Chrám Matky Bohorodičky neshořel

Reklama


Máme tu den globální mediální hrůzy, tajemných a nudných detailů, děsivých verzí, informačního humbuku a seznamu škod.

Dnes je také den skutečného, opravdového zármutku pro ty, kdož mají prastaré kameny za svatyni.

Yandex měl minulou noc (15. 4. 2019) namísto znaku ‚н‘ nastaven maličký Norte-Dame.

Evropská média soutěží ve vyjadřování smutku. Říkají, jak „srdce Paříže bylo vytrženo“ a kolik „neocenitelných relikvií“ možná, bylo poškozeno nebo nenávratně zničeno (nicméně, bezprostřední odhad přibližné hodnoty neocenitelného). Někdo píše, že „sama historie shořela před našima očima“.

Americká média také truchlí, ale racionálněji, když na titulní stránky přinášejí myšlenku, že shořený kostel znamená mínus 13 milionů turistů ročně. A že je zajímavé, kolik lidí teď nepojede do Paříže, když nemůže navštívit tu slavnou katedrálu, jakou ránu to způsobí průmyslu cestovního ruchu atd.

Noviny a on-line zpravodajství srovnávají to, co se stalo, s „teroristickým útokem“, sociální sítě nabízejí vymalovávaní avatarů, světoví vůdci, sekulární i náboženští, vyjadřují soustrast lidu Francie v souvislosti se ztrátou, kterou utrpěli. Intelektuálové hořce ironizují, že oheň katedrály se stal jakýmsi svérázným druhem „pěti minut slávy“ církve v éře sociálních sítí, videí, humbuku a tak dále.

Francouzský prezident již – dle očekávání – prohlašuje nadcházející obnovu katedrály za hrdinství, za výzvu, kterou národ přijme a bez ohledu na cokoliv překoná. Atd.3

…V tomto ohledu bych však rád poznamenal:

Katedrála Notre Dame, která se začala stavět, pokud to zaokrouhlíme, před tisíci lety, byla, od prvního dne její existence až do požáru s přestávkami v kritických situacích, jako jsou revoluce a epidemie, křesťanským chrámem.

A stále jím zůstává.

A pravděpodobně i nadále zůstane křesťanským chrámem, i poté, co statečný prezident Macron, poté, co vybudoval vše, co, bude třeba, a prožil dlouhý šťastný život, zemře stářím a jeho vdova dostane všechny jeho peníze.

V katedrále Notre Dame se slouží několik (asi pět až sedm) bohoslužeb denně, tedy 35 až 40 týdně, neboli 1,5 až 2 miliony bohoslužeb na tisíc let.

A na tyto mše (jak ranní, tak i večerní ) chodí lidé. Ano, v průměru jsou nyní starší než před pěti sty lety, kdy průměrný věk přichozích byl 15-16 let. Ano, často mají různou barvy pleti (co naděláte, když mezi praktikujícími křesťany je více Afričanů a Asiatů než místních Evropanů?). Ano, je jich zanedbatelně málo ve srovnání s těmi, kteří se pohybují se svými mobilními telefony v nekonečné hadovité řadě okolo ve všední dny i svátky, fotí se a posílají smajlíky.

Ale ti lidé stále přicházejí, aby se modlili.

A to znamená, že Notre Dame, katedrála v centru Paříže, nebyla vůbec zničena ani spálena. Chrám přece nemůže shořet.

Může shořet věž. Může shořet střecha. Může se zhroutit strop, zhroutit zdi během bombardování nebo revoluce (copak to my, jejichž kostely byly ničeny evropskými bombami a evropskými pokrokovými idejemi, nevíme?), mohou shořet obrazy a prasknout okna z barevného skla.

Ale chrám sám nemůže hořet. V životě chrámu – živého podle definice bytí – takové události, jako je zničená střecha, zřícená věž (u Notre Dame již, jak se zdá, potřetí), nebo dokonce spálená mistrovská díla umění nejsou nic víc než události každodenního života. Životní událost – právě proto, že chrám je živá bytost. Vždyť uvnitř je Bůh živých.

Shořet ve skutečnosti mohlo jen to, co už žít přestalo. To, co přestalo být církví a stalo se památkou, klenotem, společným svícnem civilizace.

S rodinným svícnem lze také zacházet velmi opatrně, otírat ho hadříkem a pravidelně renovovat. Ale živým se nestane, a proto by pro něj jakákoli změna znamenala zničení něčeho jedinečného a neobnovitelného.

A církvi – pokud není jen exponátem, ale chrámem toho Boha, jenž není Bohem mrtvých, ale Bohem živých – možná požár hrozí znovuzrozením.

To, co se stalo, je samozřejmě tragédie a neštěstí, a možná také hrozné symbolické znamení.

Skutečné zničení chrámu může nastat jen tehdy, až se mezi těmi, kdo se v něm fotografují, nenajde nikdo, kdo by se v něm modlil.

Zdroj: RIA

Překlad: Koloděj

Přejít do diskuze k článku 3 komentáře