Buduj mír, posílíš vlast

Přečetl jsem si v Peroutkově Přítomnosti v čísle 40/1930 a následujících ostrou debatu o pacifismu. Díky odstupu a znalosti událostí, které se nikomu z debatujících naprosto nepodařilo odhadnout, má takové čtení zvláštní příchuť a také jiný smysl než tehdy. Peroutka v této debatě zastával stanovisko praktického intelektuála.

Pacifisty odsuzuje pro zbabělost, jelikož nechtějí bránit svojí vlast. Na námitku pacifistů, že nelze zcela bezpečně odlišit válku obrannou od války útočné, dokazuje, že Československo nikdy nepovede válku útočnou na rozdíl třeba od Maďarska, kde si opravdu nemůžeme být jisti, zda nenapadne Slovensko. Proto musíme být připraveni Slovensko hájit i se zbraní v ruce. Vzhledem k pozdějšímu vývoji, vyhlášení fašistického Slovenského štátu v roce 1939 i pozdějších emancipačních snah Slovenska toto potenciální obětování mladých Čechů za věc Slováků má tragikomickou příchuť. Podobně je tomu s Peroutkovým argumentem, že jeho generace už válku nezažije právě proto, že jsou všichni, tedy i Čechoslováci, dobře ozbrojeni. Nebezpečí hitlerismu je již známé, více jak 100 mandátů pro NSDAP v říšském sněmu je sice varující, nikoliv však pro možnou válku, ale pro šíření myšlenek fašismu. Německo je příliš slabé, proto Peroutka vidí vojenské nebezpečí především v Maďarsku.

Zásadní otázka

Peroutkova úvaha z roku 1930 vede k zásadní otázce. Mohl někdo předpovědět budoucnost na osm let dopředu? Předvídal někdo světovou válku? Ať už ano nebo ne, zásadní otázkou bylo a je, zda takové světové válce šlo zabránit. Zda byly přítomny síly a myšlenky, které by válku nepřipustily. Rovnou můžeme vyřadit ty, které se dle pozdějšího poznání neosvědčily. Jsou to tyto.

• Naše ozbrojené síly jsou a budou účinným odstrašujícím prostředkem k odvrácení případného útočníka.
• Naše mezinárodní smlouvy zejména s velmocemi o vzájemné vojenské pomoci v případě napadení jsou zárukou, že nebudeme napadeni.
• Následující válka by byla tak strašná, že se jí nikdo neopováží začít. Zbraně hromadného ničení jsou dostatečně odstrašující.

Vyřadíme-li tyto argumenty jako notoricky neosvědčené, co nám zbude? Proč Peroutka a další intelektuálové neviděli ani v roce 1931 nebezpečí vojenské expanze Německa, ačkoliv do zahájení nejstrašnější války zbývalo kratičkých 8 let?

Obchod je obchod, nic osobního

Peroutka nebyl slepý. Nemohl však vidět, co neexistovalo. Německá armáda v roce 1931 a ještě v následujících nejméně dvou letech prakticky neexistovala. Těžko tedy hledat jasnovidce předvídající nástup Německa jako evropského hegemona. Klíč k prevenci válek nemůže ležet v nějakém geniálním odhadu situace. I kdyby se ostatně takový jasnovidec objevil, těžko by o svých vizích přesvědčil ostatní. Ještě 5 let před zahájením II. světové války bylo vojenské nebezpečí Německa rovno téměř nule.

Co tedy stálo za tímto bleskovým rozmachem německé branné moci? Génius vůdce? Nikoliv. Pomoc pozdějších Spojenců s vybudováním německé armády a průmyslu. Letecké i pozemní síly německé Luftwaffe a Wehrmachtu by nebyly bojeschopné bez britských, francouzských a amerických technologií a dodávek vojenského materiálu. Spojenci Německo nejprve vyzbrojili a poté slavně porazili. Svět zůstal v rovnováze. Na jedné straně ubyly ze světa desítky miliony mrtvých vojáků i civilistů, a na druhé straně někomu přibyly biliony dolarů. To není propaganda ani sentimentální pláč, to je statistika. Někteří skončili mrtví, jiní zplynovaní, jiní zmrzačení. A jiní vesele porcovali medvěda. V tomto případě nikoliv ruského, ale medvěda poraženého Německa a dalších států. Obchod je obchod, nic osobního.

Jak z toho ven

Řešení je jednoduché. Nekupovat a neprodávat zbraně. Neprodávat zbraně zejména extrémistům a zemím nestabilním. Neprodávat zbraně mudžáhidům, Tálibánu, ISIL, Iráku, Saúdské Arábii, Ukrajině, Pakistánu, Egyptu a dalším zemím a skupinám, které vyzbrojují naši spojenci, zejména USA. Válku nelze zastavit zbrojením, jak už bylo nesčetněkrát spolehlivě prokázáno. Jedině odzbrojením. Nemusí to být hned, pro začátek postačí nový kurz. Kurz odzbrojení, snižování výdajů na obranu a zvyšování výdajů na sociální účely umožní vytvořit sounáležitost všech občanů České republiky. Po absolvování tohoto kurzu můžeme být všichni hrdí, že patříme k národu Jana Ámose Komenského, Jana Husa, Jana Palacha, a také Přemysla Pittera. Nekupujme zbraně, dejme raději dětem zadarmo svačiny. To se vyplatí.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 250 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!