Co ukázala sociální vzpoura ve Francii

Ptejme se proti Kellerovi: Co ukázalo hnutí Žlutých vest? Za prvé a zásadně demaskovalo to, o čem v krátkém textu není zmínka, což je represivní a antidemokratický režim jednoho procenta. Tato elitní skupina vlastní stát a od 99 % požaduje jediné, totiž chození do práce.

Jan Keller měl rozhovor v Literárních listech (Europoslanec Jan Keller: Považuji se za stoprocentního euroschizofrenika) a z něj bych rád komentoval tento telegrafický přehled vývoje ve Francii.

Co si myslíte o současné politické, ekonomické a sociální situaci ve Francii? Nakolik ovlivnily bouřlivé protesty žlutých vest politiku prezidenta Macrona?

Obávám se, že ti, kteří hledali ve žlutých vestách revoluci, se spletli. Toto hnutí slábne, ztrácí podporu veřejnosti, stále více lidí si přeje jeho brzký konec. Jsou takoví, kteří se domnívají, že na bázi internetu lze vytvořit nový revoluční subjekt. Domnívám se, že tak by tomu bylo jen v případě, že bychom si revoluci definovali jako tlachání on line. Macron si počká, až bojůvky casseurs (vandalů, kteří demonstrace zneužívají k páchání škod a násilí) zdiskreditují hnutí žlutých vest úplně. Pak přijde s požadavky ještě tvrdšími, než byly ty, proti kterým hnutí vzniklo. Ekonomové jeho požadavky brilantně zdůvodní, v případě potřeby dodá zvlášť pádné argumenty policie.

Začněme od konce. Pan EU-poslanec za socany zásadně nepoužívá termín „korporátní fašismus“. To chápu, protože nejsem poslanec. Ale jeho analýza s tímto termínem pracuje implicitně, protože ukazuje, jak Macron v zájmu jednoho procenta dokončuje převzetí státu do korporativně-fašistické struktury. Z hlediska laskavého cynika Kellera platí, že Žluté vesty jsou obětí vlastního ne/úspěchu. Ulice vládnout nemůže, nová partaj slušných lidí není ve Francii na obzoru (to je bohužel fakt). A sociální hnutí s převahou anti-sociálních živlů (částečně placených tajnou policií), bude brzo převálcováno skrze násilí provozované státem. Lidé to podepíší jako za Hitlera ve 30. letech a ve Francii (kterou máme oba rádi) bude korporátně-fašisticky vymalováno.

Tak se ptejme proti Kellerovi: Co ukázalo hnutí Žlutých vest? Za prvé a zásadně demaskovalo to, o čem v krátkém textu není zmínka, což je represivní a antidemokratický režim jednoho procenta. Tato elitní skupina vlastní stát a od 99 % požaduje jediné, totiž chození do práce. S tím samozřejmě u nás není problém. Český reálný socialismus byl na této devíze založen a jeho pohrobci nám dnes vládnou ve stejném stylu. Rozdíl je jen kosmetický, že totiž zisky z montoven (a ne z kompletní výroby jako za socialismu) jdou na Západ místo na Východ. Jenže ve Francii byl jiný druh socialismu spojený jednak s reálným tržním hospodářstvím a jednak s republikánskou ideologií. To první se změnilo na korporátní kapitalismus jednoho procenta a to druhé na korporátní fašismus jednoho procenta. Tato transformace bez problémů proběhla v Česku po plyšáku, či po hadráku, jak se už říká. Ale ve Francii prozatím narazila, a to pořádně.

