Berija (5. díl)

Poslední díl seriálu dokumentujícího přehodnocování stalinské epochy v Rusku.

K 60. výročí vraždy L. P. Beriji

Před 60 lety, 26. června 1953 byl podle a zákeřně zavražděn vynikající státní činitel SSSR, skvělý organizátor ekonomiky a vědy SSSR Lavrentij Pavlovič Berija.

Komu vděčíme

Udělám závěry:

Chruščov zorganizoval vraždu jednoho z nejlepších státních činitelů nejen SSSR, ale i Ruska od jeho vzniku. Člověka, který nacházel uspokojení ve velikých skutcích své vlasti, kromě toho uměl takové skutky organizovat. Na pozadí současných politických štěnic, jejichž cílem jsou pouze peníze, plynoucí z funkce, mezi kterými není nikdo schopen nejen nějakého duševního vzepětí ale ani elementární tvůrčí činnosti, vypadá L. P. Berija jako veletok na pozadí selské kanalizace.

Drtivá většina z těch, kdo vědí o roli Beriji ve vytvoření jaderné zbraně, si myslí, že hlavní je konstrukce bomb. To je chyba. Konstrukce bomb je to nejjednodušší v procesu vedoucímu k vytvoření jaderné bomby. To nejsložitější je výroba samotné „výbušniny“ – plutonia a izotopu uranu-235. Zkuste vyhodnotit složitost alespoň podle těchto faktů.

V přírodě se uran nachází v základní podobě uranu-238, izotopu uranu-235 je v tomto přírodním uranu jen 0,711% z celku. A v samotné uranové rudě, tedy v tom, co geologové nazývají uranovou rudou, je uranu v nejlepším případě 2 kilogramy v tuně, obvykle 200 gramů. K dobytí této rudy je potřeba obrátit spoustu hlušiny. Abychom získali 1 tunu kovového uranu, je potřeba dobýt 100 – 120 tun výchozích minerálů. Tuna uranu zabere ne více, než padesátilitrovou bečku a aby bylo možné tu tunu získat, je potřeba zpracovat 2000 plně naložených železničních vagónů výchozí suroviny!

Ale dokonce ani tato tuna se přímo do bomby nehodí. Tento uran je potřeba buď vložit do jaderného reaktoru, abychom získali plutonium, anebo vytáhnout z něj oněch 0,711 % izotopu uranu-235. K uskutečnění reakce získání plutonia z uranu-238 je zapotřebí do průmyslového reaktoru vložit asi 150 tun uranu a ne méně, než 1000 tun bloků z nejčistšího grafitu. Grafit a diamant – to je chemický element uhlík, a grafit do reaktoru musí být, co se příměsí týče, čistší, než nejčistší diamant. Jak získávat takový grafit v těchto množstvích nebylo známo.

Reaktor k získání plutonia musí pracovat tři měsíce a teprve pak se v uranových briketách v reaktoru nashromáždí plutonium v minimálně dostatečném množství. Tyto uranové brikety je potřeba vytáhnout z reaktoru, rozpustit, oddělit od uranu plutonium (tenkrát nevěděli jak) a teprve toto plutonium je možné použít k vytvoření jaderné bomby.

Po třech měsících práce průmyslového jaderného reaktoru se v něm vytvoří 0,01% plutonia, tj. maximálně 100 gramů v tuně uranu zpracovaného v reaktoru. A to s tím, že dostat z toho lze 50 – 60 gramů, zatímco k vytvoření jedné jaderné bomby bylo potřeba 10 kg plutonia. Mimochodem, v té době bylo v SSSR objeveno pouze 370 tun uranu a jen na jedno naložení do reaktoru bylo zapotřebí 150 tun. V roce 1948 bylo v Berijově úřadu pro hledání a dobývání uranu zaměstnáno 600 tisíc lidí.

A teď o oddělení izotopu uranu-235 z jeho směsi s uranem-238. Tyto izotopy jsou jeden a tentýž chemický prvek, proto je není možné oddělit žádným chemickým způsobem. Musí se to nějak obejít. Uran je nejprve převeden do plynného skupenství, spojen s fluorem a vznikne hexafluorid uranu. Je to plyn, ve kterém jsou molekuly uranu-238 o malinko těžší, než molekuly uranu-235.

