Co stojí v Česku dobro?

Reklama


Dostal se mi před nedávnem do rukou mimořádně zajímavý materiál. Zatímco ekonomové mají přirozenou tendenci hodnotit uplynulé čtyři roky vládnutí nesourodé koalice socialistů, hnutí Ano a lidovců a docházejí v „makročíslech“ k poměrně příjemnému zjištění, že si naše hospodářství nevedlo tak špatně, jak by mohlo, lecjaká data mohou tato globální konstatování nahlédnout poněkud odlišnou optikou. Jedná se samozřejmě o tzv. neziskový sektor, ony NGO, tak aplaudované jedněmi a proklínané druhými.

Byl to někdejší prezident Havel, kdo nejsilněji vnesl téma tzv. občanské společnosti do veřejného diskursu. Měl (dosti naivní) představu, že vše, co půjde, bude postupně převáděno z režimu různých pod erár spadajících rozpočtových či příspěvkových organizací ryze do gesce různých spolků a sdružení, které prý na bázi především dobrovolnické, a tedy lépe motivované a finančně nenáročné aktivity převezmou pod svá křídla kdejaké sociální či dokonce zdravotnické služby,péči o staré i osamělé, Splývalo mu v jeden proud pěstounství se znakovým tlumočnictvím, paliativní péče se začleňováním Romů do  majoritní společnosti. atd.

Všechna tato líbivá slova ovšem vyvolávala už tehdy – v 90. letech – řadu kritiky a oprávněných otázek. Většina uvedených činností potřebuje odbornou profesionální průpravu. Většina těchto aktivit je principu finančně velmi náročná. Opravdu nelze namluvit veřejnosti, že spolek nadšenců dokáže za hubičku vést hospic plný lidí vyžadujících neustálou vysoce odbornou lékařskou péči. Dokonce i psí útulek vyžaduje jistou míru odbornosti. Na tyto připomínky se nehledělo, a to byl také jeden zmožných důvodů, proč profesionální odborná příprava u nás i v celé Evropě tak devalvuje (kdo nevěří, nechť si přečte studii Konrada Paula Liessmanna Teorie nevzdělanosti). Lakonicky to svého času glosovali prezident Zeman: máme zástupy kulturních antropologů, ale skoro žádné zámečníky, natož strojní inženýry.

Z „občanské společnosti“ vzešly „nevládní organizace

Mezitím sám Havel, už ve svém smutně proslaveném „Rudolfínském projevu“ v roce 1997 změnil terminologii. Už tolik neskloňoval pojem občanská společnost. Tento „phenomenon“ se mu transformoval v instituci: Nevládní organizaci (Non-Government  Organisation, NGO). Uplynulo deset let od „Rudolfina“ – a co vidíme? Společnost je prošpikována rozmanitými spolky, z nichž mnohé, to je třeba s úctou a respektem přiznat, dělají skutečně potřebnou práci, kterou by žádný erárem řízený podnik nikdy nevykonal. A k níž, dodejme, není vždy nezbytně nutná nějaká specifická odborná dispozice. Stačí někdy jen nadšení, chuť – i odvaha, třeba k boji s erárem, který není vždy podobným (obtížným, neboť zatěžujícím) aktivitám nakloněn (typicky mě napadá Asociace lesních mateřských školek atd.). Smysluplným přínosem jsou jistě i spolky prosvětlující potřebným lidem nějakou obvykle zdravotní či sociální mizérii (opět příkladem mohou být Loutky v nemocnici či Múzy dětem).

V poslední době se však jako houby po dešti množí různé NGO, které nejenže nemají ani elementární odborné zázemí, ale především žádným způsobem nesměřují k nějaké humanitární aktivitě a pomoci bližním, jak se kdysi hezky říkalo. Tyto spolky slouží jako převodní páky politických zájmů, sestavují seznamy nepřátel nějakých „jejich“ představ o tom, jak by se měla vyvíjet politika ve státě a na kontinentě (či v celém světě). Hemží se to různými spolky typu Evropské hodnoty, Europeum, Svobodu médiím atd., které mají jediný úkol: vytvářet předpolí pro nástup politických zájmů a institucí, které je iniciují a obvykle také aspoň zčásti platí. Potíž je skryta totiž v onom slově „zčásti“. Jak níže uvidíme, tzv. neziskový sektor je přisát k veřejnému vemeni na všech úrovních, od municipální přes krajskou, ministerskou, celostátní – po evropskou. Platíme si tedy všechny tyto činnosti ze svých daní. Tedy i (a hlavně) ony politické mentory, šířící ve společnosti atmosféru nenávisti, nedůvěry a třídního boje. I kdybych chtěl věřit tehdejšímu Havlovi, že si pod pojmem NGO představoval humanitární aktivity, dnešní realita je už namnoze docela jiná. Mimo jiné i díky Havlovi, který byl pro všechny tyto tendence jakýmsi „morálním“ beranidlem.

Podivuhodní kouzelníci

Onen v úvodu zmíněný materiál nese název Index udržitelného rozvoje občanského sektoru a byl přednesen na tiskové konferenci dne 1. 8. 2017 Markem Šedivým, jehož funkce nese název Prezident Asociace veřejně prospěšných organizací (vida, i parta „nevládek“ už má svého prezidenta). Stojí za to z onoho materiálu zacitovat. Ale nejprve, a to na první pohled zaujme logo vetknuté do záhlaví toho materiálu. Je to logo (tentokrát nikoli nevládní, nýbrž oficiální americké vládní) organizace USAID…

Celý článek najdete na NWOO.

 

Přejít do diskuze k článku 9 komentářů