Bude 30 miliard moc? Mravenců je mnohem víc!

Reklama


Prý nás lidí je na světě moc, až nechutně moc, a je nutné naše počty nějak zredukovat. Vládcům světa prý bude bohatě dostačovat půl miliardy lidí (otroků), ti ostatní akorát překáží a pletou se jim pod nohy. Kdyby tito lidé neexistovali, bylo by nám všem bezpochyby lépe. Dnešní přelidnění je hrůzné a nejsou žádné důvody, proč by tolik lidí mělo vůbec žít, jsou stejně pouhým konzumním dobytkem a nic netvoří ať už ve smyslu duchovním, tak ani materiálním. Země beztak nebude mít dostatek potravin pro všechny. Podobných řečí o přelidnění najdeme na internetu habaděj. Jenže tohle začal hlásat už Thomas Robert Malthus (1766-1834). Jeho proslavený bonmot zní: „Chudí lidé jsou prakticky zbyteční.“ Malthus byl reverend, tedy ten, který je hoden úcty (ctihodný), duchovní, kazatel, pastor atd., tedy křesťan vyznávající Ježíše Krista. No jo, ty křesťanské hodnoty jsou ale skutečně až přespříliš transcendentní. Křesťanský duchovní Malthus tvrdil, že lidstvu přestanou stačit potraviny a o ty pak vypuknou války. Aby se předešlo válkám, je potřeba ty chudé vyhladit. Hle, pravdoláskař už před třemi staletími!

Zjistilo se, že války nic neřeší, těch pár desítek milionů povražděných a třikrát tolik zmrzačených je pořád nedostačující, všechno je sice rozmlácené a zničené, ale přeživší lidé zase všechno uvedou do původního stavu a nadále se budou množit jak králíci. Je potřeba vymyslet něco efektivnějšího na redukci obyvatelstva. Když vládcům světa stačí pouhá půlmiliarda, tak to, co přebývá, co je navíc, tedy těch 7 miliard, musí zmizet. Mnohem účinnější než válka prý je povinné očkování, dokonce prý už v laboratořích jsou připraveny viry způsobující různé epidemie, proti nimž však nebude vytvořena protilátka. To takový dřívější černý mor bude oproti novým morům pouhá procházka růžovým sadem. A také velmi účinné je postřikování či práškování z letadel, tzv. chemtrais. Určitě jsou k dispozici i nějaké další zatím utajené metody. Už se těším, jak je najdu na internetu, to mi hned zvedne náladu, podobnou při čtení o chemtrais. Onehdy jsem seděl na pivu v předzahrádce naší vesnické hospody a na obloze se objevily pěkné bílé čáry. Pepa říká: „Vidíš? Už nás zase práškují hliníkem.“ Odpovídám mu: „Pepulko, ty tomu fakt věříš? Přece jako traktorista víš, že kdybys do paliva namíchal nějaký kovový prášek, že zadřeš písty motoru.“ Ale Pepa měl hned pohotovou odpověď: „Do benzínu to nedávají, to sedí u dveří letadla jeden človíček, má před sebou plný barel toho hliníkového prášku a lopatkou to vyhazuje ze dveří, víš? V televizi to potvrdil jeden vojenský pilot, a tomu věřím.“ Já: „No a když to všecko vyháže, tak vyhodí i ten prázdný barel, asi někde do lesa, a může to spadnout na nějakého houbaře, že? Určitě to bylo v kabaretu Jana Krause, ne? Nebo v nějakém pořadu vnadné Báry Štěpánové, té herečky a pouliční běžkyně?“ Od Pepy jsem se pak navíc dověděl, že jsem vůl. No jo.

