Cenzura genetických informací

Vracím se k tématu „telegonie“, protože bylo genetickým výzkumem mezitím potvrzeno to, o čem několik let píšu. Bylo prokázáno, že ženy mají ve svém organismu mužskou DNA, která se do nich musela dostat zvenčí, s největší pravděpodobností sexem. (Skutečnost, že zatím nebyla potvrzena přítomnost ženské DNA v mužských organismech, je dána použitou metodikou. U žen jsou hledány části chromozomu y, který mají jenom muži. Všechny chromosomy, které mají ženy, mají muži také, a jejich části zatím není možné rozlišit od vlastní DNA mužů.)

Reakcí na tento objev je řada článků, které tuto skutečnost popisují jako něco hrůzostrašného, něco, čemu je třeba zabránit jakýmikoli prostředky, za použití jakéhokoli násilí. Přitom jde o jev naprosto přirozený, který je důsledkem nejpůvodnějšího účelu sexuality. Tím je horizontální přenos genetických informací – tedy přenos z jedince na jedince jejich kontaktem, na rozdíl od genetického přenosu vertikálního – přenosu na potomstvo. Tento přenos zabraňuje degeneraci, organismus jím získává genetický materiál potřebný k opravě vlastního genetického fondu.

Všechny ty negativní jevy, které mohou horizontálním přenosem genetických informací vzniknout, před kterými autoři těch článků varují (a některé z nich ve skutečnosti ani nemusí být negativní), nejsou důsledkem sexuální volnosti, a lékem na ně by rozhodně nebylo panenství před svatbou a nařízení, že nikdo nesmí poznat víc než jednoho partnera za život, jak tvrdí. Naopak je umocňuje skutečnost, že vlivem sexuální kontrarevoluce dnes žijeme v době, kdy je nejméně sexu za celou dobu historie a prehistorie – a tak se naopak dnešní stav ideálu těchto „moralistů“ nejvíc blíží.

Nejvíc zkreslené je tvrzení, že žena nese největší „otisk“ muže, kterého poznala jako prvního, a povídačky, že právě proto existovalo právo první noci (které je jen nedoloženým mýtem). Není rozhodující prvenství, ale délka doby od posledního přijetí cizí DNA. Pokud dospělá žena nebude mít dvacet let sex, bude pak sexem ovlivněna víc než nevěsta při „ztrátě“ panenství o svatební noci. (Čas bude navíc hrát větší roli s postupujícím věkem, neboť s postupujícím věkem dochází k častějšímu a většímu poškození DNA než u mladého organismu, a tedy i větší potřebě cizí DNA na opravu té vlastní.

Dalším jejich „argumentem“ je s rétorikou až příliš podobnou nacistické popisované „prznění rasy“, dokládané příklady z chovu domácích zvířat, kdy sex s nečistokrevným samcem, i bez zabřeznutí, poškozuje záměry šlechtitelů, a má vliv i na pozdější potomstvo samice s čistokrevným samcem. V podstatě dochází k tomu, že vyšlechtěné znaky, které jsou ve skutečnosti degenerativními a vedly by k tom, že by zvíře ve svém původním prostředí nemohlo přežít – jsou tedy jen v zájmu šlechtitelů, a ne v zájmu daného živočišného druhu – jsou opět nahrazeny znaky původními. Degenerovaná DNA je prostě opravena.

Organismus má svou vlastní inteligenci, a tak si ze vzorků cizí DNA vybírá přednostně tu, která mu pokud možno nejvíc vyhovuje (i když k omylům jistě může také dojít – jako ve všem). Pokud má k cizí DNA přístup, činí tak průběžně. Jak jsem psal, za normálních okolností je toto opravování něco jako štepování (za ideálních okolností je možné si i zvolit odstín bavlnky), ale právě pokud dlouhodobě přístup k cizí DNA chybí, ať už z důvodu panenství a panictví před svatbou nebo absencí sexu po ní, může mít oprava i podobu záplaty, která nese cizí vzor.

Podstatné je také, jaká je nabídka cizí DNA, jak je tato nabídka omezována, směrována, řízena. Víme, že dnes si lidé převážně nevybírají partnery podle sexuální přitažlivosti, ale podle společenských norem. Dávají proto přednost „rodinným typům“, ač je ve skutečnosti sexuálně nepřitahují. Neposlouchají hlas svého organismu, ale řídí se společenskou cenzurou. Případně si vybírají podle různých výhod, které jim může partner poskytnout, jako zlepšení společenského postavení, prestiže, možnost kariéry, v neposlední řadě prostě peníze. (Pak, jak říkám, nejde o sexuální výběr, ale o „výběr hotovosti“.)

