00:13 Jak jste se dostal k tématu svobody slova?
03:04 Máte představu, co vše smíte svobodně vyjádřit ve veřejném prostoru v porovnání se soukromím? Jakým tématům se musíte vyhýbat a proč?
07:06 Jaká je v České republice svoboda slova a jaká by měla být – proč?
12:45 Vztahuje se podle Vás svoboda slova například na téma vzniku a použití zákonů, podle kterých byli po 2. světové válce souzení poražení představitelé fašistického Německa a jeho spojenci? Dá se podle Vás o tomto tématu svobodně vyjadřovat?
21:19 Jaká je podle Vás představa české společnosti o svobodě slova? Myslíte si, že občané znají Všeobecnou deklaraci lidských práv?
22:02 Všeobecné deklarace lidských práv
25:38 Proč nemáme v Česku v oblibě svobodu slova?
30:56 Kde podle Vás končí státní zájem a začíná svoboda slova – projevu?
34:02 Jaký je podle Vás rozdíl mezi myšlením a projevem řekněme verbálním nebo písemným?
34:29: Nečeká nás v budoucnosti směřování spíše ke kontrole myšlení například pomocí nějakého přístroje, který je již jistě velmi dobře popsaný v sci-fi literatuře?
38:30 Mnoho lidí, hlavně na internetu, pochopilo termín svobody slova jako nástroj k vyjadřování se bez jakékoli odpovědnosti, čemuž velmi napomáhá i možná anonymita. Projevy lidské hlouposti, sprostoty či nějaké formy extremismu nebo xenofobie se dnes již ani nedají spočítat. Mají i tyto formy vyjadřování právo na existenci v rámci svobody slova a projevu?
Novináře Jana Hlocha jsem poznal díky tomu, že se objevil na akci, kde jsem natáčel a byl čas si před prací promluvit. Zjistil jsem, že je to muž se zajímavými názory a postoji, a rozhodl jsem se ho pozvat do Debatního klubu. Čas běžel a až před nedávnem se nám podařilo domluvit jeho vystoupení v Dotazníku na téma „Svoboda slova“, což je oblast, ke které lidé z médií vzhlíží s nadějí a zároveň nepřekonatelnou skepsí. Během příprav natáčení Dotazníku jsem byl Janem Hlochem podrobněji seznámen s jeho osudem bývalého sportovního redaktora České televize a dospěl k překvapivému poznání, že právě tento člověk na vlastní kůži zažil reálnost proklamace systému hájícího právo na svobodu slova a absolvování trestu za realizaci tohoto práva.
Více dotazníků a debat najdete v Debatním klubu
Politika jakožto organizování funkce státu je vždy směsí populistických slibů a reálných politických činů, které těm slibům nakonec vždy v něčem odporují. „Zákono-dárci“ všech lidských práv a svobod proto nejprve ta práva a svobody občanům rádi pokrytecky zaručí, ale vždy si tam formulačně vytvoří zadní vrátka, kterými ty svobody a práva mohou v případě potřeby občanům omezit nebo dokonce selektivně zrušit, včetně Slova. Slovem je také i každý zákon. Slovo může druhým jak pomoci, tak jim psychicky ublížit, ale nikdy to není újma fyzická, pokud to slovo je jen názorem a řečník nemá pravomoc a nástroje svůj názor fyzicky realizovat.… Číst vice »
Nic moc, zvlášť ze strany zpovídajícího – měla jsem z něj dojem, možná neoprávněný, že ten by svobodě slova na internetu docela rád udělal přítrž /hloupé, sprosté,extremistické názory se podle něj na internetu rozmnožily/, jiným názorům by zase otevřel dálnici – téma sudeťáků, někdo může mluvit sprostě /Zeman/ a zpovídaný přes deklarovanou absolutní svobodu slova se z toho snažil vybruslit bez ztráty květinky.
naprosto souhlasím!