Nezaškodí si zopakovat pár suchých faktů o počtech obyvatel světa. Wikipedie uvádí, že k 1. lednu 2016 nás bylo skoro 7 a půl miliardy. Když jsem já přišel na svět, tak nás tehdy byly pouhé necelé dvě a půl miliardy. Jenom během mého života se počet obyvatel světa ztrojnásobil! Ale podívejme se i do dávné minulosti, tam jsou také velice zajímavá čísla. Počet lidí na Zemi před 70 tisíci lety, tedy od doby začátku existence homo sapiens, se odhaduje na 15 tisíc, což je přímo neuvěřitelně málo. Před 10 tisíci lety př. n. l. začala tzv. neolitická revoluce, tedy počátek vzniku zemědělství, a to už žilo na zemi 5 miliónů lidí. Tedy za 60 tisíc let přibylo pouhých 5 miliónů, což není nic moc, to bylo na hraně přežití, stačila nějaká větší epidemie či výbuch sopky nebo pád většího meteoritu a už bychom tu nemuseli být. Zato na přelomu letopočtu, k roku 1 n. l., už nás bylo 200 milionů, což byl veliký úspěch, za deset tisíc let nás přibylo o 195 miliónů. Pak už to šlo docela rychle. Za tisíc let, tedy k roku 1000 n. l. žilo na Zemi asi 310 milionů lidí. A k roku 1750 – kdy začínají spolehlivější data – žilo na Zemi asi 790 milionů lidí. První miliarda byla dosažena na počátku 19. století (patrně roku 1804). A ještě statistická perlička. Dnes se každou minutu na světě narodí 255 dětí a 106 osob zemře. Za den tak přibude zhruba 215 tis. osob, za rok to představuje 79 milionů.

Poslední doba jasně dokazuje, že jsme docela úspěšný živočišný druh. Je to dáno také tím, že nemáme v přírodní říši žádného přirozeného nepřítele. Ovšem pořád jsme hrubě pozadu za mravenci, kterýžto živočišný druh je mnohem úspěšnější v rozmnožování. Počty mravenců jsou nesrovnatelně (řádově) vyšší a dokonce i na hmotnost, tedy na kilogramy, je jich také mnohem více než nás. Též se rozšířili do všech kontinentů a do všech podnebních pásů. A to nemluvím ještě o světě podvodním, o živočiších v mořích a oceánech, to bychom se divili, kolik mořských živočichů je mnohem úspěšnějších než my. Zajisté spotřebovávají potravu, a to mnohem ve větší míře než my lidé, a jak je vidět, přírodě naší zemičky to nijak nevadí. Proto ty řečičky o tom, že země nás neuživí, jsou pouhé plané řečnění. Když se bezproblémově uživí mravenci, tak i pro nás je potravy sdostatek.

Proč se tedy ozývají hlasy, že jsme se (lidé) nějak moc přemnožili? Kdepak přemnožili, nedomnožili jsme se! Copak mravenčí elity pronášejí mravenčí řečí něco jako: Kompatrioti mravenci, naše počty jsou neúnosně příliš vysoké, musíme je zredukovat alespoň na polovinu, ba až o čtyři pětiny, či dokonce o devět desetin (jak pronášejí naše elity). Ozval se jeden mravenec: „No a k čemu jim to všechno, co jsme vybudovali, bude? Ty dálnice, silnice, cesty, cestičky, stezky, chodníčky, komůrky na bydlení…“ Druhý odpovídá: „No, když to chtějí naše elity, s tím nic nenaděláme, ty se přece nikdy nemýlí a vždycky rozhodují správně a jedině k našemu prospěchu, ostatně to ti může být jedno, jsi už stejně naočkovaný, a pokud ne, tak budeš popráškovaný či posprejovaný.“ První: „No ale stejně na to nenalézám vysvětlení, fakt je nutné čtyři pětiny či devět desetin nechat vymizet? A co když přitáhnou rezatí mravenci?“ Druhý: „Nás už to zajímat nemusí, my tu už nebudeme, my tudíž bojovat nebudeme.“

Ti mravenci jsou stejně fascinující, v mnoha ohledech by nám mohli být vzorem, přitom vlastně ani nemají mozek. Nervová soustava každého z nich má jen asi 250 tisíc neuronů, ale celá kolonie jich má někdy dohromady i tolik co náš mozek. Průměrné mraveniště čítající 40 000 mravenců má zhruba stejný počet mozkových buněk jako člověk. Tito mravenci mají poměr hmotnosti těla k nervovému systému 7:1. Jsou tedy v tomto ohledu větší „intelektuálové“ než člověk, jehož tělo je asi čtyřicetkrát těžší než mozek. Americký druh Atta sexdens dokonce provozuje zemědělství. Velká část komůrek v jejich mraveništi obsahuje známé houbové zahrádky, kam mravenci nosí rozmělněnou listovou hmotu, na které pěstují houbu sloužící jako jejich hlavní příjem obživy. Tato mraveniště dosahují průměru 10 m, hloubky 6 m a až 2000 komůrek s celkovým objemem 20 m3. V dospělé kolonii žije 5-8 milionů mravenců. Ale i ostatní druhy jsou bravurními architekty, zemědělci a také válečníky. Jejich dokonalá organizace nás nepřestává překvapovat. Ne nadarmo se mraveništím říká hmyzí státy. A fungují o poznání bezchybněji než mnohé lidské. Tisíce i milióny mravenců, kteří spolu žijí v jedné kolonii, dokonale spolupracují. Domlouvají se pomocí vůní, dotykem i tichounkým vrzáním, které vyluzují stridulačním orgánem na zadečku. Staví nadzemní části mravenišť jako energeticky úsporné domy. Lesní mraveniště mravence množivého mohou mít až pět metrů širokou základnu a tyčit se do dvoumetrové výšky, často jich stojí i více vedle sebe. Obývat je mohou i dva miliony mravenců, tedy dvojnásobně více než je počet obyvatel Prahy. (To jsem vybral z Wikipedie.)

