TOPlist

Desítková wokna, symbol zmatené postmoderny

Reklama


Banksy Postmoderna a desítková wokna jsou neuvěřitelně vlezlá. Protože samy od sebe zdravý a sebekritický rozum nemají, jsou-li slušně vyhozeny, vrátí se woknem a v cizím bytě se v poklidu usadí jako doma.


Doma jsem odolal náporu ilegálního překlopení Win 7 na Win 10 tím, že jsem zrušil v registru všechny příkazy, které tuto činnost umožňovaly. Nevím, jestli jsem přitom nedal do svého PC nějaké jiné svinstvo, ale zoufalý člověk dělá zoufalé činy, aby si udržel alespoň minimální kontrolu nad svým pracovním nástrojem. Jiným nebožákům se to po čase překlopilo ze sedmiček na desítky samo – a teď jsou ztraceni.

Bohužel se mi ta wokna tak nějak sama překlopila na mém pracovním PC ve škole. Proces modernizace proběhl stejně neúprosně a stejně automaticky, jako zesláblou osvícenskou modernu upgradovala v posledních časech nerozumu ta užvaněná a bezduchá postmoderna. Moderna aktivně nebránila svou svobodu úsudku a zdravého filosofického a občanského rozumu, viz Kantova kosmopolis a termín publicum. Proto došlo k nahrazení moderny postmodernou stejně nutně a totalitně, jako překlopení sedmiček na desítky u mne ve škole. Doma jsem tento proces logistické autodestrukce PC aktivně zastavil, ve škole nikoliv, protože tam stroj patří mému adminovi, a ne mně samotnému. Jsem pouhý uživatel, nástroj mi nepatří.

Hle, první poučení. Postmoderna a desítková wokna jsou neuvěřitelně vlezlá. Protože sama od sebe zdravý a sebekritický rozum nemají, jsou-li slušně vyhozeny, vrátí se woknem a v cizím bytě se v poklidu usadí jako doma. A ještě na mne s drzostí sobě vlastní během práce vykřikují, abych tento drek doporučil normálním a slušným lidem, které znám. Tato drzost desítek je drzostí na druhou, protože je prezentována jako nevyhnutelný pokrok daný nutností aritmetické řady, čili přechodem na vyšší číslo. Jako filosof nechápu, proč by pitomé číslo mělo obsahovat nějakou vyšší kvalitu, byť by to byla desítka místo sedmičky. A proti neúprosnému „pokroku“ čísel naopak tvrdím, že pokrok dělají svobodní lidé. Aktivní a neúprosný je naopak pouze úpadek, viz fyzikální zákon o entropii, současnou západní demokracii i ty zatracené desítky.

Po transformaci pracovního PC z původního nástroje na narcistního Golema řádícího v digitálním věku jsem se v práci nestačil divit. Vyděsil mě fakt, že tajemný šém k té potvoře nevlastní nějaký můj známý, ale anonymní americká korporátka za oceánem a tamější NSA k tomu. Rabi Löw, aneb občanským jménem Jehuda ben Becalel, chodil po pražských ulicích a byl to slušný divotvůrce. Když se jeho Golem zbláznil, tak za ním lidi normálně zašli a on pak divotvorně upgradoval tu hliněnou potvoru. Korporátka nemá na zemi žádné bydliště a už ani neplatí daně. Čím je tento systém vlezlejší do soukromí (mluvím o těch desítkách), tím je i nepřehlednější. Wokna prostě kopírují nihilismus současné politiky angažované v poslední epoše boje s terorismem. Samy si zapínají, co chtějí a kdy to chtějí, což je vidět i na změněném systému aktualizací. Navíc se samy a vytrvale cpou do microsoftového cloudu a tam mi chtějí iniciativně ukládat data pro tuto zvědavou americkou korporaci a příslušné orgány činné v teroristickém řízení. Nechci mít rozum v digitálních oblacích, nejsem psychopat. A pochopitelně, v době korporátního fašismu typu nakousnutého jablka, rovněž narcistní a totalitní wokna jen velmi nelaskavě a po tvrdém donucení připustí použití jiných aplikací než jen těch profízlovaných vlastních vymožeností. Tady se wokna poučila od Applu, který pozvedl digitální otroctví až do výšin prodejného ducha.

A poslední kapitolou je grafika desítkových woken a jejich obsluha. Všechny staré a známé funkce jsou překryty barevnými nesmysly a zbytečnými výkřiky a příkazy o tom, co mám nebo nemám dělat. Nikdo mi neřekne proč, jen se mi velkopansky sdělí, co mám jako ten poslední pitomec provést. Jistěže to ukazuje na obecnou úroveň současné americké civilizace, ale my jsme zatím v Evropě. K tomu všemu postmoderní bláboly, výkřiky, nejasné rozhraní zakrývající základní funkce systému a úvodní fotka, která se natahuje z neznámého vnějšího zdroje a bez mého svolení. To je typický obraz postmoderny, světa mediálních simuláker a současné velkopanské politiky pro lid, kterou obstarávají globální korporace. Ty se tváří jako matka pokroku, a k tomu pochopitelně potřebují internacionální armádu otroků.

Dříve člověk sedl k počítači s vědomím, že může vlastní blbostí něco zničit, nebo i nenávratně vymazat data. Proto se musel volky nevolky o prvním systému typu DOS něco naučit, aby nebyl úplný blb. S nástrojem je třeba umět zacházet. To ví každý řemeslník, který si nechce na hoblovce nechat ufiknout prsty. Nyní jsme dostali nástroj, který se tváří, že si vystačí sám. Jenže skrytá doložka daná na kontraktu s desítkovým wokny už jen neviditelným písmem je ta, že tímto nástrojem jsme se stali my sami. Stali jsme se pouhým oknem pro wokna.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 400 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Převzato z e-republika.cz

 

Přejít do diskuze k článku 18 komentářů