Brzy začne nové dělení Evropy

Reklama


Nikolaj Starikov*) v rozhovoru pro „FAN TV“ o aktuální politické situaci – v souvislosti s USA, Evropou, ale i Japonskem… (zkráceno)

Kongres USA podezírá D.Trumpa z „tajemství“, které americký prezident měl probírat s V. V. Putinem během setkání v Helsinkách. Co si myslíte o záměru Kongresu vyslechnout překladatele, pracující na tomto setkání?

Co se děje v zákulisí velké politiky, je tím nejtajnějším ze všech tajemství. Někdy následně takoví lídři píší memoáry, ze kterých se dovídáme, že pisatel, přirozeně, jednal jako gentleman, že byl chytrým a důstojným lídrem svého národa, zatímco jiný tak nejednal. To se, ovšem, dovídáme za 10, 20, 40 let. Takže to, o čem spolu Trump s Putinem na setkání mluvili, skutečně v blízké době neuslyšíme. To přitom vůbec neznamená, že se tam projednávaly nějaké supertajné otázky. Je prostě tradicí některé otázky projednávat za zavřenými dveřmi, a pak začíná oficiální jednání.

Protože se ale hlavní zbraní proti Trumpovi stalo téma jeho údajného proruství a jakési orientace jeho politiky směrem ke Kremlu, tak se touto zbraní do něj trefují. Přitom k tomu ani nepotřebují fakta. Takže podle nich si agent Trump připjal epolety, postavil se do pozoru a zahlásil svému kremelskému šéfovi… Jistě souhlasíte, že Trumpova činnost neposkytuje jakýkoli důvody k jeho podezření z jakékoli angažovanosti ve prospěch nejen Ruska, ale jakékoli jiné země. Jistě, on provádí politiku v USA nezvyklou, ale provádí politiku pro USA. Vezměme si například jeho často popírané prohlášení o odstoupení USA od smlouvy s Iránem, protože není pro ně výhodná a Irán ji údajně porušuje. USA odstupují, ale ostatní aktéři mohou, podle nich, tuto smlouvu dodržovat – ovšem ti musí počítat s americkými sankcemi. V důsledku toho, nemýlím-li se, kolem 170 evropských korporací už odmítlo s Iránem spolupracovat. Iránský prezident nedávno oznámil, že státní rozpočet Iránu se oproti loňsku snížil dvakrát. To není důsledek propadu cen ropy, třebaže jistě vliv má, ale toho, že západní společnosti došly k závěru, že je pro ně lepší nespolupracovat s Íránem, než padnout pod sankce USA a nespolupracovat s nimi. Je jasné, že Donald Trump sleduje cíle USA. Je to obyčejný prezident USA, který metodami, nezvyklými pro dnešní establishment, sleduje obyčejné cíle své země. Každý americký prezident, který někoho bombarduje, hovoří mnoho o míru, ale zvyšuje vojenský rozpočet a státní dluh USA. Takže přání Kongresu vyslechnout tlumočníky, nebo někoho dalšího je v rámci jejich vnitropolitického boje docela obvyklé. Já se domnívám, že odvolání amerického prezidenta se konat nebude.

Vzhledem k zablokování státního rozpočtu státní zaměstnanci od prosince nedostávají mzdu, protože Kongres se nedokázal s prezidentem dohodnout na kompromisu o zdi a hranici s Mexikem. Jak to vidíte?

Bohatý a silný americký stát nemůže vyrábět americký dolar. Tohoto práva byly zbaveny všechny dnešní státy, nicméně jako příklad uvádím USA, protože jsou z nich nejsilnější a nejmohutnější. Na dolarech je napsáno, že jde o bankovku Federálního rezervního systému (FED). Ten není ani federální, nýbrž soukromý, ale ani rezervní, protože nemá žádné rezervy, nicméně tento systém má od roku 1913 monopol na vytváření americké národní měny. Stát USA nemůže vytvářet peníze, ale může vytvářet dluhy. A protože za kteréhokoli prezidenta tento stát žije na dluh, každoročně tam dochází k jakémusi ekonomické propletenci. USA mají deficitní rozpočet – každoročně utrácejí víc, než vydělávají – loni se deficit zvýšil o 17 % a dosáhl 779 miliard dolarů. Ta disproporce se řeší tím, že se USA obracejí na FED se žádostí např. o bilion USD. Tam zmáčknou knoflík a hlásí, že USA mají bilion dolarů. Jsou to peníze ze vzduchu, podložené jen nově vydanými státními dluhopisy, které jsou následně jako nejspolehlivější nabízeny po celém světě. Takže vlastně celý zbytek světa financuje americký státní dluh. Tolik k mechanizmu.

Americký státní dluh narazil na strop (který svému nástupci jako časovanou bombu připravil předchozí prezident Obama – pozn.překl.) a jeho posunutí záleží na dohodě parlamentních frakcí. Demokraté používají rozpočtu jako zbraně proti Trumpovi. Ten odpovídá, že jestliže mu nedají peníze na stavbu pohraniční zdi, on zablokuje určité státní programy, přičemž viníkem není on, ale politikáři z druhého tábora, kteří nechtějí uvolnit peníze na konkrétní projekt a pokouší se ho vydírat…

Proč je Trump tak zatvrzelý a proč je zeď tak důležitá? Je velmi důležitá. A to nikoli proto, že Trump chce vypadat jako politik dodržující předvolební sliby, ale proto, že je tváří nové politiky Západu – vzdání se globalizace, ale nikoli vedoucí role USA ve světě. Ony se musí od světa oddělit, a stavba pohraniční zdi na hranici s Mexikem je pokračováním této politiky. Domnívám se, že po nějaké době bude nalezen kompromis mezi silami stojícími za Trumpem a silami snažícími se o zachování zaměření USA na globalizaci v její dnešní podobě a výstavba zdi se obnoví. Proč? Protože proces oddělení anglosaské části západního světa od jeho zbytku neprobíhá jen v USA, ale v Evropě dochází k oddělení Británie od prostoru, který bude mít velké problémy. Jaké?

