Diskuze k článku


  • peter. • 22. listopadu 2017

    Nie,že by som bol proti rozhodnutiu Europského súdu.
    No rád by som si prečítal aj argumenty druhej strany.Nechce sa mi totiž veriť,že by Poliaci rúbali v pralese na ktorý sú oprávnene hrdí len tak,pre surovinu a zisk.
    Rád by som vedel,či hnutie DUHA a aktivisti podali na Európsky súd žalobu na EÚ vtedy,keď táto vydierala Ukrajinu tým,že podmieňovala poskytnutie pôžičky zrušením zákazu ťažby dreva v už aj tak zdevastovaných Karpatoch.

  • peter. • 22. listopadu 2017

    peter. napsal
    No rád by som si prečítal aj argumenty druhej strany.

    Našiel som ich:
    http://www.lesmedium.sk/o-com-sa-pise/sudu-eu-sa-nezlakli

  • peter. • 22. listopadu 2017

    príspevok mimo tému:
    Zomrel spevák,ktorého som rád počúval Nech odpočíva v pokoji.Mal 56 rokov.
    http://ukraina.ru/news/20171122/1019549809.html

  • Martin (už bez taky m) • 22. listopadu 2017

    Jsem osobně proti kácení v Bělověži, petici jsem podepsal.
    I když jde o oblast s kontinentálním klimatem a drsnějšími zimami,
    smrk v umělých přehoustlých monokulturách je i zde špatně.
    Řešením by mohlo být zvětšení NP na straně Polska (kde v současnosti NP tvoří ve srovnání s Běloruskou částí) spíše jen obtížně životaschopnou miniaturu. Mj. geneticky a životním prostorem, prameny a zdroji vody plně závislou na Bělorusku.
    https://mapy.cz/turisticka?x=23.9220994&y=52.7223756&z=9&l=0
    Co se lýkožroutů týče, objevuje se víc a víc odborných prací dokládajících, že gradace lýkožroutů jsou více přirozeným jevem nežli si člověk dosud připouštěl, a pro dynamiku smrku dosti důležitou. Jeho „dobíhání s motorovou pilou“ je tedy hloupost.
    Otevřené porosty jsou následně mnohem více náchylné k DALŠÍ GRADACI kůrovců, v současnosti se např. v Jeseníkách bojí na jižních svazích i sami lesníci i jen malých mýtin. Prudká změna světelných podmínek a množství tepla vede k ničení korun na jižních okrajích mýtin. U dosud zakrytých stromů ve velmi rychlém tempu. Také vichřice a orkány (v souvislosti s probíhající změnou klimatu častější) jsou -zejména při častém opakování- mnohem úspěšnější v ničení „nahodilými“ (tj. neplánovanými) těžbami otevřených porostů. Typickým příkladem je současné Bruntálsko- kde kalamita vytěženým množstvím dřeva dávno přesáhla Šumavu.
    Pro alespoň relativní „přirozený vývoj“ potřebuje Polská část Bělověže nepochybně omezení zásahů, a PODSTATNÉ rozšíření- což pokud vím HD podporuje.
    I když tedy v kontinentálním podnebí je smrk v lepším postavení než v většinově oceánické Střední Evropě našeho typu, jako souvislé a PŘEHUŠTĚNÉ, uměle zakládané kultury ani tam nemůže existovat bez zákonitých gradací kůrovců.
    A pak tedy opravdu nejde o NP – ani les v pravém slova smyslu.

  • fajt • 22. listopadu 2017

    ekologie a životní prostředí je v packách státu a firem pouhý sprostý kšeft, když vidím některé správce nově nabytých církevních majetků jak gazdují, tak bych žádnou petici na zdánlivou ochranu přírody, a čert ví ještě čeho, prostě nikdy nepodepsal – leda, že by byla KC ( a další pecunia non olet subjekty) prohlášená za nepřítele lidstva. ..)

