Česká justice a voda

Lidé nemusí mít drahou vodu a města nemusí mít zchátralé trubky, pokud …

Drahá voda, korupce místo investic, smlouvy, které i politici prohlašují za nemravné či vazalské. Jsem jeden z mála, který se tunelování vodáren a našich peněženek postavil a obrátil se na justici. Netušil jsem, co mne čeká.

Po 14 letech soudních sporů mohu veřejně prohlásit, že justice v ČR řádně nefunguje.  Kdyby obdobně, jak pracují někteří soudci, pracovali doktoři, či hasiči, tak je řada lidí a mezi nimi soudců, po smrti.

Mohu rovněž veřejně říct, že je krásné, když vám Ústavní soud (ÚS) dá za pravdu v tom, že Nejvyšší soud neplní své zákonné povinnosti. Stejně tak je určitou satisfakcí, když vám Ministerstvo spravedlnosti zaplatí bez soudů poněkud trapnou náhradu za neoprávněné průtahy českých soudů. Částka se pochybuje ve výši 15-20 tisíc Kč za rok. Náklady na právní zastoupení, vedení řízení, jeho doplňování a sledování spisu, vývoje a konzultování právní stránky, stojí 20-30 tis. Kč měsíčně a soudy i koncerny to samozřejmě velmi dobře ví.

Nic z toho, co řekne ÚS a co zaplatí ministerstvo, ovšem neřeší a neukončuje fungování soukromých penězovodů v okresních vodárnách a vůbec nevede k ukončení protiprávního stavu, k náhradě škody a ukončení ožebračování lidí i měst. Přitom na soud jsem se obrátil již v roce 2002 s tím, že probíhá proces, který směřuje k protiprávnímu vytunelování okresních vodáren v ČR. Naivně jsem si myslel, že tím, díky soudům, vytunelování vodárny předejdu a pomohu tím jiným vodárnám, kde se obdobný proces spouštěl s jistým zpožděním.

V roce 2004 byly první dvě vodárny vytunelovány a žádné soudy do té doby ani nezačaly. Soudkyně Krajského soud v Brně v období let 2004 – 2008 vydala dvakrát zcela protichůdná rozhodnutí. Jednou mi dala zcela zapravdu, podruhé mne zcela utřela, a tím dokázala, že logika jejího rozhodování je a bude „poněkud nešťastná“, protože zcela popřela své původní závěry, přitom důkazy byly stejné.

V obou případech vydala nepřezkoumatelné usnesení, resp. jeho zdůvodnění, a Vrchní soud v Olomouci ji usnesení vrátil k dalšímu projednání. Poté, co jsem VS v Olomouci upozornil na „kvalitu“ jejího rozhodování, soud v Olomouci rozhodl, že spor z roku 2004, (kterým byl tunel do vodárny zaveden), dostane jiný soudce. Ten do roka rozhodl, že jde o nemravný, pokoutný a protiprávní proces, který je od samého počátku neplatný. Až po 7 letech, v roce 2010, tak bylo možné tunelování okresní vodárny zastavit, požadovat náhrady škod a vrátit vodu, její prodej i zisky z vody městům a obcím.

K mému překvapení se vedení tunelované vodárny proti rozhodnutí soudu, který je ve prospěch lidí, samotné vodárny a měst i obcí odvolalo a tunel díky tomu pokračuje dál. V roce 2012 Vrchní soud v Olomouci přitom pravomocně rozhodl o protiprávnosti jednání kolem vodárny v letech 2002-2003 a 2005-2007, což dokládalo kontinuitu protiprávního jednání a nemravnost přípravy tunelu.

Vedení vodárny dokonce zaútočilo na soudce, který rozhodoval o protiprávním zavedení tunelu do vodárny v roce 2004. Pokusilo se ho odvolat. Tím soudní proces „zmrazilo“, ale soudce, potvrzený ve svém postavení Ústavním soudem, v roce 2014 opět již podruhé potvrdil a zdůvodnil protiprávnost instalace soukromého tunelu do okresní vodárny.

Vedení okresní vodárny se opět odvolalo a když mělo dojít k jednání u Vrchního soudu, tak dva dny před jednáním soudu požádalo o přerušení řízení a poté se různí podivní pánové pokoušejí zkorumpovat ty, co podali žaloby. Nabízí např. investice do kanálů v obci, různé provize či podíly ve společnostech nebo účast v orgánech vodárny těm, kdo stáhnou žaloby.

Mezitím jsem došel k Ústavnímu soudu. Ten mi dal v letech 2014 a 2015 za pravdu a konstatoval, že Nejvyšší soud porušuje zákonná a ústavní práva občana České republiky a současně neplní řádné své povinnosti a dopouští se soudní zvůle.    

To, co následovalo v roce 2015, je ještě více šokující. Nejvyšší soud nerespektoval závěry Ústavního sodu a neprovedl to, co mu Ústavní soudu nařídil. Ve věci, kterou v dané kauze opakovaně neposoudil, opět nic z toho, co mu nařizoval Ústavní soud a dokonce v rámci dovolání tentokrát okresní vodárny, zúžil posuzování celé věci na jeden zákon, jeden paragraf a jeden odstavec, a tím „vytvořil závazný právní názor“. Obsahuje podmínky, které se mi podařilo snadno splnit a věcně i důkazně doložit, takže jde jen a jen o natahování doby tunelování vodárny.

Nejvyšší soud pak bez toho, že by splnil to, co po něm Ústavní sodu požadoval, vrátil vše k projednání Vrchnímu soudu. Právníci si vyměnili právní stanoviska a já napsal Vrchnímu soudu v Olomouci vlastní názor na to, co a jak se děje. Co jsem soudcům napsal, najdete v článku: VODA SE VRÁTÍ DO RUKOU OBCÍ.

Takže mně i nám držte palce, protože v roce 2016 přijde pravomocné rozhodnutí soudu, které může být pro řadu okresů České republiky zlomové, z pohledu toho, kdo bude v budoucnu lidem prodávat vodu, kdo bude inkasovat od lidí peníze a kde tyto peníze budou končit. Bude to v obnově trubek nebo na účtech koncernů v zahraničí?

Pokud vás zajímá, jak se dá bránit drahé vodě přes justicii, tak to najdete na stránkách projektu Pravda o vodě.

Ing. Radek Novotný