Co ovlivňuje naše chování

Proměna o.s. uvádí sérii článků, proč je nutná systémová změna a jak ji lze jednoduše provést

Proč se lidé ve společnosti chovají určitým způsobem a ne zrovna tak, jak by si mnozí přáli

Lidé jsou ze své podstaty velmi přizpůsobiví svému prostředí a to hlavně proto, aby byli schopni přežít. Čili jsou nuceni, aby přežili, přizpůsobovat své chování systému, ve kterém žijí. Bylo tomu tak odjakživa. Jednoduchým příkladem je třeba jen systém počasí, kterému, chtěl-li člověk přežít, se musel přizpůsobovat, a to vždy cestou co nejmenšího odporu. Vždyť proč by vynakládal úsilí navíc, když nemusí a udělá jen, co je nutné, co je v jeho silách, nebo maximálně to, co vykonat chce pro to, aby přežil a to za podmínek, které si určí, nebo je schopen akceptovat.

Z toho vyplývá, že jakýkoli systém nutí jedince chovat se určitým způsobem tak, aby v něm pokud možno bez problému fungoval. Je to vždy u každého systému stejné, tedy i v tom dnešním, společensko-ekonomickém. Dnešní systém je nastaven určitým způsobem a jsou zde hranice, které nutí určité lidi v určitých životních situacích chovat se kolikrát i pro ně nepříjemným, leč nevyhnutelným způsobem, který třeba vede k překročení zákona, nebo se podepisuje na jejich psychickém či tělesném zdraví – dochází k určitému utrpení.

Kdyby systém byl nastaven spravedlivě pro všechny ve společnosti (lépe řečeno, kdyby byla ponechána co největší svoboda, protože jakékoli nastavení už svobodu určitým způsobem omezuje a tím omezuje budoucí rozvoj jedince a v důsledku i celé společnosti), tito jedinci by se neocitali v bezvýchodné situaci a zákon by nepřekračovali, nebo by nemuseli trpět. Svobodné a spravedlivé nastavení systému přináší nový systém Volník. Stačí jej jen přijmout a podpořit. Systém Volník takovou možnost svými atributy nabízí.

Dnešní systém změnu neumožňuje, přesto ji můžeme jednoduše učinit

Dnešní systém je nastaven především pro masové chování většiny. Toto chování systém navíc udržuje a podporuje. Vyžaduje se po nás, abychom se všichni chovali určitým nevybočujícím způsobem a tomu jsou přizpůsobeny i veškeré, životně důležité potřeby (např.: systém sociálního a zdravotního zabezpečení nebo pracovně-právní systém, či jiné). Netvrdíme, že je to špatně. Není zde však dostatečný prostor pro jednotlivce a jeho svobodu. Vše má v dnešním systému daný řád, vše je monitorované, statisticky počítané, analyzované a pod kontrolou od našeho narození až po naše úmrtí. Zdánlivě to je v pořádku, ale mnoho z nás cítí, že se nyní nacházíme v krátkém citlivém období jakéhosi zvratu.

Společnost dosáhla v mnoha oblastech jisté úrovně vrcholu a na druhou stranu a snad i na úkor toho jsou zde již neúnosné extrémy (války, hlad, chudoba) velkého rozsahu. Pomyslné nůžky se neúnosně a stále rozevírají, vše je našponované, před kolapsem. Systém sám, jak je nyní a mnoho let zpátky nastaven, nás do těchto extrémů zavedl. Nastává tedy čas vážného zamyšlení. Neučiníme-li pro změnu či proměnu stávajícího systému nic, sám se zhroutí, čehož počátek již můžeme pozorovat a toto zhroucení sebou smete téměř vše, co se podařilo lidstvu vybudovat. Nastane velmi dlouhé a těžké období utrpení a chaosu (diktatury všeho druhu, války, boj o jídlo a zdroje, atd.), kdy bude v takto extrémních podmínkách téměř nemožné si vybudovat zdravější systém.

Na druhou stranu ještě chvíli, ale už ne moc dlouho můžeme využít dosaženého „vrcholu“ dnešní civilizace a odrazit se od něj do příznivějšího prostředí, kde můžeme zužitkovat dosavadní úroveň jako základu, na kterém se dá postavit po všech směrech umírněnější, vyrovnanější, svobodnější, spokojenější a také zodpovědnější společnost. Dnešní společnost tedy zaniká právě proto, že neposkytuje prostor jednotlivci. Rozvoj jakékoli společnosti začíná u jednotlivce, který, když je mu dán prostor, může nakonec celou společnost výrazně obohatit. Všichni jsme takovými jednotlivci. Když je systém ve společnosti omezen a ohraničen pouze pro většinové chování tak, jako ten dnešní, nikdy není dán prostor pro to, aby mohlo být dosaženo nějakého vývoje nebo posunu ve smyslu změny systému, protože tím vždy nastává překročení zákona systému a jakákoli žádoucí změna se stává nezákonnou. Systém není otevřený změnám, tedy není svobodný. Jestliže je systém nastaven pro většinu, jakýkoli jedinec uvažující okrajově (kriticky) se střetává se zákonem. Dnešní systém si sám znemožňuje vlastní obměnu a tím i potřebný rozvoj.

Dnes musíme učinit tento krok a setrvávání v dosavadním systému opustit, abychom si mohli nastavit takový systém, který bude otevřený změnám, kde svoboda jednotlivce bude mít největší váhu a důstojnost, aby mohli být, kdykoli by bylo potřeba, konány změny, které nakonec povedou vždy jen ke zlepšení úrovně všech jednotlivců dané společnosti. Nikoli stagnace a ulpívání na zdánlivém a krátkodobém pohodlí dnešního systému, ale neustálá změna a proměna vede k rozvoji a živé společnosti. Vytvořme si pro ni podmínky, dokud ještě můžeme. Zaveďme si základní nepodmíněný příjem, a to paralelně a od spodu se systémem Volník, který podporuje každého jednotlivce a dává mu svobodu k rozvoji a následné proměně systému a tím i společnosti, která pak bude pružná, prosperující, svobodná a naslouchající volání jedinců, kteří mají co říci pro posun k lepšímu.

http://volnik.promena.biz/