  • Martin (už bez taky m) • 22. listopadu 2017

    Oprava a doplnění: na SEVERNÍCH okrajích mýtin PŘIVRÁCENÝCH K A OSLUNĚNÝCH OD JIHU, ZÁPADU.
    Tam je také nejvíce vrškových zlomů, poškození námrazami a ledovým závěsem. Proti škodám mokrým sněhem a ledovým závěsem je porost tvořený soliterněji rostlými smrky (s hlubším zavětvením korun) podstatně odolnější. Typickým příkladem je tzv. řídkolesí ve vyšších a vysokých středohorských polohách, nebo porosty smrku v tajze.
    Totéž platí i pro smíšené porosty které jsou podstatně odolnější proti větru.
    Mj. tím, že KOŘENÍ ODLIŠNĚ A V ODLIŠNÉ HLOUBCE. Při déletrvajících (či předchozích) dešťových srážkách či prudším jarním tání se totiž „statické zajištění“ smrkových porostů v půdě (zejména uměle V UMĚLÉ STRUKTUŘE většinou přehuštěné) výrazně snižuje V PODSTATĚ NAJEDNOU. SHODNĚ NA VELKÝCH PLOCHÁCH. Ještě horší je pak toto spolupůsobení kritických činitelů na mělkých, kamenitých půdách hor, horských svahů. Kritické úrovně snížené odolnosti je tam lijáky dosaženo shodně na velkých plochách. Proto polomy ve smrkových monokulturách a smíšených lesích vypadají podstatně jinak. Problémem je snaha dřevovýrobců (v tomto případě skutečně nejde o lesníky v pravém slova smyslu) o co nejdelší kmeny pokud možno bez suků – tedy s minimem větví, jejich rychlým opadem – mj. díky vyostřené konkurenci o světlo v CÍLENĚ UMĚLE PŘEHUŠŤOVANÝCH VÝSADBÁCH.
    Dlouhodobě cílené přehuštění porostů až do fáze tzv. tyčovin vede k následně k delšímu období kritické fáze ve vývoji porostu v dospělý les.
    Dochází též k rychlejší, nevyrovnané degradaci půdy v důsledku odlišného tempa a množství čerpaných živin v hustnících. Typickým příkladem je nevyrovnaný příjem dusíku (vedoucí k nevyzrávání dřeva a snížení mechanické odolnosti) a extrémní spotřeba uhlíku – dlouhodobě již na cca 50%.
    Rozpad je pak zákonitý…

  • Martin (už bez taky m) • 22. listopadu 2017

    peter. napsal

    príspevok mimo tému:
    Zomrel spevák,ktorého som rád počúval Nech odpočíva v pokoji.Mal 56 rokov.
    http://ukraina.ru/news/20171122/1019549809.html

    Čest jeho památce, škoda že zemřel „v rozkvětu sil“, mohl lidem rozdávat radost ještě mnoho let…

  • Martin (už bez taky m) • 22. listopadu 2017

    Na k západu a jihu přivrácených těžbami odkrytých porostních stěnách- zejména „nahodilými“ dochází k nejčastějším škodám právě proto, protože tam i během jediného dne dochází k někdy i několikrát se opakujícím cyklům namrzání a tání. Během jediného dne se mokrý sníh dokáže přeměnit na masy ledu a posunem po větvích VZDÁLIT OD OSY- kmene. Tím se stabilita stromu podstatně mění k horšímu. Rychlá změna v porostech s osluněním tmavého kmene zvyšuje atraktivitu pro kůrovce a ovlivňuje „vegetační klid“ i PEVNOST DŘEVA. Probíhají příliš rychle na to aby na to mohl strom reagovat změnou a posílením kořenové soustavy. Navíc skeletovité půdy v horách a přítomnost dalších – v umělých kulturách- příliš blízko (přehuštěně) rostoucích stromů tomu do značné míry brání. Žádný strom který cca desítky ba i sto let rostl v hustším zápoji nedokáže přežít v náhle obnaženém porostním okraji dlouho. Na to jsou současné změny v porostech a podmínek v porostech příliš rychlé…
    Jednou z věcí podle které se pozná skutečný lesník od pouhého „dřevovýrobce celulózy“ (kvalitní dřevo v plantážích nehledejte- tam jde pouze o „hmotu“) je kvalita VYTVOŘENÍ ZAPOJENÝCH POROSTNÍCH OKRAJŮ. Nejen ve vztahu k okolním např. loukám a pastvinám – ale zejména mezi lesními odděleními, úseky, porosty navzájem. A tady tzv. „záchranné kůrovcové těžby“ nerespektují příliš mnoho zákonitostí vývoje zdravého a stabilního lesa. Příliš hrubě zasahují do ekosystému, mění ho často naprosto zásadně – čímž zkázu šíří rychleji i do okolí…
    Na otázku zda „nechat sežrat či nesežrat“ tam kde je zřetelné- či s ohledem na konkrétní podmínky patrné, že odolných okrajů okolních porostů není možno DOSÁHNOUT VČAS odpovídám za sebe tedy: NECHAT SEŽRAT – A HLAVNĚ NECHAT STÁT! Porostní okraje musí lesník připravovat desetiletí dopředu…