Každý mraveneček bezpečně trefí do své komůrky na noční spánek, možná se i navzájem spočítají, zdali jsou všichni, zdali některý nezabloudil a neztratil se. U nich neexistují bezdomovci. Pokud nějaký čerstvě vylíhlý mraveneček bloudí a je zřetelně vidět, že neví kudy kam, tož starší kolega ho uchopí a odnese na správné místo. U lidí je takové chování ojedinělé. I to rozmnožování vyřešili velice racionálně, žádný sexuální pud jimi necloumá a neovlivňuje tudíž jejich chování. Jedna jediná královna to zvládne. Pak následuje kolektivní výchova, všichni dostanou stejně, ani jeden z nich se nenarodí v královských komnatách a stejně ani jeden z nich se nenarodí v pastoušce, všichni dostanou stejnou péči, žádný z nich nestrádá ani sexuálně a ani hmotně. Zatím se nepodařilo, a asi ani najít nepodaří, nějaké mraveniště, kde by jejich obyvatelé zmírali nedostatkem potravy a ani se nenalezli žádní hladem vychrtlí ba ani přežraní a příliš tlustí mravenci. Každý mravenec dle svých schopností přispívá k chodu mraveniště a dostává vše, co potřebuje, tedy potravu a střechu nad hlavou, žijí v podstatě v komunismu. Jelikož sex s nimi necloumá, nemají o co soutěžit a nemají si také co závidět, a z toho nutně vyplývá, že slabšímu nezištně pomohou. V tuto chvíli jich po světě běhá asi 10 000 trilionů. Mravenci žijí na světě už 130 milionů let. Abych je ale zase moc nepřechválil, měli na to oproti nám o milióny let více času. Lewis Thomas se k mravencům vyjádřil takto: „Mravenci jsou lidem tak podobní, že je to až trapné. Pěstují houby, chovají mšice jako dobytek, vysílají armády do války, rozstřikují chemikálie na zmatení a vystrašení nepřítele, chytají otroky, používají dětskou práci a neustále si vyměňují informace. Dělají všechno co my, kromě koukání na televizi.“ Já bych ještě dodal, že v jejich společenství se nevyskytují jedinci, kteří by páchali sebevraždu z pocitu nesmyslnosti života, dokonce to vypadá, že jsou spokojeni a docela šťastní a ptát se potom po smyslu života u nich tedy vůbec nehrozí.

Naši intelektuálové (i samotný slovutný ekonom Keynes) mají obavy z faktu, že mechanizace, automatizace a robotizace už práci masy dělníků (proletářů) nebude potřebovat a ptají se: „Co ti lidé bez práce na šlechtu, duchovenstvo a kapitalisty budou dělat? Vždyť ztratí smysl života.“ Ty jejich starosti bych chtěl mít. Co je to vůbec ten smysl života? „Kdo přemýšlí o smyslu života, je nemocný“, pronesl prý Freud. Jaký smysl života mají třeba naši cikáni? Cikáni ani za tisíc let nepřijali náš způsob života, odmítají i za cenu ztráty života pracovat pro „nadlidi“. Ani křesťanství u nich nemělo sebemenší úspěch. Bez křesťanského boha se bezproblémově obejdou, ještě jsem neviděl, že by Romové houfně navštěvovali katolické či evangelické kostely a modlili se, dokonce i Alláh s Buddhou je jim lhostejný. Ateismus jim plně vyhovuje a dostačuje. V Evropě už žijí málem tisíciletí a nepodařilo se přesvědčit je o víře a ani o uctívání šlechtických vznešeností a ponížené služebnosti k oněm nadlidem. Cikáni jsou prý původem potomky z toho mála přeživších obyvatel námi zničené harappské civilizace, takže to mají asi v genech. Na své původní kořeny by měli být pyšní a hrdě se k nim hlásit, bohužel, po likvidaci své civilizace se už nedokázali vzpamatovat a už určitě ani neví, do jaké vysoce vyspělé kultury kdysi pradávno patřili.