Rozdíl je zanedbatelný – molekula hexafluoridu uranu-238 váží 352 atomových jednotek a molekula uranu-235 váží 349 atomových jednotek. Pokud bychom si představili, že molekula uranu-235 váží 1 kilogram, tak molekula uranu-238 váží o 8 gramů více. A na základě tohoto rozdílu 8 gramů v kilogramu, těchto 0,8%, bylo nezbytné to celé postavit.

Začínali z difúzní metody rozdělení těchto izotopů a přitom na každé etapě, v každém difúzním zařízení se množství hexafluoridu uranu-235 zvyšovalo o 0,2 %. Tj. vzali výchozí plyn a zpracovali jej v jednom difúzním stroji a poté se obsah uranu-235 zvýšil z 0,711% na 0,712 %. Takto získaný plyn prohnali dalším difúzním strojem a pak dalším atd. Po průchodu, řekněme 14 difúzními stroji se obsah uranu-235 zvětšil z 0,711% na 0,730%. A potřeba bylo získat 90%! Aby bylo možné takový obsah získat, bylo nutné mít asi 10 tisíc difúzních strojů v řadě jeden za druhým a to různé typy. Neskutečně složitá výroba, vždyť poškození na jednom z 10 tisíc zařízení vede k vyřazení všech! Není divu, že po roce pokusů spustit takovou výrobu se ředitel a hlavní inženýr vyjádřili, že je to nemožné! Berija musel přijet do tohoto závodu a zorganizovat východ z této slepé uličky. Druhá atomová bomba SSSR už byla vyrobena z uranu-235.

Všichni vědci zúčastnění v procesu vytvoření jaderné zbraně se navzájem vychvalují, ale jejich role je rolí kuchaře, který umí udělat biftek z hovězího řízku. A role Beriji – to je role toho, kdo postavil kravíny, zasel pole, vychoval telata, vykrmil je získanou kukuřicí nebo vojtěškou, zabil býčky, rozřezal, dodal řízky do restaurace a dohlédl na to, aby kuchař nekradl a nechlastal v práci.

A to není všechno. Ani Britové ani Američané nedokázali zorganizovat rozdělení izotopů na centrifugách. Berija investoval a vybral inženýry k osvojení této technologie. Výsledkem bylo, že první závod na rozdělení izotopů na centrifugách byl postaven v SSSR v roce 1964 – o deset let dříve, než kdekoli na světě. Tato technologie je téměř třikrát efektivnější než difuzní a spotřeba energie na jednotku rozdělených izotopů je 25krát nižší. Berija nejenže uměl zorganizovat nejsložitější záležitosti, měl cit pro to, v čem je perspektiva!

Už jeho jmenování na řízení atomového projektu stačilo, aby kterýkoliv člověk, co neměl v hlavě seno, přicházel do práce v 8 hodin ráno a odcházel v 8 hodin večer. Včetně víkendů. Vždyť Berija byl zástupcem Stalina v mnohých otázkách. Například, když v roce 1945 navrhl plán zvýšit těžbu nafty třikrát a dosáhnout do roku 1960 těžbu 60 miliónů tun, ministr naftového průmyslu Bajbakov propadl panice a šel si stěžovat Stalinovi. Ani objevené zásoby ani dostupné technologie to neumožňovaly udělat. Berija to vzal do svých rukou, zorganizoval průzkum, zdokonalení technologií, výrobu vrtacích korunek a úsťových trub, vrtacích strojů atd., atp. A ne do roku 1960, ale už v roce 1955 dosáhla výroba nafty v SSSR 70 miliónů tun a v roce 1960 – 147 miliónů tun!

Současní „demokraté“ u moci rozkradli a rozkrádají vše – včetně zásob zbraňového uranu i zásob nafty. A tak je dobré vědět, čí intelektuální práci pro blaho národa SSSR dávají na drahou žranici a drahé ku.vy.

Zdroj: http://www.ymuhin.ru/node/932/k-60-letiyu-ubiistva-lp-berii

Překlad : Sio