  • racek • 22. listopadu 2017

    No, Martine, větrné polomy v místech kůrovcových kalamit na Šumavě jsou vskutku dokladem potřeby chránit kůrovce. Když tam chodím, je mi vždy k pláči.

  • Martin (už bez taky m) • 22. listopadu 2017

    racek napsal

    No, Martine, větrné polomy v místech kůrovcových kalamit na Šumavě jsou vskutku dokladem potřeby chránit kůrovce.Když tam chodím, je mi vždy k pláči.

    A jde o polomy vzniklé v oblastech bez zásahu, nebo v místech kde se kácelo a vznikly tzv. otevřené porostní stěny?
    Ano, ani polom, ani „les souší“ nějakou dobu není pěkný. Ale pro mnohé živočichy jde o vhodná teritoria. Píši s ohledem na význam velkoplošných CHÚ, ne za „hospodářský les“.
    Ve velké většině míst v Jeseníkách a na Kralickém Sněžníku kde se kácelo kde byl těžební zásah rozsáhlejší bohužel následně spadlo mnoho dalších stromů, vč. podpory gradace kůrovců pak došlo k zničení vzrostlého lesa na mnohem větší ploše. Navíc na mnoha místech nad 1000 m.n.m. se les obnovuje na padlých kmenech. Také je zapotřebí zajistit alespoň minimální zástin. To souše alespoň na mikrolokalitách dokáží. Jinak se z půdy vytratí i symbiotické druhy hub, bakterií, živočichové více méně lesu užiteční. Na vzniklé „stepi“ je pak obnova skutečného lesa obtížná.
    Na nedávné- i lesníky spoluorganizované odborné konferenci v Praze (tuším v dubnu) prezentoval např. RNDr. Hruška informace o tom, že „skvělá zelenost“ stávajících smrkových monokultur mladšího věku (parafráze) byla „spoluzajištěna“ extrémně rychlou spotřebou přístupného uhlíku. Údajně jsme (podle opakovaných měření v celé ČR) přišli o cca polovinu přístupných zásob za posledních cca 25 let… Toto spolu s nepochybně na holině zrychlenou mineralizací dalších živin a jejich výluhem a odplavením buď pryč či do pro smrk nedostupných horizontů povede dle předpovědí ke zhoršení stavu a ujímavosti výsadeb smrku pojímaných „klasickým“ způsobem v následujících desetiletích.
    V Jeseníkách pozoruji na řadě míst významnou defoliaci u smrku na velké většině území. Toto „chřadnutí smrku“ je dle výzkumů spojeno s komplexem faktorů.
    I u lýkožrouta nejde o JEDEN ODDĚLENÝ PRVEK ale součást ekosystému. Teplé proudy vzduchu jej odnesou i přes 50 km.

