Bohem nepolíbený

Reklama


Je tragédií, že jeden Čech, Bohem nepolíbený, dokaže davu ostatních Čechů, jež jsou naopak božími miláčky, zkazit radost z toho, že už u lékaře nemusí platit poplatky. Špetka strusky tak dokáže zhanobit i nejčistší kov, říká k případu Hamlet, a člověka maně napadá, proč – když si se struskou v moderních hutích poradili huťaři – nelze Čecha, co kazí jiným Čechům radost, vyloučit z kolektivu, zvaného vláda, tak, jak se z kovu vylučuje ona struska.

Byl americkými miliardami dolarů koupen kyjevský Majdan, burcovaný pochopy z Evropy, USA i od nás, byly hory pelmeňů za řečené americké dolary nakoupené, jež se za to, aby Majdan proboha neopouštěli, povstalcům bezplatně rozdávaly, železnými tyčemi se tlouklo do hlav vládních policistů a pak se i podpalovali, a ani těm podpalovačům se policisté nesměli bránit. Proběhl surový vyhazov nepohodlných poslanců z ukrajinského parlamentu, první salvou střelby padli na dlažbu Majdanu policisté, tzv. očištěný parlament zahájil svou činnost vydáním jazykového zákona, zákazujícího dosavadní používání ruštiny jako druhého úředního jazyka, a dal tak Rusům, rusky hovořícím i rusky cítícím Ukrajincům na Ukrajině a na Krymu nahlédnout, jaká další martyria je pod novou a nikým volenou vládou v budoucnu čekají. Tou vládou, kterou významný Němec Verheugen označil za čistokrevnou vládu fašistů z masa a kostí, zatímco neméně významný Američan Henry Kissinger prohlásil Majdan za nic víc a nic méně, než za generální zkoušku na to, co se Washington chystá provést v Moskvě.

I obhlédl popsanou scénu Bohem nepolíbený Čech a řekl: Vše jsem viděl a takové o spatřeném vydávám svědectví. Právo i naše podpora nechť jsou přiznány těm, co americké dolary brali, zadarmo podávané pelmeně pojídali a v odměnu za to policisty po hlavách řezali, jejich těla zapalovali a do řad policistů první salvu z hotelu Metropol vypálili. Jako spravedlivé a naší pochvaly hodné pak prohlašuji všechny, ať už poslance či muže z lidu, kteří po střelbě na Majdanu se do poslanecké sněmovny lidu dostavili a nepohodlné poslance vládní Strany regionů, ať už s použitím násilí či s pouhou domluvou ze sněmovny navždy vyprovodili. Ale dík nejvyšší vyslovuji americké vládě za to, že svým finanční darem pěti miliard dolarů popsané pozdvižení ukrajiského lidu vyprovokovala, protože bez něj by se na Ukrajině ani lísteček nepohnul, natož pak její mátožný lid.

Současně s tím vyslovuji nejhlubší přesvědčení o tom, že tragická událost, k niž po popsaných jevech došlo – mám tím na mysli volby občany Krymu o jejich opětovném připojení k Rusku zrychtované, s alarmující účastí 80 % voličů a výsledkem 93 % hlasů pro znovupřipojení – pokládám za nejpřesvědčivější i nejvarovnější důkaz tradiční ruské rozpínavosti. Zde vidím nebezpečí pro svět první, základní a v podstatě také jediné.

Tak se tedy za nás za všechny vypořádal Bohem nepolíbený s ukrajinskou revolucí. Ale události chvátaly dál, nezávislost na nikým volené ukrajinské vládě vyhlásily i oblasti Doněcka a Luganska a všechna ukrajinská děla a letadla se jala tyto krajiny bombardovat. A činila to tak vydatně a tolik lidí přitom vypouštělo duše k nebi, že i Francie a Německo uznaly, že by to takto dál už přece jen nešlo, čímž se dospělo ke schůzce a posléze i k dohodě z Minsku. Nařizovala vládě v Kyjevě, aby Doněcku a Lugansku poskytla zvláštní statut, svět si oddechl, a prakticky jediná starost, jež teď svírala hruď lidí, strachujících se, aby se výbuchy v Evropě znovu nerozburácely, byla a je ta, zda Kyjev svůj slib o zvláštním statutu oběma oblastem skutečně splní. A tu se ozval náš Bohem nepolíbený a jako jediný muž Evropy i světa vyjádřil obavu o cosi zcela odlišného. Zda prý totiž své povinnosti z minské dohody vyplývající splní Rusko. Čímž přiměl zkoprnělé obecenstvo pátrat po tom, o jaké ruské povinnosti jde, a zda vůbec nějaké existují.