Nepracují a vůbec nejsou z toho nepracování nějak nešťastní, jak se obával Keynes. Ostatně znám i spoustu bílých spoluobčanů, kteří od převratu a nastolení demokracie nesáhli na nějakou práci a také na nich nepozoruji, že by ztratili smysl života, ba naopak vídám rozzářené obličeje. Keynes tedy nebyl znalcem lidské duše. Myslím si, že nehrozí, aby někdo uvažoval následujícím způsobem: „Už nemohu sloužit a pracovat pro knížete, pro kardinála ba ani pro Bakalu, ztratil jsem smysl života a tak spáchám sebevraždu.“ Nebo se i takoví přece jenom najdou?

Také jsem byl určitý čas těsně před důchodem bez práce a takové ponižování jsem nezažil ani na vojně u železničního vojska v šedesátých letech. Při návštěvě úřadu práce úřednice paní T. koukla z okna a upozornila mne, že mám špatně zaparkované auto. Odpověděl jsem jí, že už při minulé návštěvě jsem jí říkal, že auto nevlastním. Pěkný fígl pochycený při školení, že? A jednou mne dokonce tři vyfintěné úřednice přišly zkontrolovat až do bytu, jestli nemám nějaké přepychové věci, které bych přece mohl prodat. Právě jsem po obědě spal. „A to vy takhle spáváte přes den?“ zeptala se jedna. No, ještěže alespoň vykala. Tož to by si úřednice v době totality nedovolily ani ke svému třídnímu nepříteli. Lidem bez práce se vyčítá, že zneužívají sociální dávky. Tak dobře, ze stovky nezaměstnaných lidí pobírají dva tři lidé podporu v nezaměstnanosti neoprávněně, ale ze stovky podnikatelů jsou pouze dva tři, kteří nezneužívají podnikání ve svůj osobní prospěch. Tak kdo je tu příživník a podvodník?

Takže nejenom cikáni mají potěšení z nepracování. Budou naším vzorem v post-robotizované společnosti? Cikáni zvolili k přežití strategii příživnictví a daří se jim, jsou v tom bezesporu docela úspěšní. Po zániku Harappy už nikdy nějaký stát či širší společenství nevytvořili. Krádež je u nich normou i mezi nimi navzájem; kamarád mi něco ukradne, no a co, nadále zůstává kamarádem, vždyť já zase okradu jiného a další okradne mého kamaráda, prostě kradou všichni, takže celkově se to vyrovná tak, že není ukradeno vlastně nic, pouze přemístěno od jednoho k druhému, vlastnictví se přesunuje sem a tam, tam a sem. Jaksi nechápou, že soukromé vlastnictví je posvátné. Jako voják jsem ve Spišské Nové Vsi procházel okolím a narazil jsem na cikánskou osadu, byl jsem v šoku, chatrče bez elektřiny, bez kanalizace, bez silnice, ale ta cikáňata nevypadala nějak nešťastně. Za dva ukradené tisíce gádžovi jde cikán sedět, jako recidivista dostane půl roku. Náklady na jednoho vězně jsou přibližně 30 tisíc měsíčně, za půlroční věznění tedy stát, respektive my daňoví poplatníci, zaplatí 180 tisíc (6x 30 tisíc). No a po propuštění zajisté nic nevrátí, nemá z čeho, nemá práci, tak z čeho by to zaplatil. Je to normální? Není to postavené na hlavu? Číňané místo věznění posílají trestance do zapadlých dědin, kde je nucen trestanec pracovat už jenom proto, aby neumřel hladem. V počtu u nás vězněných je až 70 procent cikánů, ale není tam ani jeden velký zloděj typu Bakaly, Havla a knížete. Přitom kdybychom sečetli všechny zlodějny všech cikánů z celé republiky, tož by jejich celková suma zdaleka nedosahovala zlodějny jednoho jediného méně úspěšného oligarchy u nás. Divnej svět, že? Marx napsal, že každý člověk je produktem svého prostředí, hlavně materiálního, takže co s tím? No nic, jaké společenské prostředí, takoví lidé.