Je to imigrační krize …

Je to imigrační krize. Podle nedávno v OSN schváleného Globálního migračního paktu (který sice není závazný, nicméně Všeobecná deklarace lidských práv také není závazná a všichni se ji snaží dodržovat), je migrace důležitá, potřebná a kohokoli i bez dokumentů je podle ní nezbytné přijmout, vytvořit mu životní podmínky srovnatelné s občany hostitelské země. To znamená, že v blízkých letech a desetiletích přijedou do Evropy desítky, ale nejspíš stovky milionů lidí – nepřeřekl jsem se – stovky milionů. Takže tam bude zavařena kaše, od které je nutné se včas oddělit. A Británie se odděluje, a přitom tak, aby to nebylo k pochopení… Dál se plánuje to, co bylo v antických dobách – velké stěhování národů.

Pokud jde o Rusko, chtěl bych říci, že návrh, který jsem předložil já a někteří moji kolegové, tedy aby bylo urychleně přednostně přiznáváno ruské občanství ruským obyvatelům Donbasu a poté Ukrajiny – mnozí vážení diváci nepochopili, takže vysvětlím, o co jde. Především: Fašisté ani rusofobové občanství nedostanou, zatímco obyčejným normálním lidem, kterých je na Ukrajině 98 %, ano, protože jsme jeden národ. Za druhé: Kritici této myšlenky říkají, že v Evropě jsou miliony migrantů a kdybychom jim měli dát občanství,  bude u nás stejná situace jako v Evropě. K takové situaci nedojde. Rozdíl mezi člověkem, který přijede do Evropy z Afghánistánu, Somálska, Eritreje, a Evropanem je obrovský. Zatímco mezi člověkem, který přijede z nějaké Žmyrinky a obyvatelem Voroněže prakticky není ani mentálně, ani historicky, ani kulturně – jen detaily. Dále: Migranti, kteří přijedou do Evropy, občanství nedostávají (možná někdy později, po dlouhé proceduře). V tom je také absurdita situace, kdy do Evropy přijede milion lidí, kteří nechtějí pracovat, protože dostávají sociální dávky, které považují za „manu nebeskou“, takže nemají co dělat, a proto chodí po ulicích a napadají místní občany a cítí naprostou beztrestnost. Jakkoli se americko-mexická zeď může dnes zdát nepříliš potřebná vzhledem k omezenému přílivu migrantů, tak bude velmi nutná v budoucnu, kdy přijdou taková kataklyzmata, že budou zdi nezbytné, a čím vyšší, tím lepší.

Ruský ministr zahraničí Lavrov na setkání se svým japonským kolegou oznámil zahájení jednání s Japonskem o uzavření mírové smlouvy. Za jakých podmínek se lze o míru dohodnout po nedávno rozpoutaných debatách o Kurilských ostrovech?

Debaty o Kurilech se rozpoutají vždy, když ukážeme diplomatickou slabinu. Zdá se mi, že jednání s Japonskem mohou být stavěna takto:

  1. Mírovou smlouvu s Japonskem Rusko v podstatě nepotřebuje, protože s ním není od roku 1956 ve válce, což stvrdila společná deklarace o zastavení válečného stavu a obnově diplomatických vztahů v plném rozsahu. Ovšem, chtějí-li navíc mírovou smlouvu – prosím.

  2. Japonsko musí bezpodmínečně uznat výsledky války. Kurilské ostrovy jsou neoddělitelnou součástí území Ruské federace. Poté je možné podepsal i onu mírovou smlouvu.

Jde o to, že Japonsko používá mírovou smlouvu jako záminku k tomu, aby dostalo nejdřív dva ostrovy (ve skutečnosti je jich víc než 20), a poté požadovat celé souostroví Kuril. V tom je cíl Japonska a tanec se stále opakuje. Já nechápu jednu věc: Proč s Japonci jednáme tak měkce. Tady funguje jasná logika: Pokud se chováš jako oběť, budou se na tebe tak dívat. Musíme se přestat chovat jako oběť. Jsme dostatečně velcí, silní. Sice se aktuálně nenacházíme v nejlepší hospodářské situaci – sice v lepší než předtím, nicméně… Proto musíme sílit a hned v zárodku odmítat jakékoli hovory s těmi, kdo nám chtějí něco sebrat. Máme všechny právní předpoklady diplomaticky zneplatnit tu část zmíněné deklarace, do které Chruščov skutečně protlačil formulaci, že po uzavření mírové smlouvy budou ostrovy Šikotan a Habomai předány Japonsku. Japonsko porušuje šestý bod deklarace, kde se píše, že SSSR se vzdává všech reparací a nároků vůči Japonsku, Japonsko se rovněž vzdává všech nároků vůči SSSR počínaje 9. 8. 1945. Svými nejrůznějšími opakovanými nároky Japonci deklaraci porušují.

*) Nikolaj Starikov (1970) – spisovatel, blogger, publicista, mluvčí hnutí „Patrioti Velké Vlasti“

Překlad: st.hroch 190121

Přejít do diskuze k článku 2 komentáře