Dvojí metr: Proč Kosovo ano a jihovýchod Ukrajiny ne?

Vím, že analogie bývají často ošidné. Dnes je běžnou praxí uvádět při srovnávání politických událostí a procesů nejrůznější analogie. Sám jich docela hojně využívám – a nejsem zdaleka sám. N. Chomsky srovnával utrpení východoevropských disidentů socialistického bloku  s disidenty v americké zóně „demokracie a svobody“ v  latinskoamerických zemích. H. Clintonová přirovnala Vladimíra Putina k Adolfu Hitlerovi – na poslední americké prezidenty přitom jaksi zapomněla, Karel Schwarzenberg zase připojení Krymu Ruskem po zvenčí zinscenovaném převratu v Kyjevě přirovnal  k záboru Sudet nacisty po Mnichovské dohodě…

Já sám jsem častokrát přirovnával globalistickou a nadřazenou expanzivní zahraniční politiku USA řídící se Projektem pro nové americké století k nacistické politice „Tisícileté“ třetí říše, Majdan k požáru Reichstagu, falza použitá k rozpoutání války ve Vietnamu, Iráku, Libyi a v Sýrii ke Gliwické lži…

Dnes bych chtěl položit otázku. proč západní aliance  „svobody, humanity, míru a demokracie“ podpořila separatistické úsilí kosovských Albánců a nepodpořila federalizační, resp. separatistické úsilí ruskojazyčního jihovýchodu Ukrajiny? Důvodů a analogií pro takovýto postup jsou přitom celé přehršle, kupř.:

– Zastánci odtržení Kosova od Srbska argumentovali albánskou majoritou na území kosovské provincie. V případě jihovýchodu Ukrajiny jde o majoritu ruské národnosti.

– Dále zastánci odtržení Kosova od Srbska argumentovali tím, že prý srbská vláda tvrdě zasáhla proti kosovským separatistům – to samé ovšem platí v případě jihovýchodu Ukrajiny

– Prokosovští politici také argumentovali tím, že další soužití srbské většiny s kosovskou menšinou ve společném státě by nedělalo dobrotu a je tudíž nemožné, že by docházelo k velkému násilí a podobně. To samé platí i pro jihovýchod Ukrajiny, obzvlášť poté, co kyjevská junta provedla své násilné vojenské  tažení na jihovýchod.

– Dalším nepřímým argumentem bylo, že v období po rozpadu socialistického bloku docházelo v bývalých satelitech k významným společenským změnám. To ovšem platí i pro Ukrajinu po neústavním násilném a podvodném parlamentním puči v Kyjevě.

– Zajímavostí je i to, že kyjevská moc, která se sama ustavila násilným zabíráním státních úřadů, neústavním pučem a parlamentním podvodem, prohlašuje své odpůrce, kteří rovněž násilím zabírali po jejím vzoru státní instituce v jihovýchodních regionech země za „teroristy“. V případě Kosova byla UCK na černé listině teroristických organizací vedených USA až do zázračného přehodnocení jejího zařazení. V ukrajinském případě USA nejenom že nevadí násilí prováděné kyjevskou mocí vůči menšinám na jihovýchodě země (u Srbska vadilo velmi) ale toto dokonce podporují a řídí z kyjevského ministerstva vnitra.

Tak jako mnohokrát v minulosti pokládám v závěru otázku: Jak je možné, že USA a jejich západní satelity na jedné straně podpořily rozpad Srbska, porušení jeho územní svrchovanosti a nepodporují tentýž proces na Ukrajině, když uvedené důvody a argumenty jsou v případě Ukrajiny téměř identické? Nebude to jenom a pouze tím, že v případě Srbska bez ohledu na logiku a morální principy se jim to hodilo a v případě Ukrajiny se jim to naopak nehodí?