Co nedělat

Reklama


Tak máme za sebou další masakr klasifikovatelný jako teroristický útok, opět ve Francii. Zbraní byl tentokráte obyčejný náklaďák, jak ovšem někdo někde trefně poznamenal, nezabíjejí zbraně, ale odhodlání. Otázka, která se přímo vnucuje, je logická: „Co dělat, aby se to příště neopakovalo?“ Odpověď je úplně jednoduchá a úplně k ničemu: „Těžko říct.“ Nevíme, co dělat, zato můžeme celkem spolehlivě říct, co nedělat:

Nepomůže výjimečný stav, protože ten panoval i v době útoku.

Nepomůže zakázat náklaďáky, sekery (ještě čerstvější případ z Německa), hořlavé látky, zápalky, hnojiva ani veřejné vodovody, protože bez toho všeho a tisíce dalších věcí zneužitelných k útoku se nám bude o poznání hůře žít a útočníci si stejně najdou něco jiného.

Nepomůže policajt na každé dva Evropany a superpolicajt na každé dva policajty, protože by pak nezbyl nikdo, kdo by všechny ty policajty živil, nehledě k tomu, že i policajtovi může hrábnout.

Nejspíš nepomůže ani, když bude mít každý doma dva samopaly a chodit na veřejnost bude povoleno pouze s revolverem; leda snad k tomu, že útoky pak nebudou tak nápadné.

Nepomůže vybombardovat Tunisko do doby kamenné, nepomohou ani další protiruské sankce (já vím, že to je naprostá blbost, ale těžko říct, kam až posedlost údajnou ruskou hrozbou může zajít).

Nepomohou masové deportace neevropské populace, protože jednak není kam (nikde je nebudou chtít a nikde to není k životu), jednak není jak (nemáme dost řidičů ani na distribuci rohlíků), jednak je dnes těžké říct, co to ta evropská populace vlastně je. A pak je tady taková „drobnost“, že by to byla aplikace principu kolektivní viny.

Stejně tak nepomůže reaktivace Norimberských zákonů a znovuotevření Osvětimi, jenom tentokráte místo pro Židy pro Araby, Syřany, Afghánce, Turky a každého bez čistokrevné árijské babičky (což jsme minimálně v Čechách skoro všichni).

Nepomůže zakázat islám, protože i kdyby vazba mezi islámem a terorismem byla přímá a silná, je to jako zakázat přímo terorismus, který vlastně zakázaný je a stejně to nepomáhá. Ostatně, stačí si vzpomenout na to, jak dopadli staří Římané se svojí snahou zakázat křesťanství.

Nepomůže dvoumetrová zeď na vnější hranici Evropy, nepomohou ani dvě pětimetrové zdi, protože lidé jako Breivik stejně budou uvnitř a jak dopadli Číňané se svojí Velkou zdí a od ní odvozenou mentalitou, víme také.

Nepomůže ani rozpuštění EU a obezdění každého státečku zvlášť, protože taková Evropa už nebude Evropa. A jak známo, ani dráty, které tehdy kolem republiky byly, ani vojskové střežení hranic ty chudáky na Letné před Hepnarovou neochránily.

A tak by se dalo pokračovat ještě dlouho. Pomsta nás nespasí, utahování šroubů nás nespasí, drakonická opatření nás nespasí, stejně jako za Protektorátu nespasila Němce před odbojáři.

Já neříkám, že bychom neměli dělat nic, říkám, že bychom si to, co chceme udělat, měli dvakrát rozmyslet, abychom neudělali zbytečné chyby, které situaci jenom zhorší a perverzního terorismus udělají legitimní odboj; já říkám, že bychom neměli zkoušet cestu pomsty a kolektivní viny, protože ta nás zavede někam, kde rozdíl mezi terorismem a právem bude jenom v tom, kdo má zrovna navrch.

Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku 18 komentářů