Čína vs. Rusko: Družba družbou, ale penízky americké…

Reklama


Obrat Ruska na Východ nepřiměl Čínu, aby se aspoň trochu odvrátila od Západu. My, stejně jako dřív, zůstáváme druhořadým partnerem, s jehož zájmy nemá Čína v úmyslu počítat.

Hledání nového bratrství

Poté, co na jaře 2014 Washington, společně se svými spojenci, vyhlásil Rusku první hospodářské sankce, začala se Moskva pomalu zbavovat iluzí. Ruským úředníkům a oligarchům začalo pomalu docházet, že Rusko a Západ jsou různé a jsou natolik nekompatibilní, že hospodářské sankce proti Rusku jsou normou vztahů mezi nimi.

Začal pomalý obrat Ruska k Východu. Moskva si vzpomněla na mohutného východního souseda, který na počátku tohoto desetiletí pevně zakotvil v pozici světové hospodářské velmoci číslo dvě. A rozhodla se kompenzovat své ztráty na západním směru růstem spolupráce s Čínskou lidovou republikou.

V ruských masmédiích se téma rusko-čínské spolupráce dostalo do popředí. Aktivizovala se výměna různých delegací obou zemí, stále se organizovala nějaká fóra, probíhala nepřetržitá jednání. V představách průměrného ruského obyvatele se Čína změnila v hlavního ruského partnera, přičemž měl pocit, že rozsah hospodářských vztahů mezi našimi zeměmi nepřetržitě rostou.

Ani růst, ani investice

Pojďme vyhodnotit rozsah a dynamiku jazykem statistiky:

Základní formou hospodářských vztahů mezi dvěma zeměmi je zahraniční obchod. Níže uvádím údaje o obratu zboží za poslední roky (v mld.USD):

2013 – 89,2

2014 – 95,3

2015 – 61,4

2016 – 66,1

2017 – 87,0

V uplynulém roce, dle předpokladům obou stran, překročila obchodní výměna poprvé hranici 100 mld. dolarů. Dá se to ale nazvat „bouřlivým růstem“?

Samozřejmě, v období 2013-2017 se celkový objem výměny zboží Ruska se všemi zeměmi světa propadl z 863,1 mld.dolarů na 591,7 mld. – jinak o 34,1 %. Proto podíl Číny na obratu zahraničního obchodu Ruska za uvedené období stoupl z 10,3 na 14,7 %. Díky tomu se Čína dostala na první místo mezi obchodními partnery Ruska, když odtud vytlačila Německo, jehož pozice zeslábla proto, že se zapojilo do protiruských hospodářských sankcí.

Řada faktorů brzdí rozvoj trhu mezi oběma zeměmi. Jedním z nich je nevyváženost obchodu. Dovoz z Číny do Ruska trvale převyšuje ruský export do Číny. Například v roce 2016 se vývoz zboží rovnal 28 mld., ale dovoz 38,1 mld.dolarů. Záporné saldo Ruska bylo 10,1 mld. V roce 2017 dosáhl export 38,9 mld., ale dovoz 48 mld., záporné saldo 9,1 mld. Za období 2014-2017 celkové záporné saldo rusko-čínského obchodu dosáhlo 39 mld. dolarů. Dvoustranný obchod brzdí slabý exportní potenciál Ruska. Do Číny tlačíme převážně ropu a uhlí (kolem 70 %) a nějaké ty suroviny, plus k tomu zbraně. Nic jiného nenabízíme.

Velkým otazníkem je černý přeshraniční obchod, který, dle všeho, vzkvétá. Část tohoto kontrabandu se dá vyčíst ze srovnání celní statistiky obou zemí. Pro názornost jeden příklad: Je známo, že Rusko do Číny dodává nikl a měď. Přitom oficiální čínská celní statistika říká, že za 1. pololetí 2017 dodalo Rusko nikl za 489 mld. a mědi za 120 mld. USD. Podle některých zdrojů ale černý přeshraniční obchod kontrolují téměř výhradně Číňané a nelze ho vyhodnotit ani nepřímo, protože zboží není registrováno ani na čínské, ani na ruské celnici a jde tajnými „koridory“.

Pokud jde o objem investic mezi oběma zeměmi, tak se – obrazně řečeno – nachází na nule. Máme-li věřit statistice ruské centrální banky, tak přímé ruské investice v Číně prakticky absentují. Pokud jde o čínské přímé investice v Rusku, je jejich úhrnný objem směšně malý. Podle výsledků prvního pololetí 2018 čínští investoři zaujali 1 mld. dolarů reálného sektoru ruské ekonomiky, ale celkový objem jejich investic klesl na 3,18 mld. Vezmeme-li v úvahu, že celkový objem úhrnným zahraničních přímých investic v Rusku představoval v pololetí minulého roku 526,1 mld., vychází z toho Čína s pouhými 0,6 %. Je to zhruba tolik, kolik připadlo na investice z USA – ale ty přece fakticky vyhlásily Rusku hospodářskou válku, zatímco Čínu považujeme málem za nejbližšího spojence v našem odporu proti Americe…

Máme-li měřit blízkost těch, či oněch zemí k Rusku ukazatelem kumulovaných přímých investic do ruského hospodářství, pak bychom měli přiznat, že našimi nejbližšími spojenci jsou:

  • Kypr (objem kumulovaných přímých investic v ruském hospodářství k pololetí 2018 byl 164,2 mld.);
  • Bahamské ostrovy (33,7 mld.);
  • Bermudy (30,4 mld);
  • britské Virginské ostrovy (15,2 mld) atd.