Ovšem tu samou strategii jako cikáni používají bankéři a burziáni – také se pouze navzájem okrádají (jak píše Marx), přemisťují finance od jedné banky do druhé, od jednoho bankstera k druhému, jak v kasinu. Tato strategie je ovšem také odsouzena k zániku, alespoň v to doufám. Takže smysl života cikánů a banksterů je totožný, no ne? Ostatně šlechta (a i duchovenstvo) také žila z práce poddaných, cikáni pouze napodobují jejich příživnický a parazitický styl života.

Máme nějaké přirozené nepřátele? Nemáme! Tygr šavlozubý už vyhynul, a co ten se nadělal paseky v našich řadách. Přirozeného nepřítele tedy nemáme, proč ale nedosahujeme výsledků ani na úrovni mravenců? No, máme nepřítele ne-přirozeného, nadrozumového, transcendentního – je to finanční kapitál a náboženství. A samozřejmě k nim nutně patří i ty tzv. elity národů. Několikrát jsem použil pojem „nadlidi“, takže kdo to vlastně je? Charakterizoval bych je takto: Nadlidé jsou ti, kteří vlastní takové množství financí, že mohou v důsledku toho vlastnictví rozhodovat o osudech národů. Říká se, že jich není nějak moc, prý je to pouhých 130 rodin. Kdosi si dal práci a jejich jmenný seznam i zveřejnil. Většina těch jmen byla pro mne naprosto neznámá.

Ovšem tihle nadlidé se neobejdou bez služebních elit. Co jsou a kdo jsou ty elity, co mají za poslání? Jejich úlohou bylo a je podnes, hlásat a prosazovat, že smysl života je v usilovné práci pro šlechtu a církevní hodnostáře, později pro kapitalistu. Dřívější elity se rekrutovaly z řad šlechty a funkce se předávaly z otce na syna, bývaly to elity dědičné. Dnes máme většinou elity volené, ovšem zvolené elity jsou nadány privilegii stejnými jako dřívější šlechtické. V Číně nikdy nebyly elity dědičné. Když chtěl někdo zastávat funkci ve státním aparátu, musel se podrobit náročné zkoušce, musel absolvovat tzv. konkurz. Přihlásit se mohl kdokoliv, i ten poslední rolník ze zapadlého kraje. Byl to vynikající způsob jak mít kvalitní elitu – úředníky. Však také Říše středu byla až do 17. století nejvyspělejší říší světa. Nějaká protekce neexistovala, komise byla losována a zkoušky probíhaly vždy v jiném kraji než rodném Měli to prostě vymakané. U nás v Evropě se funkce dědily, synáček mohl být i idiot, ale funkci dle práva zdědil.

Naše elity tedy měly a mají pouze jeden jediný úkol a to přesvědčit masu obyvatel, aby bez nějakých připomínek pracovala pro blaho nadlidí a nekecala do ničeho, neboť prý ničemu nerozumí. Od toho jsme tady my – elity, které všemu rozumíme, máme na to vzdělání a vysoké IQ. Vy blbečci nemáte nárok do čehokoliv mluvit, nemáte k tomu příslušné vzdělání ani IQ, jste prostě plebejci, burani, lůza, chátra, sebranka, holota, svoloč, ksindl (ze slovníku synonym). V nějakém referendu můžete rozhodovat maximálně o tom, kam ve vesnici povede kanalizace. Elity už otevřeně mluví o tom, že je potřebné zbavit tyto lidi volebního práva – démos, tedy lid, nemůže přece rozhodovat o svém životě. Ve staré antické demokracii, byla více než polovina obyvatel pouhé mluvící nářadí, které zajisté nemělo právo volit. Elity z nás chtějí udělat totéž. Fakt jsme pouhé mluvící nářadí? Zajímavé na té athénské demokracii byl také fakt, že jakmile se svobodný občan začal živit prací svých rukou, byl automaticky vyškrtnut z volebních seznamů, prostě pracující člověk nemá právo volit, bylo totiž přímo neslušné a nemravné, aby svobodný člověk pracoval. Tož tak fungovala ta slavná athénská demokracie, kterou intoši tak obdivují a dávají nám za vzor. Ve velmi demokratických a svobodných pobaltských republikách se také řídí antickou demokracií, také mají třetinu obyvatel tzv. neobčanů nemajících volební právo. Když se to zavede i u nás, tedy ta dokonalá demokracie, tak se nedivme. Dnešní elity nic nového originálního nevymyslely.