Tím ovšem se obezřelost Bohem nepolíbeného směrem k Rusku zdaleka nevypotřebovala. Vyhlásily se proti Rusi sankce za zlotřilost s krymskými volbami, vyhlásila je na doporučení Bohem nepolíbeného i naše vláda, a dnes, po více než roce jejich nejproblematičtější učinnosti, se svět poohlíží po možnosti, jak je v klidu a tichosti pohřbít. Mluví se dokonce o zakončení sankcí do konce tohoto roku, což jsou ovšem řeči, které působí na Bohem nepolíbeného jako rýpnutí koně do slabin. Okamžitě a nejspíš též jako první z evropských politiků vyrazil zrovna v těchto dnech proti takovémuto smířlivectví nekompromisně vyjádřeným NE. Za prvé je prý Krym stále ještě ruský, kterýžto stav nemůže on nikdy uznat, a za druhé prý Moskva dodává vzbouřeneckému Doněcku a Lugansku jak zbraně, tak i vojáky. To druhé vyřkl ovšem i při vědomí toho, že pro své obvinění nemá ani on ani nikdo jiný jediný důkaz, třebaže americká špionážní letadla i družice pasou nad ukrajinskou-ruskou hranicí po takovémto důkazu vytrvale už přes rok a 24 hodin denně s výsledkem, který se dodneška rovná nule. A vyřkl je též při vědomí toho, že kdyby se takový důkaz kdy našel, otřásl by přičiněním světových presstitutů celou zeměkoulí, a to jak od severu k jihu, tak od východu na západ. Ale země se neotřásá, protože důkaz pro proklamovanou skutečnost chybí, a chybí logicky proto, protože chybí i ona proklamovaná skutečnost. Což ovšem našemu Bohem nepolíbenému nebrání v tom, aby si ji pro potřebu své protiruské artilerie do svého výkladu vytrvale dosazoval jako fakt, a stejně vytrvale nás tak stavěl před otázku, čím si lze protiruský běs, hárající jeho nenápadným tělem, srozumitelně vysvětlit.

Osobně mám za to, že v důsledku své omezené schopnosti vidět nejen do hlubinných, ale i do povrchových zákrutů zahraniční politiky a možná i s přihlédnutím k vlastním budoucím kariérním cílům, se už na začátku své dráhy rozhodl pro chybnou ze dvou nabízejících se alternativ posouzení tehdejší ukrajinsko-ruské situace – a v zoufalé snaze, aby se ani dnes nepřišlo na, že byla chybná – snaží se silou mocí představovat ji až do dnešních dnů jako alternativu správnou. Problém spočívá ovšem v tom, že ji sdílí se stále zmenšujícím se počtem našich lidí, a že stále menší počet sdílí vůbec celý jeho nepřátelský postoj k Rusku (přesvědčivým důkazem je výsledek elektronické ankety na internetové stránce Novinek prokazující, že 94 % dotázaných Čechů vyjádřilo svůj souhlas s cestou prezidenta Zemana do Moskvy).

Naše veřejnost tedy ve své většině zřejmě smýšlí zejména ve vztahu k Rusku jinak, než náš Bohem nepolíbený, což představuje závažný a znepokojivý fakt zvláště v právě probíhajících dnech. Jsou to dny, kdy svět jako by přešlapuje v úvahách, zda pokračovat v nepřátelském a sankčním postoji k Rusku, anebo vyjít na světlejší cestu světové splupráce. Nejspíš dojde k nejrůznějším evropským či světovým setkáním, na nichž se bude o této otázce nejen diskutovat, ale i hlasovat, a v situaci, kdy se názor náš, to je většiny našich občanů, odlišuje od názoru Bohem nepolíbeného, hrozí, že tento bude ve jménu republiky hlasovat jinak, než jak si většinová republika přeje, aby hlasoval. Čili že budeme v tomto klíčovém evropském či světovém rozhodování reprezentování nedemokraticky a vpodstatě lživě.

Což je obava za stávající situace plně opodstatněná a přitom natolik závažná, že by se jí naše vláda měla možná i zabývat.

Přejít do diskuze k článku 3 komentáře