Čína ve srovnání s těmito „spojenci“ vypadá jako mikroskopická jurisdikce.

Dedolarizace se ruší

Rusko velmi vzrušuje otázka měny dvoustranného obchodu s Čínou. Během mnoha let byl využíván prakticky výlučně US dolar, ale Moskva i Peking přiznaly, že je třeba od dolaru odejít, protože Washington stále častěji využívá dolar jako nástroj nátlaku (možné blokování operací v dolarech, zmrazení dolarových rezerv). Od roku 2014 Moskva a Peking na úrovni vlád a centrálních bank jednali o opuštění vzájemného dolarového vyúčtování a o přechodu k použití národních měn (ruského rublu a čínského juanu). A co se stalo? Kára stále trčí na místě!

Srovnáme-li podíl rublu, dolaru, eura a dalších měn v zahraničně-obchodních operacích Ruska se světem a s Čínou, vidíme, že dolarizace rusko-čínského obchodu je podstatně vyšší, než v našem zahraničním obchodu jako celku. Ale pozice rublu jsou slabší než v obrazu ruského obchodu s celým světem. Navíc pak podíl dolaru ve vzájemném rusko-čínském obchodu roste. A to v podmínkách neustálých manter o nezbytnosti dedolarizace hospodářských vztahů mezi oběma zeměmi!

Obchodní partnery je třeba přesvědčit o nezbytnosti přechodu na národní měny

Za prvé: Jüan a zvlášť rubl mají velmi omezené spektrum použití. Pro ruské společnosti disponující jüany je velmi složité investovat je v Číně, protože tam existují pro cizince velmi vážná omezení. A ruské právnické a fyzické osoby jsou v Číně považovány za stejné cizince, jako Francouzi nebo Američané. Číňané se mazaně usmívají, říkají „družba“, ale ve skutečnosti jsme pro ně cizinci, tedy „wàiguórén“ se všemi z toho plynoucími finančně-ekonomickými důsledky.

Za druhé: Všichni by rádi měli měnu s rostoucím kurzem, a nikoli znehodnocující se, zatímco jak pro rubl, tak i pro jüan je typické skoro stálé slábnutí kurzu – a u rublu navíc těžko předvídatelné. Na to, jak rubl propadl v prosinci 2014, si pamatujeme nejen my, ale i Číňané. Předtím jsme se s Číňany už skoro domluvili na širším používání národních měn, ale po této faktické devalvaci všechny tyto dohody padly.

V posledních dnech minulého roku zazněla jako senzace zpráva o tom, že Čína odmítla podepsat mezivládní dohodu s Ruskem o vzájemném účtování v národních měnách (to, které se připravovalo od roku 2014). Přitom ale někteří úředníci hovořili o tom, že bude dohoda podepsána každou chvíli, že už je skoro hotova. Takové prohlášení vydal například už v listopadu bývalý první vicepremiér a nyní šéf státní společnosti „Vněšekonombank“ Igor Šuvalov. Velmi rozpačitě vypadal i nynější 1. vicepremiér a ministr financí RF Anton Siluanov, který 25.prosince prohlásil: „Od tohoto formátu jsme odstoupili na návrh čínské strany.“ Podle jeho slov se jednalo o takových variantách jako dohoda, nebo aspoň memorandum o záměrech, nicméně se podařilo dohodnou pouze na tom, že „budou vedena jednání na úrovni národních bank, ministerstva obchodu ČLR a ministerstva financí RF.“ Siluanov se to pokusil vylepšit prohlášením, že vzájemné vyúčtování mezi oběma zeměmi v národních měnách i bez toho roste – bez jakékoli dohody. Čísla ruské centrální banky svědčí o opaku.

***

Celá historka kolem dohody by se měla stát názornou pomůckou pro ty naše úředníky, kteří žijí ve světě iluzí, vydávají přání za skutečnost. Pro Čínu nejsme strategickým partnerem. Bez ohledu na zhoršení americko-čínských vztahů jím zůstane Amerika. Veškerá pozornost Pekingu se soustředěna na Washington a Moskva ho zajímá jen jako držitel ohromných území, kterých se Číňanům tak nedostává.

Washington varoval, že třetí země, které poruší sankce vůči Rusku, se samy mohou stát objektem sankcí „sekundárních“. Peking, i tak poškozený obchodní válkou s USA, to vůbec nepotřebuje. Daleko snazší je pro něj zdržet se „rozvoje“ a „prohloubení“ hospodářských vztahů s Ruskem, jehož podíl na čínském obchodu a investicích je řádově nižší než americký. To ještě v dobách Mao Ce Tunga a Stalina/Chruščova bylo možné mluvit o družbě a společném budování socializmu. Čína je dnes kapitalistická a nebude trpět finanční ztráty kvůli idejím.

Dnes jsou peníze cennější než ideje a družba. Takže rusko-čínské vztahy nejlépe popisuje formule: „Družba družbou, ale penízky americké“.

Valentin Katasonov (1950) je známý ruský ekonom, expert v oblasti mezinárodních finančních vztahů, bank a zlata v mezinárodních financích, profesor moskevské MGIMO, předseda „Šarapovovy ruské ekonomické společnosti“, autor desítek knih a publikací.

Zdroj: Cargrad TV

Překlad: st.hroch 190114

Přejít do diskuze k článku 6 komentářů