Neodolám a uvedu, jak charakterizuje elity a tedy i sám sebe, slavný televizák Milan Fridrich: Kdyby elity neměnily svět, nedobývaly svět a nepopisovaly svět, tak jsme stále sběrači a žijeme v jeskyních. Jsou to ti nejlepší z nás, nejchytřejší a nejtalentovanější, kdo tvoří kulturní hodnoty, jsou tahouny společenských změn, daly vzniknout vědeckému pokroku, literatuře a podávají nadpozemské výkony v umění i sportu. Elity přece logicky jsou ozdobou lidstva a národa. I Marx psal, že duše proletariátu je nevědomá, potřebuje zadání a vůdcovství od vzdělané buržoasie, která pochopila dějinný vývoj a přidala se k „lidu“. Ale zase se povolává jakýsi zemitý a „moudrý“ lid a štve se proti jiné „třídě“, teď už ne šlechtě a buržoasii, ale jakési „elitě“. Dával bych na tuto novou ideologii velký pozor, neboť nese známky potřeby vyvolávat nové „proletářské revoluce“ proti „těm, co vládnou, mají peníze a moc. Velká míra nadřazenosti, sebevědomosti a neomylnosti Fridrichovi vskutku neschází.

Elity slouží, služebnost mají zažranou pod kůží, jinak ani nemohou, prý slouží vyšším idejím, křesťanským hodnotám, humanitě, demokracii, svobodě, rovnosti, právu atd. atp. Za těmi vznosnými slovy najdeme ovšem vždycky velice přízemní snahu zbohatnout na úkor jiných a to za jakoukoliv cenu. Tyto elity jsou skutečnými parazity a škůdci. Co světu ty elity přinesly za dobro? Elity šíleným způsobem brzdí pokrok a zařizují války. Většina humanitních oborů je k čemu? Aby rozsévaly nenávist, zlobu, podlost, lži a podvody! Teologické fakulty chrlí profesory a doktory, podobně umělecké fakulty, ale solidní a slušná společnost takové vyžírky vůbec nepotřebuje. Studia na teologických fakultách platí stát. Proč se tedy divíme, že v některých islámských státech tatáž studia v madrásách také financují jejich státy, ale většinou to financují prostí věřící, v tom jsou tedy mnohem dál než my. Co kdybychom je v tom napodobili? Co kdyby teologická studia hradili věřící jak v islámu?

Pojem elita se nezadržitelně stává pejorativním pojmem, urážlivým a hanlivým. Kolega Karel Hoff tyto elity nazval už před půl stoletím Hanebnou inteligencí.

Čáru přes rozpočet jim udělal ale internet. Náhle se zjistilo, že ty služebné elity moc kreativní nejsou, že běžný obyčejný človíček je na tom v myšlení a kreativitě mnohem lépe. Elity přímo zkarikovaly kdysi posvátné pojmy jako svoboda, rovnost, demokracie, humanita, už to nikdo nebere vážně. O dokonalé znehodnocení pojmu humanita se zasloužil náš president srdíčkář pravdoláskař Havel, aspoň v něčem máme prvenství. Podobně byl znevážen pojem socialismus a komunismus. „Dejte slovům pravý význam,“ zní už od středověku. Dle mne je to marné přání, nedá se nic dělat, prostě ta slova nepoužívat, případně s vysvětlením, co si pod tím představuji, ovšem to vysvětlování už málokdo bude číst, v televizi přece vidí, co je to komunismus a socialismus nejen ve filmech, ale i v reportážích ze Severní Koreje, takže nač potřebuje televizní divák jakési vysvětlování.

Umělecké elity ukázaly, co umí a dovedou, ty knihy co se dnes vydávají, ty televizní seriály ala Ordinace v růžové zahradě, výtvarné knížákoviny, to vše je pro ně výstižnou vizitkou. Stačí se jenom podívat na některé hvězdy elit, třeba takový profesor Putna, který sice přečetl všechna díla naší katolické moderny a píše o přečteném silně učená přeintelektualizovaná pojednání, čímž se živí a za což dostal také profesuru. Ovšem číst Sigismunda Boušku, Xavera Dvořáka, Karla Dostála-Lutinova a jim podobné bych já osobně považoval za příliš ukrutný trest, ba přímo za torturování. To traktorista Pepa je mnohem prospěšnější, sice nikdy nečetl nějaká díla české katolické moderny jak Putna, ale pokud bychom srovnali vědomosti Pepy o traktoru, o fungování motoru a jeho opravách, o tom jak se orá, seje, sklízí to či ono apod., tak ve srovnání těch vědomostí a užitečných znalostí má mnohem víc než profesor Putna. Chvějící se Halík s Putnou v ušance jsou nedočkaví bombardovat Rusko, zato Pepulka by dal přednost popití vodky s nějakým ruským traktoristou, a možná by si spolu i zazpívali nějakou lidůvku, třeba Oči čornyje. Nemůžu si pomoci, ale znalosti traktoristy Pepulky jsou mnohem kvalitnější, prospěšnější a cennější.

