Babiš a ti druzí

Reklama


Senátní a komunální volby znamenají spor mezi favority z hnutí „ANO“ Andreje Babiše a těmi ostatními. Zkusme se podívat na jedny i druhé trochu nezaujatě, bez stranických brýlí.

Antibabišovci

Mají v zásadě dva hlavní trumfy. Jedním z nich je neprokázaná spolupráce Andreje Babiše s komunistickou STB a druhým jeho podnikání. Oba trumfy patřily do standardní politické výbavy dávno „před Babišem“ a pokud se nic zvláštního nestane, budou patřit „i po něm“. Trapnost těchto argumentů svědčí jen o ubohosti naší české politiky. V předlistopadovém Československu byly miliony lidí aktivně zapojeny v podpoře tehdejšího režimu, ať už přímo členstvím v Komunistické straně Československa, v lidových milicích, Pomocných stráží Veřejné bezpečnosti, v ozbrojených složkách pod ministerstvem obrany a vnitra – a také v jejich tajných službách. Nejen to. Existoval také nemalý počet udavačů na různých úrovních od „pomocníka kádrových odděleních“ až po udavače takříkajíc „špičkové“.

Ani to není vše. Dále tu máme řadu lidí, kteří prostě jen z tehdejšího režimu profitovali. Nespadali do žádné výše uvedené kategorie, jen zvedali ruku, když si to státní lež žádala a naopak ji nezvedali, když si to žádala pravda. Když se konala demonstrace k výročí upálení Jana Palacha, přišlo jich z celého čtrnáctimilionového národa všehovšudy několik set, maximálně tisíc. Když se naopak slavil 1. máj, svátek práce, naprosto v režii komunistické strany, přišlo jen v hlavním městě podpořit tehdejší režim pravidelně každým rokem několik set tisíc lidí.

Drtivá většina lidí, ať už patřila do jakékoliv kategorie, žádného estébáka nikdy neviděla a s tajnou policií nepřišla do styku. Je tedy třeba jasně říci, že tehdejší režim nebyl držen jen za pomoci STB a že příslušníci STB nejsou jaksi sami od sebe odpovědni za tehdejší i dnešní marasmus. Za tehdejší i dnešní marasmus je každý z nás odpovědný svým vlastním způsobem, a není možné jí redukovat jen na naše (či kohokoliv druhého) členství v té či oné organizaci. Zatímco tedy prvotní motivace lustračního zákona byla celkem pochopitelná, šlo prostě o to, aby jedna organizovaná skupina nebyla příliš zvýhodněna v nových poměrech při novém obsazování postů a získávání majetku, dnešní péče o mravnost někdejších možných agentů některé z tajných služeb Československé socialistické republiky je srozumitelná podstatně hůře.

O to více, že řadu let již zcela zjevně nejsou problémem někdejší agenti tajné služby, ale předsedové vlád současné demokracie na český způsob jako například Stanislav Gross, Petr Nečas, Mirek Topolánek se svým přítelem Dalíkem, či prezidenti, jako třeba Václav Klaus se svojí amnestií a chilským perem.

Moralizuje-li tedy Babiše třeba Miroslav Kalousek, který má z ostudy za svou polistopadovou kariéru nejen kabát, ale i celý šatník, nemůžeme v tom vidět nějakou upřímnou snahu o záchranu národa, ale jen a jen pokrytectví na druhou. Ať už je řeč o Babišově údajné spolupráci s STB, tak o dnešním úspěšném podnikání a vstupu do politiky, můžeme si být jisti, že většina kritiků to jistě nemyslí upřímně, stejně jako to nemyslel upřímně kdysi nejoblíbenější politik, kluk z plakátu, Stanislav Gross.

Kdekdo z nich podnikal nebo má vazby na podnikatele, kdekdo z nich zastává heslo, že do politiky by měli jít bohatí lidé, protože se nedají uplatit, a kdekdo z nich pěstuje přinejmenším klientelismus. Řeči o Babišově konfliktu zájmů od politiků ODS, TOP09, ČSSD nebo novinářů žijících ze sponzoringu a reklamy není ničím jiným než bohapustým pokrytectvím. Jestliže do této doby určovala politiku našeho státu hazardérská, zbrojařská, energetická, tabáková, lihová a nevím jaká ještě lobby, nestane se asi nic převratného, bude-li to teď lobby agrární.

Jestliže předchozí vlády a presstituti našich médií budovali, tolerovali nebo dokonce vychvalovali penězovody k Rittigům, Janouškům, Řebíčkům, Novákům a mnohým dalším, není žádný důvod, aby se titíž pohoršovali nad Babišem. Svět, který obhajují, je na korupci založen. Ve Spojených státech, Francii i České republice. Měřítkem úspěchu jsou peníze. HDP a ekonomická moc. Vlastní-li politik média a firmy, není to nic nového, ani zvlášť samo o sobě nebezpečnějšího, než když nevlastní nic. Ostatně, kde byli naši hlídací psi demokracie při mediální podpoře jen jednoho z kandidátů na prezidenta? Tenkrát jim proknížecí kampaňová hysterie amerického střihu nevadila? Kdo by se zajímal o potenciální konflikt zájmů nějakého lesníka či hostinského, že? Tam miliardový majetek knížete a podnikání u nás i v zahraničí nijak nevadilo.

Dnes můžeme pokrytecký přístup u našich prolhaných novinářů a politiků vidět třeba na příkladu Ukrajiny. Tam je v současnosti prezidentem majitel některých ukrajinských médií a potravinářského gigantu Petr Porošenko. Tento politik dokonce začal válku proti vlastnímu národu. Nu, a co na to naši mainstreamoví moralisté? Nic. Porošenko je totiž tak trochu náš a možná byl i americkým agentem(external link). A nám je dovoleno to, co u druhých nenávidíme. Máme rádi peníze, moc a úspěch. A koneckonců řada z nás má hypotéky.

Babišovci

Hlavním trumfem neexistujících babišovců je existující Babiš. Člověk, který se dokázal prosadit jak „za komunistů“, tak zejména za současného režimu. Člověk, který v tom umí chodit a může si to dovolit. Má peníze. Mnoho peněz. A babišovci mají také rádi peníze, moc a úspěch. Přitahuje je jako magnet. Jenže je jich málo. Tedy těch, kteří se neznemožnili už dříve. Mocichtivých lidí je jinak všude dost. Jak je těžké vybrat lídra a obsadit celou kandidátku, to můžeme vidět na příkladu Prahy. Obsazení lídra v hlavním městě jistě patří mezi priority hnutí ANO, a přesto se dlouho nedařilo, a ani dnes není ještě vyhráno(external link).

Ideové předpoklady tohoto hnutí se totiž značně kryjí s těmi z ODS a TOP09. Jen jsou zahaleny novým kabátem, do kterého se hledají i noví lidé. Jenže kdo chtěl přímo prostřednictvím politiky prosazovat hubený stát a bohaté podnikatele, už to (nejen ve zmíněných stranách) mohl dávno zkusit – a také zkusil. Výsledek je znám. Dokud bude naší prioritou HDP, peníze, moc a úspěch, jiné to být ani nemůže. Vážnou debatu o svobodném směřování státu jsme totiž ještě ani nezačali. Žijeme jen z útržků myšlenek v klipovitém světě ženoucího se neznámo kam. Hlavně kupředu, zpátky ni krok!

Převzato z e-republika.cz

Přejít do diskuze k článku 2 komentáře