Že hysterie ukrajinské vládnoucí junty, s blížícími se prezidentskými volbami, nabírá obrátky, se přesvědčil ukrajinský opoziční novinář Vladimir Skačko. Dále vyjímám z rozhovoru s ním:
Den poté, co se manželé Skačkovi vrátili domů z krátké dovolené, k nim vrazila skupina 6 mužů, kteří se následně představili jako vyšetřovací skupina ukrajinské tajné policie SBU a ukázali soudní příkaz k domovní prohlídce a jako důvod sdělili podezření z porušení zákona o celistvosti Ukrajiny a účasti na spiknutí.
Nejen to. Patřila k nim skupina „patriotů“ kteří se probírali Skačkovými osobními věcmi, takže se skupina „hostí“ tedy rozrostla na 11 osob. „Patrioti“ pořizovali mobilními telefony videodokumentaci, aniž k tomu měli povolení a nedbali ani výhrad advokáta, že videodokumentaci lze pořizovat jen úředně označenou kamerou, ani příkazu velitele skupiny SBU v hodnosti podplukovníka, aby nesnímali. Dle vyjádření novináře si příslušníci SBU, na rozdíl od přítomných „patriotů“, vedli víceméně korektně. Během prohlídky tito „patrioti“ označovali novináře za Putinova agenta a častovali ho dalšími nelichotivými tituly. Následně pak „patrioti“ vybrané záběry předali listu „Ukrajinská pravda“…
Není bez zajímavosti, že z bohaté novinářovy knihovny snímali jen knihy týkající se Putina a Ruska, a z jeho bohaté sbírky 3 tisíc šálků, talířků, pivních sklenic s politickými figurami, jejíž rozsah Skačko označil za: „od Hitlera po Putina a, s prominutím, od Stalina po Kravčuka, Porošenka, apod.“ se zaměřili rovněž jen na Putina…
Pozoruhodné je i to, že jako přizvaný odborník, provádějící předběžnou „objektivní expertýzu“ textů, byla ve skutečnosti vedoucí katedry Akademie SBU. „Tomu by demokraté, kteří naši demokracií tak milují, neuvěřili,“ řekl k tomu Skačko.
Vyšetřovatelé novináři zabavili počítač, notebook, telefon, 8 flešek a kreditní karty… takže novináře připravili jak o prostředky obživy, tak i pracovní nástroje.
Po 14,5 hodinovém výslechu bez jídla jen se dvěma šálky kávy toho měli Skačko i jeho žena tak akorát. Novinář se vyjádřil, že později, když si skupina poslala pro jídlo a nabídli mu, tak odmítl, protože jim nevěří, a nerad by to 3 dnů „tiše skonal“.
Skačko dává událost do souvislosti s blížícími se ukrajinskými prezidentskými volbami a snahou vládnoucích míst o jeho neutralizaci v pro ně kritickém období. Při hodnocení situace prohlásil Skačko, že žurnalistika má stát na objektivitě, rychlosti a novinářské solidaritě. K jeho lítosti ale na Ukrajině nic z toho není. K tomu trefně poznamenal, že „…nevídaná svoboda slova na Ukrajině je stejný fejk jako neuvěřitelný státnický talent Petra Alexejeviče Porošenka.“
Copak na to asi říkají „naši pražští kafaři“?…
