Diskuze k článku


  • PPK • 20. dubna 2015

    Politika jakožto organizování funkce státu je vždy směsí populistických slibů a reálných politických činů, které těm slibům nakonec vždy v něčem odporují. „Zákono-dárci“ všech lidských práv a svobod proto nejprve ta práva a svobody občanům rádi pokrytecky zaručí, ale vždy si tam formulačně vytvoří zadní vrátka, kterými ty svobody a práva mohou v případě potřeby občanům omezit nebo dokonce selektivně zrušit, včetně Slova.

    Slovem je také i každý zákon. Slovo může druhým jak pomoci, tak jim psychicky ublížit, ale nikdy to není újma fyzická, pokud to slovo je jen názorem a řečník nemá pravomoc a nástroje svůj názor fyzicky realizovat. Paradoxem ve sporech o svobodu slova je, že vykonatelný verdikt o svobodě slova v krajním případě vyjadřují soudci, což jsou vždycky jen ÚŘEDNÍCI bez vlastní zodpovědnosti za svůj verdikt, který je pak jimi vytvořenou fyzickou realitou, často obsahující prvky donucovacího násilí.

    Co to znamená? Špatně ustavený stát má paragrafy na kde co, ale jejich realizaci vykonávají lidé, kteří za svou práci žádnou zodpovědnost nenesou na rozdíl od těch, o nichž ti úředníci často libovolně rozhodují, protože jen z nich (a nikoliv podle Ústavy z lidu) vychází skutečná moc ve státě. Rozhodují bez zodpovědnosti o lidech „z lidu“ s údajným ústavním právem úřednicky vládnout těm, kteří mají absurdní povinnost zodpovědnosti za cokoliv a vždy ji i ze zákona nesou.

    V rozhovoru měla proto padnout základní otázka ve znění: „Jaká je to demokracie, když není sankčně ustanoveno, jak a komu se zodpovídají sami zákono-dárci a jejich lidem nevolení a lidem neodvolatelní úředníci, pokud se už vůbec rozhodnou nejen vydat výrok, ale i jej mocensky zrealizovat?“ Logická odpověď je jediná: Ergo, také i ta naše demokracie je tudíž ve skutečnosti jen pouhým slovem.

  • Bety • 20. dubna 2015

    Nic moc, zvlášť ze strany zpovídajícího – měla jsem z něj dojem, možná neoprávněný, že ten by svobodě slova na internetu docela rád udělal přítrž /hloupé, sprosté,extremistické názory se podle něj na internetu rozmnožily/, jiným názorům by zase otevřel dálnici – téma sudeťáků, někdo může mluvit sprostě /Zeman/ a zpovídaný přes deklarovanou absolutní svobodu slova se z toho snažil vybruslit bez ztráty květinky.

  • PPK • 20. dubna 2015

    Bety napsal
    Nic moc, zvlášť ze strany zpovídajícího –

    naprosto souhlasím!

  • Alena • 20. dubna 2015

    Svoboda slova se zde chápe v kontextu- občan versus stát. Ale základní mantinely si člověk vytváří sám, a to na základě výchovy, vzdělání, morálních mantinelů, atd. Každý z nás má nepřekročitelnou hranici, a totéž vyžaduje od svých spoluobčanů. Je to fajn, ale díky tomu se zcela očividně vytvořily i na českém internetu jednotlivé názorové fankluby, kteří unisono pějí na stejnou písničku. Maximálně přijdou provokatéři, zde se rozepisující o báječné Americe, a ti jsou argumentačně vypoklonkováni. Je to fajn, těch fanklubů je tolik, kolik je úspěšných internetových portálů. V konečném důsledku ve všech klesá četnost diskuse. Je to škoda, ale svědčí to o naší ohraničenosti a omezenosti naslouchat druhým

  • Stan • 20. dubna 2015

    Mně na tom vadí snad jen taková ta povšechná libertariánská kritika státu jako zloděje, co lidem krade daně. Kolaps státu je přitom daleko větší průšvih než jeho nedokonalé fungování, stačí se podívat do zemí, kde k němu právě dochází. V souladu s p. Hlochem si myslím, že svoboda projevu by neměla být regulována zákonem, ale pouze odpovědností každého mluvčího. A za sebe dodávám: …a právem nakladatele zabanovat každého, kdo mu nejde pod vousy :)

  • Gatta • 21. dubna 2015

    Re PPK – „… to není újma fyzická, pokud to slovo je jen názorem a řečník nemá pravomoc a nástroje svůj názor fyzicky realizovat.“

