Diskuze k článku


  • idiotronic • 16. listopadu 2016

    Při úmrtí v rodině jsem byl označen za možného viníka smrti a rychlostí 160 km/h
    jsem byl uháněn do vazby, abych při vyšetřování nemohl ovlivňovat svědky. Když pitevní nález vyloučil cizí zavinění, uháněl jsem (teď už železnicí, rychlostí 20 km/h ) domů, samozřejmě za své náklady. Ačkoli moje účast na smrti byla vyloučena, policie zkoumala ještě týden mobilní telefon a počítač a fotografovala interiér. Počítač jsem si na své náklady mohl vyzvednout po skončení průzkumu počítače,kdy však byla diagnoza dávno uzavřena a počítač nemohl obsahovat relevantní údaje k úmrtí. Zjevně šlo o jinou,paralelně probíhající iniciativu. Legrační bylo, že mi odmítli dát klíče od domu a dali je jakýmsi vzdáleným příbuzným a já jsem našel jen vykradený byt. Jednu knihu (vyházeli všechny knihy kamsi na skládku) jsem pak horečně sháněl na inzerát, byla z knihovny, platil bych podstatně vyšší částku.
    Vše dobře dopadlo.

  • zedd • 16. listopadu 2016

    Jj, i z těchto důvodů je dobré mít šifrovaný harddisk. Hlavně ty části, kde je systém a uživatelský profil.
    Na druhou stranu frustrace orgánů z rozsypaného čaje by mohla vést k zostření úřední tortury někam za hranice představivosti samotného Kafky.

    Ostatně nastala doba, kdy by to měla být standardní praxe každého majitele notebooku. Ten můj například obsahuje SSL klíče k několika desítkám serverů a jeho ztráta by smrděla trestním stíháním.
    V podstatě všichni užíváme schopnosti prohlížeče zapamatovat si login/heslo k jakékoliv službě, kde to není explicitně vypnuté (ale ne všechny prohlížeče to vynucují). Často jde o různé firemní portály a tady mohou nastat velké problémy.
    Ze stejného důvodu doporučuju znehodnotit všechna paměťová média, když se starého počítače zbavujete. Většině lidí stačí vytrhat štípačkama konektory, ať to nezkusí připojit každý druhý pepík. Pokud máte citlivější data tak velké kladivo a mikrovlnka (dejte si před ní jistič a dělejte to někde v nehořlavém prostředí, ne každá to přežije).

  • zedd • 16. listopadu 2016

    Abych to ještě osvětlil. Když jsem krátce dělal servis PC pro pár firem, tak jsem ty vyhořelé trosky půl roku skladoval v kanceláři a pak jsem je dal kamarádovi, který je rozebral tak, aby to mělo smysl prodat do specializované sběrny. HDD se vykupují bez úpravy na kila, rozebírat se to nevyplácí. Někde mezi mnou a slévárnou může být zoufalec, který ty harddisky testuje a zdravé prodává za stovku dál … určitě mu časem dojde, že data na nich jsou potenciální zlatej důl.
    K popsanému procesu dochází v každém sběrném dvoře, kam v dobré víře odnášíte svůj elektrošrot.

    Tohle je obrovské bezpečnostní riziko především pro státní instituce.

  • zedd • 16. listopadu 2016

    Vida, to je námět na povídku, možná i na existenciální drama. Příliš hlučná samota v digitální éře.

  • karpi • 17. listopadu 2016

    @idiotronic
    to celé zní dost děsivě..

    @zedd
    já například upgraduju zásadně na sběrném dvoře.
    Nejraději po vánocích… ,)