Chudoba je politický problém

Reklama


Když přijde řeč na uprchlíky, tak je kde kdo, křiklounem z hospody počínaje a předsedou vlády konče, začne rozdělovat na „ekonomické“ a „politické“, přičemž těm politickým je ochoten dát alespoň minimální naději na azyl v České republice, ale těm ekonomickým ani náhodou, protože to jsou pro něj jen lidé, kteří chtějí koláče bez práce, chtějí se mít jako prasata v žitě a za tím účelem nás sem chtějí přijít vyjídat a parazitovat na našem sociálním systému.

Ale co vlastně takovým postojem říkáme? Že chudoba je něco normálního, s čím nemůžeme a nechceme nic dělat, že být chudý není důvod ke stížnostem. Jako kdyby smrt hlady nebyla stejně hnusná, jako smrt ve vyšetřovací vazbě, jako kdyby nedostupnost zdravotní péče měla na kvalitu života menší dopad, než nedostupnost poslaneckého mandátu. Paradoxně tak může azyl získat spíš podnikatel, kterému nedovolili kandidovat do parlamentu, než člověk, který si při práci proto toho samého podnikatele zničil zdraví a pracovat (čti otročit) tak teď u podnikatele musí jeho děti.

Jenže to dělení uprchlíků na politické a ekonomické je naprosto nesmyslné, protože i ti tzv. ekonomičtí jsou ve skutečnosti političtí – chudoba totiž není nic jiného, než důsledek nějaké konkrétní politiky, ať již fiskální, sociální, rodinné, školské či zdravotní. Význam politických práv je nezpochybnitelný, ale to samé platí o právech sociálních. Dělení uprchlíků na politické a ekonomické alibisticky účelové, je to způsob, jak naší subjektivní neochotě (či neschopnosti) pomoci dodat punc objektivity, za níž neneseme zodpovědnost. Ve skutečnosti všechny uprchlíky žene politika, jen některé explicitně a jiné implicitně.

Jediní skutečně ekonomičtí uprchlíci jsou uprchlíci do daňových rájů.

Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku 91 komentářů