Chceš-li válku, připravuj válku

Válka se k nám malajsijským letadlem opět přiblížila o trochu víc a člověk se nestačí divit propagandistickým argumentům. Tak třeba Vladimír Votápek se zřejmě vyučil u normalizačního Jiřího Jambora. Stejná „logika“ stejná „moudra“. Votápek jen vyměnil Jamborova Ronalda Reagana za „svého“ Vladimíra Putina. Dodnes mi v uších zní Jamborova věta v televizi „kdyby měli v Bílém domě alespoň jednoho průměrného historika, věděli by…….“ Dnes je tedy odborníkem na slovo vzatým Votápek a hlupáci sedí v Kremlu.

Podle Kyjeva se snaží povstalci zahladit stopy a důkazy odklízením těl z místa pádu letadla. Navíc chtějí provádět pitvu v Doněcku, a ne v Kyjevě. Nu, to je mi opravdu záhadou, jaké důkazy mohou v sobě zahynulí pasažéři ukrývat? Co se změní, prokáže-li se, že zemřeli ve výšce 10 km nebo 5 km? Ve vzdálenosti od hranic 10 km nebo 100 km? Nečeká snad nikdo nějaké seriozní přiznání pachatelů? Je válka. I my jsme v ní namočeni. Zatím jen jako její podněcovatelé a mecenáši, vytrvale však směřujeme od války studené k válce horké. Stačí se podívat po světě, kde všude se za posledních dvacet let začalo dýmat a kde všude začalo hořet a kde v současnosti již hoří požár neuhasitelným tempem.

A jak z toho ven? Radu jistě nehledejme u těch, kteří požáry zakládají. Nehledejme odpověď v našich televizích a novinách, v politických stranách a vůbec představitelích moci. Nenajdeme ji ani u tzv. duchovních vůdců, z nichž někteří sice vydávají slibné pastýřské listy, ale zapomínají na svůj podíl v příčinách sporů a válek. Církev se pojí s mocí a mamonem a úhlavního nepřítele společně vidí v jiných lidech, v jiných náboženstvích, v jiných kulturách a také v tvůrcích pokoje. Tak se někdejší katolický kaplan Tomáš Holub obával zničujícího rozmachu pacifismu, podobně jako dnes katolický teolog Tomáš Petráček vidí, že „Pacifismus je naopak nejlepší způsob, jak probudit a povzbudit predátory a agresory“. Problémem podle řady duchovních začátku 20. i 21. století tak není podněcování nesnášenlivosti a nenávisti, ale principiální odmítání násilí. Odpovědnost za husitské války tak nenese Žižka a mocí zkorumpovaný klérus, ale Petr Chelčický. Podobně za 1.světovou válku nenesou hlavní odpovědnost maršálové, císařové a duchovní vůdci, ale zastřelení a oběšení odpírači vojenské služby.

Dnes je podle stejného scénáře na „naší straně barikády“ označen za „viníka všeho“ Vladimír Putin. Média nás krmí obrazy barbarství „těch druhých“, abychom si nevšimli barbarství svého. Poukazujeme na znásilněné ženy v Pákistánu, abychom mohli lépe přehlédnout bordely v našem Hlavním městě. Dnes, tak jako vždycky, a nikdy jinak. Trpkým údělem mocných je udržovat sebe u kormidla stůj co stůj. Když se nedaří (a ono se nedaří – ještě se nenašla společnost, kde by se jaksi dařilo napořád), je třeba mít po ruce viníka. A toho máme. Je jím islám, komunisté, levičáci a Rusové. Teď ještě zblbnout dost blbců, kteří se půjdou masakrovat. Kdo nakonec nepůjde, bude označen za zrádce trůnu, prezidenta, vlajky, národa, vlasti, křesťansko-židovské kultury a vlastních rodičů, dětí a dětí našich dětí.

Kde tedy hledat? Odpověď můžeme najít jen sami v sobě. Ujasnit si, kým jsme a kým bychom mohli být. Pak lehce odmítneme poslušnost zkorumpované prolhané vládě a systému moci, jímž se necháváme ovládat. Našimi nepřáteli nejsou islamisté, Arabové, Rusové, Kurdové, Afghánci, ale mnohem spíše Nagyové, Nečasové, Kožení, Bakalové, Topolánci a Kalousci. Odmítneme vládu nad sebou a začneme si vládnout sami. Podle Ústavy je zdrojem moci lid. Princip svrchovanosti lidu značí, že je to právě lid, jenž disponuje právem vytvořit systém hodnot, institucí a procedur, prostřednictvím nichž se má stát řídit. Není tedy důvod, proč by otázky, které lid chce a může spravovat přímo prostřednictvím hlasování a referenda a dalších prvků přímé demokracie, nemohl řešit. Kličkování různých politiků je jen kličkováním za účelem udržení si vlastní moci. Bez rozdílu politických stran a postavení.

Kdybychom takovou moc měli dávno, pravděpodobně by nedošlo k tomu, že by se církev opět namočila do mamonu a naši synové do válek, ve kterých zcela zbytečně zabíjejí a také umírají. Snad by se pro naše odvážné mladé muže našlo jiné uplatnění a finanční ohodnocení, než vraždění lidí národa, které většina z nás nikdy v životě neviděla, natož se obávala nějaké jejich invaze, když tady v životě nebyli a nacházejí se tisíce kilometrů daleko. Pokud by zdrojem moci byl opravdu lid a nikoliv šejdíři a podvodníci všeho druhu, nebyli bychom zapleveleni hernami a kasiny. Loupežení za „bílého dne“, se kterým byl rozkraden stát, by se asi také těžko uskutečnilo a nemuselo by tak dojít na zločinnou amnestii zločincům.

Jsme přece myslící lidé a nepotřebujeme, aby nám vládli lidé jako je Janoušek, Rittig, Parkanová, Gross nebo Grebeníček. Nepotřebujeme snad LIDEM již zapomenuté politické prostitutky Karoliny Peake, abychom se mohli starat o správu věcí veřejných. Snad postačí náš lid. Kdy se tedy konečně vláda věcí tvých k tobě navrátí, ó lide český?

Související články:
Svět ruskýma očima 152
Mamon vítězí, radujme se!
Strýc Pepin o Afghánistánu: Demokratické voják zase slavně zvítězil!
Jak si tak dnes lidé žijí
Špatně fungující stát je špatný hospodář
Ukrajina? Za vším hledej peníze