    Ono no má ještě jeden aspekt.
    Pro sebe tomu říkám: „Nelze lidi mlátit pravdou přes hubu“.
    Vysvětlím…

    Svůj odlišný názor můžete říct stylem „hele, nechci ti do toho kecat, ale zvaž zda by …“, nebo také na někoho zupácky řvát „že jen naprostý debil to může dělat takhle idiotsky …“, nebo Freudovsky dotyčného rozebírat „zamysli se co jsi vlastně zač a co jsi za člověka a co jsi mohl způsobit …“, nebo kopromediálně svůj názor předkládat 10x denně jako jedinou neoddiskutovatelnou pravdu … …
    Tedy nejde jen o obsah, ale i o formu. Formu, která se odvíjí jednak od povahy člověka, ale je umožněna hierarchickým postavením jedince či organizace , tedy jejich reálnou silou.
    Mnohdy v obhajování a prosazování odlišných názorů tedy vůbec nejde o věcný obsah, ale právě jen o to potvrzení a posílení vlastní síly a postavení na hierarchickém žebříčku … a z toho plynoucí výhody.

  • Leo K • 21. dubna 2015

    Souhlasím s nickem Gatta. Mám jenom drobné upřesnění Existuje diskuse a existuje polemika. Diskutovat zprávu, názor lze tak, že se poukáže ještě na jiné úhly pohledu a aspekty, které nejsou ve zprávě, v názoru zmíněny. Polemizovat s zprávou, s názorem, znamená nesouhlasit s ním, sdělit proč a o co opíráme svoji polemiku.

  • lomikel • 21. dubna 2015

    debata nenalezla rovnovahu mezi moci a osobni svobodou. mezi anarchysmem a diktarurou. IMHO je treba najit rovnovahu v ramci KONKRETNINO socio-kulturniho ramce ( stat, narod), reseni se lisi dle dasain.

    To nerikam jako kritiku ale jako jadro problemu ne jen v teto debate, ktery ale nebyl ani naznakove rozeznan. Pan Hloch je aktivista, v tom lepsim slova smyslu, ale zadne konstruktivni reseni v tom neni, on se pokousi podminovavat skodliva (je je otakza co pod tim kdo chape) reseni ( a budis mu za to dik) jejich zverejnenim a konfrontaci s ucitymi idealy ktere se dekakruji jako zaklad evropskeho usporadni spolecnosti.

    IUndividualismus a anarchyje je uz soucastni praveho kridla NWO, na rozdil od koletkivismu se kterym pracuje leve kridlo. Ideova zakladna ma svou dulezitost, ale podstatny je zamer/cil a nasledne volba prostredku. Opomenutim moci jakozto poradajici struktury ve spolecnosti ( srovnej napr. Obama a Putin v kontextu pouziti moci) vede k nespravnym zaverum co se tyce obecne aplikovatelnosti napr. pristupu pana Hlocha.

  • Gatta • 21. dubna 2015

    Re lomikel – tady jste trefil jádro – „podstatny je zamer/cil a nasledne volba prostredku“.

    Svoboda projevu – a k čemu má sloužit?, disciplína – proč? … …
    Vše má také své přirozené a lidsky umělé a kulturní hranice a vše je proměnné v místě a čase a navzájem spolu souvisí.
    Všemu ale dává skutečný význam „záměr a cíl“. To je nakonec i to Biblické: „Po ovoci je poznáte“.
    A použité prostředky ? – ty cíl cice „světí“, ale od jisté míry jejich nepřiměřenosti ho mohou také i naprosto zdiskreditovat.

  • lomikel • 21. dubna 2015

    gatta – ano, myslim ze se nam to podarilo popsat dostatence presne :)

  • mirror • 21. dubna 2015

    Rozhovor je plácání teoretiků. Mne nejvíc zaujalo, proč Hlochu vyhodili z televize. Už Ivan David upozorňoval, že Špidla je nemocen. Nechce se věřit, že socani si volí do čela takové lidi. Naivky kdysi před 20 léty do této strany vstupovaly, přestože jim měl už tehdy svítit před očima červený alarm. Ze stranické skupiny na našem pracovišti jeden kolega zakládal socanům organizaci ve větším městě našeho okresu. Jiný tuto stranu reprezentoval v okresním městě, protože u nich platilo heslo: nejsou lidi. Divil jsem se jim, proč jsou ochotni se nechat znovu kádrovat.

  • peter. • 21. dubna 2015

    Takto funguje „demokracia “ na Slovensku:
    http://www.hlavnespravy.sk/eduard-chmelar-zlomit-moc-oligarchie-volbami-sa-neda/603678