Podle dnešních společenských norem lidé prožívají mnohaletá období zcela bez sexu, a pokud i partnera mají, navíc geneticky pro ně nevhodného, žijí pod jeho silným „genetickým vlivem“. Ten pak z důvodu, že už byl téměř vymýcen mimomanželský či mimopartnerský sex, není mírněn ať už vlastní „nevěrou“ nebo tím, že „nevěrný“ partner do vztahu přinese novou DNA. Jsou vystaveni daleko většímu riziku přenosu nevhodné DNA třeba při znásilnění, než za přirozených okolností. Omezený přístup k interrupcím pak usnadňuje přenos těchto informací na potomstvo, i když je pak počato s jiným mužem.

Je zde vytvářena populace, která je (i když nejen tímto způsobem) vystavena daleko rychlejší degeneraci, a která má daleko nižší imunitu vůči cizorodé DNA. A nemusí jít zdaleka jen o DNA, která by se do organismu dostávala při sexu. Může jít i o DNA z geneticky modifikovaných organismů v potravě (spíš otravě), genetickou složku chemtrails, může jít i o přetváření lidí na vhodný pokusný „materiál“ na genetické pokusy prováděné při únosech „mimozemšťany“ (ve skutečnosti třeba někým zcela pozemským), či vypěstování zranitelnosti vůči vyvíjeným genetickým zbraním.

Nezdegenerované obyvatelstvo rozhodně není v zájmu oněch degenerovaných kruhů, které se snaží ovládat Zemi. A všichni ti, kteří straší telegonií, jsou ať vědomě nebo nevědomě jen součástí jejich systému. Vždyť všechny jejich rady, jak se telegonii a „prznění rasy“ bránit, by naopak vedly ještě k daleko rychlejší degeneraci a k ještě daleko nižší imunitě vůči cizí DNA. …Pokud desítky let nebudete mít sex nebo jej budete mít jen s jedním partnerem, který vám bude věrný, tak když kolem vás někdo půjde a prskne, přijmete od něj víc DNA, než kdybyste žili sexuálně volně a prosouložili s ním celou noc.

Danou situaci srovnávám s dnešní cenzurou, která se také snaží lidi odříznout od všech informací, aby si lidé nemohli doplňovat informace, které už zapomněli, srovnávat, rozšiřovat vědomosti – aby jim „degenerovala databáze“, a aby pak také neměli imunitu vůči dezinformacím, které jim média – také často víceméně formou znásilnění, narvou do hlavy, a které jsou pak také předávány z rodičů na potomky. A pro podobnost metod si můžete být jisti, že jak za potlačováním informací, tak za potlačováním sexuality – ve jménu „pravdy a lásky“, stojí ony stejné „kruhy“.

Jak antisexuální, tak antikomunistická propaganda působí velice do hloubky, je soustředěna na vyvolávání silných bezdůvodných pocitů viny. Je zcela iracionální, ahistorická, nejenže zcela ignoruje jak obecná, tak historická fakta a zdravý rozum, ale jde přímo proti nim. Antisexuální propaganda se zatím víc držela „duchovna“ (spíš duc-hovna – podle Fráni Drtikola) a nehmotna. Ale i to se může prokázáním, že telegonie není nehmotným působením, ale přenosem DNA, změnit. Napříště může být také každý muž, který má zájem o volnou lásku, agentem Moskvy nebo rovnou převlečeným Putinem.

(Pro stručnost se v článku držím pouze horizontálního přenosu, nerozvíjím dopad společenskými normami daného výběru geneticky nekompatibilních jedinců na potomstvo, ať už v důsledku kombinace jejich genů nebo vlivem vyrůstání v domácnosti lidí, kteří se k sobě nehodí, což rozhodně není ideálem, za který se vydává, a už vůbec to není původní či tradiční. Také nepopisuji vliv hormonů vyplavovaných při sexu – který je navíc různý při různém stupni sexuální přitažlivosti – na zapojování vlastních genů, rozvinutí vlastního genetického potenciálu, svých fyzických a psychických schopností.)

17. prosince 2017 ▓