Další příslušník naší elity Petr Bakalář (autor knihy Tabu v soc. vědách) byl unesen mimozemšťany a vysazen na území Křováků a Hotentotů, kteří s ním udělali test IQ inteligence, ve kterém dosáhl s velikým úsilím čísla 30, vždyť by v jejich prostředí nepřežil ani týden, inteligent jeden. No a takový zubař Macek s nadmíru vysokým IQ by nepřežil ani den, kdyby se u nich jenom pokusil krást tak, jak to dělal u nás. Filosofové jsou už akorát k posměchu (viz příklady prof. Šmajse, Halíka, Bělohradského či Petříčka), neboť přesložitým přeintelektualizovaným rádobyvědeckým žargonem sepisují banality a tím žvaněním o ničem plní stránky webů. Platí o nich vyjádření jednoho polského spisovatele o románech Milana Kundery: „Jsou to důmyslně seřízené mašinky na mletí prázdna.“

No a jaká je ona lidem zvolená i dědičná elita sedící v parlamentu a senátu? Takový Zlatuška, Papoušek, P. Svoboda, Rouček, Kolář, Herman… vědomě lžou a ani hanbu nepociťují. Jejich trapná snaha ukázat černé jako bílé a naopak už ale nezabírá a je předmětem výsměchu a opovržení, copak si tu trapnost ani neuvědomují? Tyhle elity sice ještě a zase budou i v nové společnosti hledat někoho, komu by mohli sloužit, ale najdou někoho, kdo by chtěl a platil jejich služby? Myslím, že nenajdou, neboť jejich služby budou nepotřebné, a tak tihle slouhové fakt ztratí svůj smysl života. Ale určitě si najdou nějakou obskurní sektu a v ní a z ní se budou obživovat.

Ale tu elitu v pravém slova smyslu, bych už ani nenazýval tím zprofanovaným pojmem elita, bohatě bude dostačovat pojem technická či technologická inteligence a v nové post-robotické společnosti každý hned bude vědět, o co jde a kdo je kdo. Nová společnost, tedy společnost post-robotická, je už na dohled. Už dnes není problém cokoliv kdykoliv a v jakémkoliv množství vyrobit. Problém je to prodat. Robotizace může chrlit výrobky čehokoliv v jakémkoliv počtu. Kdo ty výrobky ale bude kupovat? A za co? Nebude základní příjem nutností? Přemýšlí se o tom už docela vážně, což je pozitivní. Bude navíc holt nutností zavést nějaké centrální (globální) „plánovací komise“, neboť to nesmyslné plýtvání vším je neudržitelné.

Na naší zemi nalezneme vše, co potřebujeme. Je dostatek potravin, dostatek energií, dostatek vody… prostě všeho je dostatek ba až nadbytek. Jak se stalo, jak je vůbec možné, že těchto základních věcí je nedostatek? Babeuf, zaměstnanec celního úřadu před VFR (popraven v době teroru), psal o tehdejších obchodních praktikách, kdy se z lodí naložených rýží a obilím všechno sypalo do moře jenom proto, aby zůstaly ceny chleba stejné či se zvýšily. Že byl ve Francii (a v Indii, odkud se to dováželo) hladomor, to nikoho nevzrušovalo. Potraviny jsou v podstatě zbraní, kdo ovládá trhy s potravinami, ovládá státy bez války. Dnes se obilí pálí v elektrárnách, teplárnách, jedlé oleje se spalují v motorech aut… Není to zvrácenost ba přímo zločin?

