si, že oba mladí mužové mají schopnost stranu vést. Osobně si myslím, že to je jistá mezifáze, že je před námi generační výměna. V této výměně si dovedu představit lidi jako ostravský primátor Petr Kajnar, jihočeský hejtman Jiří Zimola nebo třeba kandidát na pražského primátora Jiří Dienstbier mladší. Tím neříkám, že Bohuslav Sobotka a Michal Hašek do toho nepatří, ale domnívám se, že výměna se odehraje šíř. Generace, která má za sebou služebně dvacet let, pomalu odchází a bude nahrazena novou.
* V čem byste chtěl změnit program sociální demokracie?
V zásadě bych ho nechtěl příliš měnit, protože jeho jádro je v pořádku. Náš problém je, že takovým vrcholem soc. dem. jsou 80. léta, kdy dozrál koncept evropského sociálního státu a nám se nyní děje, že hájíme status quo. Ten sám o sobě cenu má, ale v této dynamické společnosti jenom hájit status quo je velmi nedostatečná politika. Proto se stáváme do určité míry ve vnímání mladé generace anachroničtí. Moje představa je, že soc. dem. se musí daleko více a specifičtěji zmocnit budoucnosti. A odpovídat na otázky, které před nás budoucnost klade.
* Jaké otázky to například jsou?
Je jasné, že existuje enormní pokrok třeba ve zdravotnictví, který klade nejcitlivější etické a sociální otázky. Dostáváme se do situace, kdy se tato společnost stává čím dál fragmentovanější a složitější. To znamená třeba otázky, jak žít společně ve fragmentované společnosti, jak se postavit ke stáří. Dříve žily ve společnosti maximálně tři generace, nyní jsou to čtyři. To jsou čtyři typy zkušeností. Další z otázek je, že tato společnost bude kulturně daleko složitější, protože do ní přicházejí lidé odjinud. Jsou to i otázky ekologie, růstu. Co to je růst a v jaké podobě? Je to otázka evropské integrace. Zde jsem toho názoru, že je třeba ji maximálně rozvíjet, protože je naší civilizační základnou. Další otázkou je, co má dělat relativně malý lid, který zřejmě už nemá kapacitu zvládnout celou civilizaci. Musíme se zabývat tím, které kvalifikace jsou kritickou infrastrukturou, pro které musíme mít dostatek lidí a co získáme odjinud. Otázek je samozřejmě daleko více.
* Bude podle vás soc. dem. schopna na takové otázky nabídnout odpovědi?
Myslím si, že ano. Vidím, že se to začíná otevírat. Samozřejmě že některé věci nebudou jasné a někde se velmi střetneme. Ale myslím si, že pohled na budoucnost, která začíná být jiná, bude důležitý.
* Na programové konferenci soc. dem. zazněla hrozba, že by se na levici mohl objevit nový subjekt. Myslíte, že je prostor pro stranu, která by převzala třeba radikální nekomunistické voliče?
Na levicovém spektru žádné nebezpečí není, protože soc. dem. je natolik silná, aby ho obsadila. Ale na extremisticko-fašizujícím spektru, kam nemůžeme jít a ani s tím koketovat, tak tam ta rizika existují, že se může vytvořit nějaké fašizující hnutí typu Radoly Gajdy nebo Jiřího Stříbrného. Proti tomu česká společnost není absolutně imunní. Faktem je, že prozatím historické zkušenosti neukazují, že by to byla nějaká produktivní cesta, aby to bylo nebezpečné pro soc. dem. a pro levici. Protože toto není levice.
* V Praze demonstrovalo 40 tisíc odborářů. Předpokládáte, že se protesty kvůli působení současné vlády budou radikalizovat a na pořadu dne budou například stávky?
Myslím, že se to nedá vyloučit. Vláda ruší sociální příspěvek, čímž ušetří asi 1,6 miliardy korun, to jest asi 1,6 promile veřejného dluhu a dvě promile rozpočtu. A přitom pro 50 až 100 tisíc lidí udělá z ČR Indii. Protože je vrhne do absolutní chudoby, která vás ohrožuje jako fyzickou bytost. To znamená, že nemáte dost jídla, je vám zima, začnete mít choroby z hladu. To si myslíte, že se na to dá koukat a jenom vést jemnou debatu v parlamentu? To není možné. Oni překračují meze, které jsou akceptovatelné. Je správné použít všechny metody, které demokratický systém umožňuje.
* Dokázal byste si představit, že byste byl v roce 2013 kandidátem ČSSD na funkci prezidenta republiky?
Tuto ambici jsem si nikdy ani ve snu nepoložil. Teď jsem ve volbách a záleží na lidech, jak rozhodnou. Když rozhodnou, že vstoupím do Senátu, tak vím, co budu prosazovat. Tedy rozvíjení evropského sociálního státu. A vím, proti čemu se postavím s naprostou vehemencí. Proti zničení zákoníku práce a vytvoření nevolníků ze zaměstnanců. Proti systému dvojího zdravotnictví, školnému a privatizaci důchodového systému. To jsou věci, o které mi jde, a proto jdu do Senátu. Co se bude odehrávat dál, to závisí na mnoha okolnostech, a ty já pod kontrolou nemám, a tudíž o tom ani nepřemýšlím.
Rozhovor pro Právo
Převzato z osobních stránek autora
