Dvě nohy špatné, jedna noha dobrá

Reklama


Níže uvedené řádky by vůbec neměli číst slušní a poctiví občané, zejména ti, kteří se pokládají za duševně normální, zdravé a nezaujaté, tj. ti, kteří se domnívají, že mají svobodnou vůli, objektivní názory, a kteří se považují za demokraty. Mohli by totiž doznat nějaké duševní úhony. Tací poslušní občané totiž mívají názory předem utvořené, aniž by vlastně pořádně věděli na co.

„Za kapitalismu není cílem společenského rozvoje zabezpečit zvyšování životní úrovně pracujícího člověka; ten je pouze prostředkem, který umožňuje chod výroby, a to v dvojím smyslu: za prvé jako prostředek, jenž zabezpečuje fungování výroby, tj. jako objekt vykořisťování, a za druhé jako prostředek, který zaručuje spotřebu spotřebního zboží, neboť výroba není, jak víme, možná bez spotřeby. Právě proto se záměrně zkracuje doba použitelnosti vyrobeného zboží, neustále se vytvářejí iluzorní potřeby, pomocí dotěrné a všudypřítomné reklamy se vyvolává »plánovité zastarávání« zboží pod heslem »každý rok nový model« apod.“ (Umění polemiky, Svoboda, Praha 1982)

Prasata na Orwellově Farmě zvířat vtloukala do občanských hlav nebohých hospodářských zvířátek částečně správnou teorii, ale chybné vývody. Především zvířátka nenechala, aby některá její ponaučení sama prakticky ověřila za pečlivě hlídanými hranicemi farmy reálného socializmu.

„Konzumní ideologie orientuje člověka, aby na úkor uspokojování sociálních, kulturních a duchovních potřeb spotřebovával především a hlavně hmotné předměty. Jejím ideálem je člověk-spotřebitel, otrok potřebných a leckdy i nepotřebných, »prestižních« věcí. Propaganda této psychologie, při níž se v širokém měřítku využívá všech hromadných sdělovacích prostředků a také reklamy, se vědomě snaží naočkovat pracujícím buržoazně maloměšťácký kult věcí, jakousi »filosofii« věcismu, psychologii spotřebovávání a získávání věcí. Dělník nebo zaměstnanec, ovlivněný touto »filosofií«, musí přepínat své síly a zintenzivňovat práci, aby si mohl (nejčastěji na splátky) pořídit tu či onu věc, kterou mu vnucuje vtíravá reklama a záměrně pěstované představy o »sociální prestiži«.“ (Umění polemiky, Svoboda, Praha 1982)

Vytvoříme-li na Farmě zvířat napřed totalitní tlak, její obyvatelé pak nadšeně padnou kolem krku svým novým osvoboditelům, kteří je oškubou ještě více, než ti staří. Vděčně přijmou navrátivšího pana Jonese, aby mu radostně předala, co z nich prasata nedokázala vydřít.

„Nicméně propaganda buržoazně maloměšťáckého způsobu života je i nadále jedním z nejúčinnějších prostředků depolitizace a deideologizace osobnosti, nástrojem manipulace s jejím vědomím. Takovým manipulováním se má lidem vštípit konformní způsob myšlení a jednání, tj. bezmyšlenkovité, slepé přizpůsobení formám životní činnosti obvyklým v buržoazní společnosti i těm hodnotám, na jejichž základě »normálně« funguje kapitalistický systém. Má omezit okruh zájmů osobnosti na úzký svět věcí a odvést ji od aktuálních sociálně politických a ideologických problému současnosti.“ (Umění polemiky, Svoboda, Praha 1982)

Dnes mají zvířátka místo bývalé stereotypní a nudné teorie zajímavou praxi. A tak nadále budují větrné mlýny, světlé zítřky a prosperitu, aby se sama zase nedostala ke korytu. A tak hloupě přežvykují vštípené názory. Pro tentokrát: “Dvě nohy špatné, jedna noha dobrá!“ Proč, je tomu tak, však nevědí. Ani vědět nechtějí.

Přejít do diskuze k článku 8 komentářů