Čína a USA se na ničem nedohodly

Překvapuje, jak velká část mezinárodních komentátorů a mediálního společenstva vcelku ochotně věří tomu, že se lze vrátit do sytých, teplých a srozumitelných dvoutisících let, kdy byl „konec historie“ zřejmou, třebaže nepříliš blízkou budoucností.

Když se na webu Bílého domu objevil stenogram setkání prezidenta USA s vicepremiérem ČLR, zachvěl se mediální prostor dalším prudkým záchvatem optimismu, když se dočetl, že „čínská vláda má v úmyslu uzavřít s USA dohodu o obchodu“. Jistě, vicepremiér Státní rady ČLR Liu-He se skutečně o takovém záměru zmínil, a Trump zdůraznil pokrok v jednáních, ale musíte být raněni současně slepotou i amnézií, abyste měli za to, že tím skončila obchodní válka a že „Fukididova past“ *), ve které současně trčí USA a ČLR, najednou nějakým kouzlem přestane existovat.

Je zřetelné, že úroveň optimismu, který určitá analytická struktura, nebo masmédia předvádějí kolem jednání Trumpovy administrativy s představiteli Státní rady ČLR, je nepřímo úměrná jejich ekonomické odbornosti – tedy, že čím lepšími jsou sloupkaři, tím menší mají nadějí na to, že může být dosaženo dohody, a že dohoda nebude pouhým příměřím před dalším kolem války. Tato skepse je oprávněná především proto, že ve dvou klíčových otázkách americko-čínského konfliktu nebylo dosaženo žádného pokroku.

Jak poznamenávají analytici Financial Times, Čína si zásadně nepřeje zrušení svých státních programů stimulace ekonomiky, které čínským společnostem umožňují efektivně konkurovat společnostem americkým, zejména ve sféře vysokých technologií. Američané nadále trvají na řešení otázky o masové průmyslové špionáži, ale také na nucení amerických společností k technologickým transferů výměnou za přístup na čínský trh.

Na pozadí těchto dvou otázek jsou jakékoli dohody o čínské koupi nějakých objemů amerických sojových bobů nebo americké ropy v zájmu vyrovnání obchodní bilance mezi oběma zeměmi prostě drobnými, sloužícími k odvedení pozornosti nepříliš chytrých novinářů a expertů. Jde o zásadní otázku: pokud USA dosáhnou toho, co od Číny chtějí, pak se její technologické společnosti změní v pouhé montovny pro americké korporace, a odcházejí z globálního trhu, a samotná čínská ekonomika je poslána do hluboké krize. Pokud USA svého nedosáhnou, pak za několik let definitivně ztrácejí svoje technologické a ekonomické přednosti a, tudíž poslední naděje na zachování světové hegemonie.

*) Situace popsaná starořeckým historikem Fukididem v „Dějinách Peloponésské války“, kdy se obě bojující strany Athény a Sparta staly rukojmími „pasti“ – nevyhnutelné války, vyvolané růstem síly Athén a obavou Sparty z jejího posílení…

Zdroj: Politanalitika.ru

Překlad: st.hroch 190202

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
4 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
racek
racek
4. 2. 2019 0:27

No celkem dobré vyhodnocení. Čína tohle samozřejmě chápe a potřebuje jen čas. Hodně už dosáhla a strategicky dosažitelné technologické úrovně dosáhne asi tak do 10 let. Takže potřebuje ještě trochu času. A jak je vidět, nasazují se těžké kalibry, třeba americký soudní systém, který vždy podpoří americkou stranu vč. zavírání význačných osobností druhé strany či sankční systém, v podstatě sloužící k podpoření zájmů vlastního průmyslu. Bohužel, nemůžu se zbavit dojmu, že vše spěje k vojenské konfontaci. ¨Pro USA co nejdřív, dokud má velkou převahu ve strategických zbraní vč. jaderných. Dnešní poměr je cca 350 čínských hlavic proti cca 8000 amerických..… Číst vice »

Dana
Dana
4. 2. 2019 19:20

V obchodnich vztazich prece nejde o nejakou definitivni vyhru, ale konkurence je jev na vecny zapas. Jedna miliarda lidi, kruta disciplina a predevsim nacionalisticka touha prodrat se na vrchol vsemi prostredky jsou skutecne hrozby svobodnemu svetu. Konkurence a neuprosny boj bude vzdy existovat. Vzpomela jsem si na cesky film „Laska mezi kapkami deste“ , ten nazorne ukazuje prevalcovani privatniho sevce Batovou firmou, no a dnes Batu prevalcovaly firmy cinske…. Z americke strany je to hra o cas, snazi se omezit vliv Ciny, coz predesle vlady nedelaly. Import z Ciny bude kvuli vyssim clum – tarifum drazsi a tak dostali americti… Číst vice »

racek
racek
4. 2. 2019 20:09

Zajímavé postřehy o čínské realitě najdete třeba na Youtube u jistého čecha žijícího v číně, kde docela dost vydělává. Říká si čočík a pod tímhle názvem ho najdete. Samozřejmě, je to reálná osoba. Ona Čína je už opravdu jiná než před 30 lety, jak se dosud domnívá tisk a propaganda naší televize.televize . Já tam tedy byl naposledy před 8 lety a koukal jsem. Dokonce jsem našel i místa či hotely, kde jsme bydleli v mém mládí. Ta tzv. krutost je výraz nutnosti spravovat zem s miliardou lidí a 100 národnostmi. Ale nikde není vidět, snad jen v Tibetu. Tam… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
7. 2. 2019 8:27

Tady psávala značka „Eric Jade“ a má i svůj web o životě v Číně. Ano, je to holt jiná civilizace a tady to bude skřípat, protože jsme kdys myšlenky Marca Pola nepochopili… No co se týče „hrozeb“ „svobodnému světu“ – trolluško Danuško- najděte si prosím méně otřepané fráze, a zkuste „zavzpomínat“, že my v ČR nemusíme vše v životě počítat na doláče… To mnohem spíše koláče. Pane racku: Čína zbrojí rekordním tempem, těch 350 hlavic neplatí. Už dávno. A nosiče?? Brzy budou mít podobně jako RF hyperzvukové. A potom?? Z „parity“ za Vámi uváděných 10 let bude pár let či… Číst vice »