  • Martin (už bez taky m) • 22. listopadu 2017

    Mám smrk rád, ale ne v přehoustlých monokulturách. V Jeseníkách to bude ve vyšších polohách „závod s časem“ zda se i zrychlenou přeměnou monokultur podaří udržet či zlepšit stabilitu lesa v následujících desetiletích. V mnoha místech Nízkého Jeseníku a Holčovické vrchoviny byl už „závod“ prohrán, a nejen díky lýkožroutu – ale mj. jako důsledek desetiletí zanedbávané úpravy smrk.monokultur dochází de facto k zániku lesa. Obnova stabilních lesů rozhodně není možná „opět smrkem“ – jakkoliv by se výsadby ještě snad 10- 15 let „hodně zelenaly“…
    Nevyrovnaný příjem dusíku vede k poruchám při zrání dřeva a extrémním přírůstům nekompenzovaným nějakým zvýšením stability.
    Navíc eroze a změna vodního režimu na pasekách brání návratu hub.
    V praxi tak hrozí, že ve snaze „obnovit hospodářský smrkový les“ (fakticky neživotaschopnou plantáž) můžeme dospět do stadia, kdy na velkých plochách budeme vděčni za vrby a břízy…
    V podstatě bych jako milovník přírody neměl být proti- alespoň se budou moci snad vrátit tetřívci- ale fyzicky vím, že tak snadné to nebude…
    Přeměna monokultur na smíšené porosty se zastoupením smrku do cca 800 m do 35 % nebude snadná, není možná podle „zažitých“ schémat a „odvolávka na zkušenosti předků“ (předchozích generací lesníků) není reálná. Působili při jiné poptávce a v jiné situaci lesních půd.
    Navíc upozorňuji, že jejich okyselování SE NEZASTAVILO, situace s hořčíkem například je mnohde kousek od katastrofy.
    Zrychlené odrůstání houštin buku má také své problémy, mj potlačuje vše jiné listnaté (vč. např. světlomilnějšího javoru), v houštinách se při jejich velké rozloze celodenně drží zvěř a spase přednostně vše krom buku. Trpí pak „kontaktní“ porosty, „rezervace“ v okolí „sprostých“ monokultur s minimální úživností (vyvolávající akorát střevní koliky).

  • Martin (už bez taky m) • 22. listopadu 2017

    Na mnoha místech např. Janovické LS zde mohu pozorovat rozumný přístup, když lesníci v podstatě využívají proředění porostů lýkožrouty po vytěžení -jednotlivých stromů- k vnášení listnáčů, ev. chráněně i jedle. Jsou mi známy oplocenky v ještě stojícím předchozím smrčáku chránící podsadby jedle a listnáčů. Ale ten převod je extrémně náročný, plošně všudepřítomný a přesto při posledních větrech na cca 2 LS spadlo přes 5000 m3- a to nepočítám poslední vichřici.
    ZAJIŠTĚNÍ POROSTŮ PROTI VĚTRU – vč. zabránění vysoušení a vymrzání zmlazení bude v následujících desetiletích extrémně důležité. Myslím osobně, že v některých – ne ojedinělých- oblastech, lokalitách půjde o PŘEDNOSTNÍ FAKTOR pro obnovu a vytvoření stabilnějších porostů. Situace půd se mnoho nezlepšila- a musí se dosáhnout zvýšení stability – při změně klimatu a častějším kolísání s extrémy. „Průměry“ v extrémním období nemají valný význam…
    Obnova lesa skutečně stabilního je mnohem výhodnější dle „teorie bioskupin“ v hloučcích postupně osidlujících uvolněnou plochu, maximálně využívajících -i v druhovém spektru – změněných AKTUÁLNĚ PŮSOBÍCÍCH podmínek. Nelze již tak jako dříve „spoléhat na stabilitu okolních porostů“ – když ty ve velké většině STABILNÍ NEJSOU…
    Rozumné hospodaření v lesích které by odmítlo honbu za ziskem je stále málo četné. A skutečný LES je víc než jen soubor nestabilních porostů s nejistou perspektivou. Soudobý lesník má jistě využívat výsledků vědy, o tradice opřenou zkušenost- ale zejména je zapotřebí citlivý ohleduplný přístup založený na respektování aktuálních i v nejbližších cca 2 desetiletích očekávatelných reálných podmínek, situací v terénu. Zvyšování pufrovací schopnosti půd a množství opadu listnáči je velmi důležité. Může stále reálně nastat rozpad na velkých exponovaných plochách.

  • peter. • 22. listopadu 2017

    Martin (už bez taky m) napsal
    Mám smrk rád, ale ne v přehoustlých monokulturách.

    Martin:
    V mojom odkaze sa píše,že tie napadnuté smreky rúbu preto,lebo keby ich tam nechali stáť,tak by na tom mieste vyrástla zase len smrečina.Smrečina,ktorú v Bielovži vysadili na holoruby po Nemcoch.Tak nie je múdrejšie smrečinu odstrániť a vysadiť les v totožnom zložení ako bol pôvodný prales?

