Duch milosrdenství

Reklama


Jednomu muži stonal jeho milovaný kůň. Muž v zoufalství podstoupil nejkrutější půsty a s  pláčem vzýval Ducha milosrdenství. Konečně ho nebe vyslyšelo, strop se neslyšně otevřel a dolů se snesl zářivý duch.

„Čeho si žádáš? Jsem Duch milosrdenství  tvé vsi,“ zazpíval zářivým hlasem.

„Ach, požehnej mému koňovi! Zachraň mu život!“ padl na kolena muž..

„Lituji,“ světélkoval konejšivě duch. „Já neumím žehnat koňovi. Umím rozprostřít své milosrdenství jen na ves jako na celek. To přinese štěstí nejen koňovi, ale i tobě, tvé rodině a vůbec všem.“

Muž mu ihned vděčně zlíbal nohy, ale najednou se zarazil. „Pozor pozor! To chceš taky žehnat sousedovic Jírovi?“

„Ovšem. Vždyť tu bydlí ve vsi.“

„Ale Jíra je lump a ošidil mě v kartách! S Jírou spolu nepečeme. Jíru pěkně vynech, rozumíš?“

Duch zářivě vzdychl. „Nenene! To nejde. Neumím nikoho vynechávat. Požehnám celé vsi dohromady.“

Muž vztekle vyskočil: „Cože? Tak já tu hladovím, já trouba suším hubu, aby si mohl užívat Jíra? Tak to ani nápad, duchu! Jírovi tu nikdo žehnat nebude!“, a vyhnal ducha z domu.

Kůň vzápětí pošel a Duch milosrdenství se do vsi víckrát nevrátil.

Přejít do diskuze k článku 16 komentářů