Dvě cesty – jeden výsledek

Světový parazit se rozhodl ovládnout bohatství světa.

V zemích, které mu nekladou odpor, jde na to parlamentní cestou. Přisvojuje si bez násilí  jejich bohatství – zdroje, půdu, veřejnou infrastrukturu, státní penězovody, finanční systém, s penězi mizí  a postupně zadlužuje země i jejich obyvatele.

Země, jejichž politici mu nejdou na ruku a nemůže je vykrást pod hrozbou vydírání ani sofistikovanými nenásilnými způsoby propracovanými ve státech prvního typu se zavedeným parlamentním systémem a zkorumpovanými politiky, nechá pro své zájmy vojensky napadnout, anebo v nich skrze páté kolony nechá provést zinscenované převraty. Pokud se k jejich bohatství nedostane nenásilně, zkouší se k němu dostat násilím. Když se mu to nepovede, bohatne na násilí – na dodávkách zbraní do válečných zón, obchoduje s válečníky a přiživuje konflikty.

Výsledkem v obou případech je bohatnutí světového parazita. Bohatne na vykrádání a zadlužování států, ve kterých neprobíhá válka, i na válce ve státech, ve kterých válka probíhá. Obyvatele států , ve kterých válka neprobíhá, nutí skrze jejich politické „reprezentace“ platit náklady na své války i na jejich důsledky. Třeba na migraci.

Závěr: V jedněch zemích podnítil dlouhotrvající násilný konflikt, na kterém bohatne, ve druhých zemích, které vykradl a zbídačuje, zakládá potenciální dlouhodobý konflikt. V obou případech dál bohatne a tahá figurkami na šachovnici historie.

Přejít do diskuze k článku 47 komentářů