Euxitus

Reklama


22.6.2016

Již zítra budou Britové hlasovat v referendu o vystoupení z EU, neboli o takzvaném Brexitu. A nadržení nacionalisté z celé Evropy už podle vzoru Brexitu tvoří značky pro svůj vlastní exit, jako třeba Czexit (známý Grexit je přeci jenom něco jiného, tam chtěli Řeky vyštípat ostatní). Jenže spíš než o jednotlivých národních exitech by bylo na místo hovořit o Euxitu – umírání EU. Už jenom proto, že i kdyby k Brexitu nakonec nedošlo, Euxitus je už zřejmě nevratný.

Eroze myšlenky evropské integrace je totiž očividná a Britové ji nezpůsobili, ti ji jen vystrčili na světlo boží. Ta eroze je vidět už jenom v tom, s jakým nezájmem a bezradností se k britskému referendu o vystoupení z EU staví ostatní země a národní sdělovací prostředky. Vždyť první použitelný text o tom, o co vlastně v Brexitu jde, jsem četl teprve tuto sobotu v LN! Jako kdyby ano Brexitu bylo něco tak nemyslitelného, že to není třeba vůbec řešit, jako kdyby nikdo nebyl schopen či ochoten se erozí EU vůbec zabývat a argumentovat proti, jako kdyby se Brexit ostatních zemí EU vůbec netýkal.

Svým způsobem je úplně jedno, tak zítřejší referendum v Británii dopadne, protože ať to bude pro odejít, nebo pro zůstat, ať těsně, nebo jednoznačně, jakýkoliv výsledek budou stoupenci Brexitu a jejich nacionalističtí kolegové po celé Evropě považovat za svůj úspěch, protože případná porážka v referendu pro ně bude důkazem spiknutí bruselských elit a manipulace s hlasováním, a tedy potvrzením správnosti a nutnosti opuštění (až rozpuštění) EU.

Na politickou záchranu EU už je podle všeho pozdě, přestože fakticky EU jen tak neskončí, protože i v případě Brexitu, či přímo Euxitu, bude dál fungovat podobně, jako když manželé po rozvodu pořád bydlí v jednom bytě. Mezi zeměmi EU nejsou žádné mosty, které by se daly jednoduše a rychle spálit, ale složité předivo ekonomických, legislativních i lidských vazeb, které bude jen velmi těžké rozmotat, pokud se to vůbec kdy někomu bez války podaří.

Je smutné, ale svým způsobem i fascinující pozorovat, jak snadno a rychle může zemřít jedna ambiciózní a ještě nedávno velmi atraktivní vize. A je to i nebezpečné, protože politické a emocionální vakuum, které po smrti komatózní EU zbude, podle všechno zaplní nacionalisté se svými ploty, válkami a zákony o čistotě národa. A je to nebezpečné i proto, že s EU skončí i subjekt, který jediný mohl být – pokud by chtěl, což začasté nechtěl a i proto je nyní na pokraji smrti a zapomenutí – rovnocenným partnerem nejenom Washingtonu, Moskvě, Pekingu, ale i velkým korporacím.

Jenže teď je pozdě bycha honit, je pozdě začít Brity i ostatní Evropany přesvědčovat v pondělí, když se hlasuje ve čtvrtek, to přesvědčování mělo trvat celou dobu, co EU existuje, a nemělo mít podobu inzerátů v novinách a strašení propadem kurzu měny, ale přínosu a srozumitelnosti pro obyčejné lidi. Jenže na to byla EU příliš arogantní a elitářská.

Po zítřku už EU nikdy nebude stejná, jako je dnes. Nesmí být stejná, pokud chce dál žít a pokud chce mít souhlas a podporu nejenom kapitálu, ale i veřejnosti.

Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku 89 komentářů