Potlačení hnutí Žlutých vest nebylo a dodnes není dáno jen pouliční a policejně řízenou vandalizací demonstrací. Macron musel sáhnout hluboko do represivního aparátu policie, která byla už tak přetížená běžnými trestnými činy způsobenými postupným rozpadem společnosti, nefunkčností vykradeného státu, nárůstem uprchlíků a teroristů, kteří se postupně vracejí za Sýrie a Libye. Policejní odbory a běžní strážci zákona se prakticky ve všech oblastech postavili na stranu hnutí a vesele s nimi debatovali při demonstracích, místo aby je macronovsky mlátili pendrekem po hlavě. To měli buď nařízeno (protidemonstrační jednotky CRS), nebo alespoň povoleno. Ale hlavně došlo k tomu, že slušní policisté se probrali a začali si klást základní otázky, zda tento typ fašismu je opravdu republikánská Francie, v jejímž jménu skládali služební přísahu. Vím, že toto video je jen pro znalce francouzštiny, ale je skvělé. Tento policista už má disciplinární řízení právě za zveřejnění tohoto rozhovoru o sebevraždách policistů. V době kritického týdne demonstrací v lednu se stříleli v průměru dva policisté denně. Tak se podívejte na slušného policajta jménem Alexandre Langlois (šéf policejních odborů VIGI), který mluvil pravdu o Macronově režimu ve Francii a nejspíš na to doplatí služebně.

Langlois je naštvaný, mluví rychle a používá hodně technických termínů, ale je to tvrdá obžaloba macronismu ve Francii. Vedení policie jim lže do ksichtu, dává jim falešné informace do terénu, aby vyprovokovalo policejní násilí a táhne káru s Macronem. Policisté jsou zneužiti k represi oprávněných požadavků a mají za úkol šikanovat spoluobčany, k nimž sami patří. Přitom existuje padesát dalších věcí, které by měli dělat, ale místo volna, spaní a normální činnosti pro bezpečnost občanů musí být dva měsíce v kuse v ulicích, den, noc a dokola. Takže hnutí Žlutých vest demaskovalo skrytou fašistickou tvář Macronova systému. Tento prezidentský hezoun si fašouny kolem sebe drží trvale, viz náš článek o aféře Benalla (Macronův sestup do pekel).

Se žlutými vestami se probrali i slušní profesionální novináři v mainstreamových médiích. Ani ve Francii jich není mnoho, u nás asi žádní, nebo o nich nevím. Podívejte se na toto video, kde známá novinářka Laetitia Monsacré s dvacetiletou praxí sledovala na ulicích den za dnes demonstrace a mluvila se všemi účastníky, včetně policistů.

Novinářka tvrdě obžalovává své kolegy ze lhaní a manipulace s fakty ve prospěch macronismu. Ano, dobrá otázka. Proč jsou její kolegové tak prodejný dobytek? Protože jejich presstituti se bojí jako naši presstituti, že je vyhodí z korporátních novin a přijdou o práci. A mezitím začali stávkovat ve Francii i učitelé a možná se přidají další profese, takže o zábavu bude postaráno.

Další důležitý krok je debakl intelektuálních elit. Ve Francii se mohli zamyslet dokonce i zástupci republikánské pravice, což v české zlodějně a lhaní není pro modré straky všeho druhu vůbec možné. Povstání Žlutých vest ukázalo, jak chudoba začala rozežírat stát zevnitř, jako rakovina. Na ulici vyšli lidé, kteří už dávno nevěří žádným politickým žvástům zprava nebo zleva. Pravice by mohla vytáhnout proti Macronovu fašismu s tím, že má republikánskou tradici silné střední třídy, která má kulturu, vzdělání a dobré srdce. Přesně tyto vlastnosti ukazovaly slavné filmy v 70. letech. Bohatí jednoho procenta měli své enklávy, ale Francie patřila všem Francouzům. Střední třída jde do kytek se stejnou rychlostí, s jakou jedno procento vykrádá a demontuje sociální stát. No a ti chudí si oblékli vesty a šli do ulic, protože už nemají co ztratit – tedy kromě oka nebo ruky při střelbě do demonstrantů. Levice je ještě trapnější, protože nechce uznat základní pravdu. Ve Francii běží nová forma třídního boje. Tak jsem zvědavý, kdy známí a vlivní píáristé jako Keller konečně přestanou mluvit do korporátní trouby ironicky zvané „Parlamentní listy“, vyhrnou si rukávy a pustí se do práce. A bohužel se to netýká jen tohoto pána, ale nás všech.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

• Macronův sestup do pekel
• Komunální volby ve Španělsku vyhrála skutečná levice
• Jak se dělá demokratická revoluce
• Rapeři opěvují EU-sado-maso
• Z okupovaných bank na radnice. Rozhovor s novou barcelonskou starostkou Adou Colau

Převzato z e-republika.cz