Gomora

Svědectví natočené tak šikovně, že divák s padouchy kolikrát už už sympatizuje a musí si znova připomínat, co jsou hlavní antihrdinové vlastně zač. Nejde ovšem podle mého názoru o rehabilitaci zločinu, ale o ukázání toho, jak normální může zločin pro některé lidi být. Tvůrci toho dosahují jednoduchým postupem – vůbec neukazují svět mimo mafii a dopady jejího obchodu s drogami na okolní svět. Drogově závislé, jejich zdevastované životy ani oběti loupeží pro pár euro na dávku divák nevidí, stejně jako neuvidí práci policie, které je v podstatě nepřítomná a jež jinak typicky bývá středem pozornosti.

Tím více prostoru zbývá pro vykreslení dynamiky camorry, která k mému velkému překvapení vůbec nepřipomíná vojensky organizovanou hierarchickou organizaci, ale spíše konglomerát „warlordů“, kteří podle momentální situace mění aliance, slibují spojenectví nebo zrazují, dílem s vidinou zisku, dílem podle pochybného zákona cti. Hlavním nástrojem řízení jsou v camoře strach a brutální násilí.

Svébytným aktérem Gomory jsou periferie Neapole, chaotické shluky odpudivých paneláků (sic!) postavených do uzavřených a jednotlivými bandami dobře chráněných dvorů, oprýskaných a vybydlených. A také všudypřítomné odpadky. Jaké bylo mé překvapení, když jsem si na Google Earth našel Scampii a ona opravdu vypadala jako ten strašidelný zámek z televize. Česká sídliště jsou ve srovnání s těmi neapolskými útulná a upravená, a jestli nějaké připomíná Neapol, tak Chanov. Zajímavé je, že zazobaní kápové mafie v těch rozpadlých panelácích žijí také, jen mají byty luxusně kýčovitě zařízené.

Zajímavé je i „bezešvé“ propojení náboženství a zločinu, kdy každý gauner má doma kříž a chodí do kostela, přitom ale prodává drogy a vraždí, a když má zastřelit dítě, posilní se políbením kříže a vystřelí. Víra zjevně zločinům nepřekáže, pokud je přímo neumožňuje.

Co říci závěrem? Gomora je velmi dobře natočený seriál, dramatický a konzistentní, postavy se vyvíjejí, nejsou schematické a jejich jednání dává smysl, zároveň jde ale o počin poněkud ošidný, protože zobrazované jednání explicitně neodsuzuje a divák sám musí naznat, že camorra není nic než banda navzájem se požírajících predátorů. Pokud si chce někdo zločin romantizovat, v Gomoře najde pro své účely poměrně vhodnou literaturu.

Převzato z blogu Tribun