Škodlivost genetických modifikací je nesmysl. Všechno, co jíme, je geneticky modifikované šlechtěním – snad až na borůvky, brusinky a houby z lesa. Představa, že vnesením genu z jiného organizmu mohou vznikat nečekané škodliviny, je opět nesmyslná. Jaké riziko by vzniklo mezidruhovým křížením čili kombinací zhruba 15 000 genů s 15 000 geny jiného druhu? Doufám, že se příznivci přírodního života vyhýbají plodinám obsahujícím genomy dvou druhů, jako ředkvičky, švestky, jahody, broskve nebo banány – zhruba třem čtvrtinám veškeré potravy. Pšenice a kukuřice musí být neobyčejně riskantní, obsahují dokonce genomy tří různých druhů a nikdo nemá tušení, co všechno ty kombinace genů mohou dělat. A kvůli předběžné opatrnosti je potřeba chodit jen tunelem, mohlo by nám spadnout něco na hlavu, píše se na webu Osel.cz. Odpůrci geneticky upravených potravin musí tudíž prosazovat zrušení a vykácení všech ovocných stromů a také vrátit se k obilí, kde v klasu bývaly tři či čtyři zrna, ke kravám ne geneticky upraveným, které dávaly dva tři litry mléka denně a to pouze v době laktace, zakázat prodej kuřat a vajíček, zrušit léky, povolit pouze bylinky atd. Představuji si, jak Babiš nařizuje, aby se na všech jeho lánech pěstovala středověká pšenice čtyřzrnka. Ta byla ovšem také vyšlechtěna, tedy geneticky upravena, z planě rostoucích trav! V Rusku sice oficiálně s velkou reklamou zakázali pěstovat geneticky upravené potraviny, ovšem s dodatkem v závorce – pokud se prokáže jejich škodlivost. Pěkně formulovaný zákaz, že? Číňané koupili druhou nejvýznamnější (po Monsantu) společnost pro genetické úpravy, a kdyby jim bylo umožněno, koupili by i samotné Monsanto. Ono to Monsanto je vynikající ve výzkumu, ovšem jak je v kapitalismu obvyklé, má monopol, tudíž ten kartel je zavrženíhodný a odsouzeníhodný, nikoliv ale ten výzkum. Právě ten monopol je potřeba rozbít, snad se to Rusku a Číně podaří. Utěšuje mne, že ani Číňané nezvládli udržet monopol na výrobu hedvábí, papíru, střelného prachu, kompasu….

Nejenom geneticky upravené potraviny, nýbrž i umělé potraviny už dávno umíme vyrábět průmyslově, třeba konzumujeme cukr, který je z 80 procent vyroben v továrnách, pouze pro jakousi tradici se přidává pár procent třtinového, a ještě méně z řepy cukrovky, ta se snad už ani nepěstuje. Tuky a bílkoviny se už také v nezanedbatelné míře nepěstují na polích a chovech dobytka. Tzv. umělé potraviny mají před sebou skvělou budoucnost.

Ptejme se ale, kdo způsobil, kdo zapříčinil, kdo vytvořil společnost nedostatku a kvůli tomu neustále válčí? Prostá odpověď – kapitalistický systém. Předpokládám, že thatcherismus, tedy bezuzdná volná ruka trhu, bude odsouzen jako zvrhlý a protilidský systém. Mizivé množství silně duševně nemocných lidí, taková pouhá tisícina promile z obyvatel, ve svých rukách soustředila veškeré bohatství světa a zařizuje ve světě války, rozsévá nenávist, primitivismus, chudobu, nouzi…

Už v dobách mého mládí před půlstoletím, technici vypočítali, že za cenu jedné letadlové lodě by bylo možné postavit moderní město pro sto tisíc obyvatel. Jenom si spočtěme, kolik dnes takových lodí brázdí oceány, kolik stejně nákladných bombardérů brázdí nebe, kolik stejně nákladných ponorek pluje pod hladinou moří, připočteme-li k tomu tanky a vyzbroj pozemních armád, vyjde nám neuvěřitelně vysoké číslo. Co jenom všechno by se místo toho dalo vybudovat užitečného pro lidstvo. Už dávno mohla být vybudována umělá oběžnice kolem slunce hned vedle naší země o rozměrech stovek kilometrů, kde by nebyl problém s energií, která by se mohla posílat na zemi, (bezdrátový přenos energií), což už dávno mohlo být vyřešeno, kdyby těch půl milionů vědců, techniků zabývajících se zbrojením se zabývalo věcmi prospěšnými, tož by svět mohl vypadat jinak.

Když si představím internet jako neuronovou síť spojující miliardy mozků, potom to, co bychom měli k dispozici, jsou přímo fantastické možnosti. Je teda 30 miliard lidí na naší kulaté zemičce moc? Nasycená a vzdělaná mnohamiliardová populace může dokázat divy.

Chomski: „Ještě nikdy v historii nemělo lidstvo takové možnosti, jaké máme my dnes, a chováme se jako idioti.“

Přejít do diskuze k článku 4 komentáře