Svoboda slova se zde chápe v kontextu- občan versus stát. Ale základní mantinely si člověk vytváří sám, a to na základě výchovy, vzdělání, morálních mantinelů, atd. Každý z nás má nepřekročitelnou hranici, a totéž vyžaduje od svých spoluobčanů. Je to fajn, ale díky tomu se zcela očividně vytvořily i na českém internetu jednotlivé názorové fankluby, kteří unisono pějí na stejnou písničku. Maximálně přijdou provokatéři, zde se rozepisující o báječné Americe, a ti jsou argumentačně vypoklonkováni. Je to fajn, těch fanklubů je tolik, kolik je úspěšných internetových portálů. V konečném důsledku ve všech klesá četnost diskuse. Je to škoda, ale svědčí… Číst vice »
Mně na tom vadí snad jen taková ta povšechná libertariánská kritika státu jako zloděje, co lidem krade daně. Kolaps státu je přitom daleko větší průšvih než jeho nedokonalé fungování, stačí se podívat do zemí, kde k němu právě dochází. V souladu s p. Hlochem si myslím, že svoboda projevu by neměla být regulována zákonem, ale pouze odpovědností každého mluvčího. A za sebe dodávám: …a právem nakladatele zabanovat každého, kdo mu nejde pod vousy :)
Re PPK – „… to není újma fyzická, pokud to slovo je jen názorem a řečník nemá pravomoc a nástroje svůj názor fyzicky realizovat.“ Ono no má ještě jeden aspekt. Pro sebe tomu říkám: „Nelze lidi mlátit pravdou přes hubu“. Vysvětlím… Svůj odlišný názor můžete říct stylem „hele, nechci ti do toho kecat, ale zvaž zda by …“, nebo také na někoho zupácky řvát „že jen naprostý debil to může dělat takhle idiotsky …“, nebo Freudovsky dotyčného rozebírat „zamysli se co jsi vlastně zač a co jsi za člověka a co jsi mohl způsobit …“, nebo kopromediálně svůj názor předkládat… Číst vice »
Souhlasím s nickem Gatta. Mám jenom drobné upřesnění Existuje diskuse a existuje polemika. Diskutovat zprávu, názor lze tak, že se poukáže ještě na jiné úhly pohledu a aspekty, které nejsou ve zprávě, v názoru zmíněny. Polemizovat s zprávou, s názorem, znamená nesouhlasit s ním, sdělit proč a o co opíráme svoji polemiku.
debata nenalezla rovnovahu mezi moci a osobni svobodou. mezi anarchysmem a diktarurou. IMHO je treba najit rovnovahu v ramci KONKRETNINO socio-kulturniho ramce ( stat, narod), reseni se lisi dle dasain. To nerikam jako kritiku ale jako jadro problemu ne jen v teto debate, ktery ale nebyl ani naznakove rozeznan. Pan Hloch je aktivista, v tom lepsim slova smyslu, ale zadne konstruktivni reseni v tom neni, on se pokousi podminovavat skodliva (je je otakza co pod tim kdo chape) reseni ( a budis mu za to dik) jejich zverejnenim a konfrontaci s ucitymi idealy ktere se dekakruji jako zaklad evropskeho usporadni… Číst vice »
Re lomikel – tady jste trefil jádro – „podstatny je zamer/cil a nasledne volba prostredku“.
Svoboda projevu – a k čemu má sloužit?, disciplína – proč? … …
Vše má také své přirozené a lidsky umělé a kulturní hranice a vše je proměnné v místě a čase a navzájem spolu souvisí.
Všemu ale dává skutečný význam „záměr a cíl“. To je nakonec i to Biblické: „Po ovoci je poznáte“.
A použité prostředky ? – ty cíl cice „světí“, ale od jisté míry jejich nepřiměřenosti ho mohou také i naprosto zdiskreditovat.
gatta – ano, myslim ze se nam to podarilo popsat dostatence presne :)
Rozhovor je plácání teoretiků. Mne nejvíc zaujalo, proč Hlochu vyhodili z televize. Už Ivan David upozorňoval, že Špidla je nemocen. Nechce se věřit, že socani si volí do čela takové lidi. Naivky kdysi před 20 léty do této strany vstupovaly, přestože jim měl už tehdy svítit před očima červený alarm. Ze stranické skupiny na našem pracovišti jeden kolega zakládal socanům organizaci ve větším městě našeho okresu. Jiný tuto stranu reprezentoval v okresním městě, protože u nich platilo heslo: nejsou lidi. Divil jsem se jim, proč jsou ochotni se nechat znovu kádrovat.
Takto funguje „demokracia “ na Slovensku:
http://www.hlavnespravy.sk/eduard-chmelar-zlomit-moc-oligarchie-volbami-sa-neda/603678