  • Martin (už bez taky m) • 22. listopadu 2017

    peter. napsal
    Martin:
    V mojom odkaze sa píše,že tie napadnuté smreky rúbu preto,lebo keby ich tam nechali stáť,tak by na tom mieste vyrástla zase len smrečina.Smrečina,ktorú v Bielovži vysadili na holoruby po Nemcoch.Tak nie je múdrejšie smrečinu odstrániť a vysadiť les v totožnom zložení ako bol pôvodný prales?

    Převod na smíšený porost (u nás s převahou buku, tam to spíše budou i jiné dřeviny) je možný nejlépe po menších plochách. Nelze ale hospodařit v kontaktu s mezinárodně významným chráněným územím schematicky. Je pro mne odsud obtížné hodnotit jak „agresivní“ tam je zmlazení smrku v uměle vytvořených kulturách s převahou smrku. Je možno ale předpokládat zvýšený tlak zvěře na odrůstání listnáčů. V oblasti kde se vyskytuje los a zubr nemají oplocenky moc smysl…
    Je příznačné (až příznačné) jak se mění aktivita zvěře v oblastech kde se zvyšující se návštěvností mizí klidové oblasti, a zhoršuje se situace predátorů – s odkazem na rostoucí fragmentaci krajiny, či zvýšení rizik z dopravy na kritických, pro zvířata důležitých místech.
    Plošně rozsáhlé kácení vede mnohem spíše k obnově velkoplošné formou tzv. velkého (dlouhého) cyklu, s nutností „vložky“ „přípravných“ dřevin na desetiletí, na zbažinatělých plochách i trvale.

  • Martin (už bez taky m) • 22. listopadu 2017

    Bělorusko a Ruská federace jsou již delší dobu jedinou oblastí kde se nezhoršuje stav tetřevovitých.
    V ČR bohužel lesníci i ochranáři zjišťují stále více jak je i jen UDRŽENÍ – natož návrat – u těchto druhů komplikovaný. S likvidací těchto druhů a jejich některými odmítnutou možností návratu ale hrozí zvýšení tlaku na mnohé oblasti ze strany turismu, neregulovaného sportu i zástavby. Typickým příkladem je snaha o tzv“obnovení poutního místa Vřesová studánka“ (de facto maskovaná „obnova“ restaurace a ubytování) v citlivé oblasti hřebene po vymizení posledních tetřevů -mj. i díky plošným kůrovcovým těžbám…
    Zatím nesdílím optimismus některých státních ochranářů, že pokud se monokultury rozpadnou na velké ploše pak se do houštin zmlazení a „buřeně“ vrátí např. tetřívek. Jakkoliv jsem se jeho návrat snažil podporovat a bránit zástavbě a jinému intenzivnějšímu využívání- a po vymizení původních populací je RF jedním z mála možných zdrojů pro obnovu populací- tak hrozí např. tlaky na plošné využívání herbicidů při obnově lesa. Nárůst povolených ploch v CHKOJ i na 2 zónách dohromady už na stovky hektarů na víc jak 5 let je varovný…

  • peter. • 22. listopadu 2017

    Martin (už bez taky m) napsal
    Převod na smíšený porost (u nás s převahou buku, tam to spíše budou i jiné dřeviny) je možný nejlépe po menších plochách.

    Myslím,že môžeme predpokladať,že taký zásah(ani neviem aký),k akému sa Poliaci odhodlali v chránenom Bielovežskom pralese (nerúbe sa v tzv.Malom pôvodnom pralese), sa nerobí tak ako v Karpatoch,ale na základe odbornej prípravy a s účasťou vedcov z oboru lesníctva. Ťažba drevnej hmoty a následný zisk asi nebude primárnym cieľom toho zásahu.Pre hospodárske účeli Poliaci majú kde rúbať.Možno len chýbala diskusia a nechýbal odpor ku kompromisu z oboch strán.
    Osobne si myslím,že ak ES rozhodol o pokutovaní Poľska,tak sa môže jednať o trest za jeho neposlušnosť.A znovu sa vrátim k tomu ako Rada Európy vydierala Ukrajinu aby dosiahla od Kyjeva zrušenie zákazu rúbania Karpát.
    Vtedy žiadni európski ochranári ani mimovládky neprotestovali.A v Karpatoch sa rúbu bukové lesy,ktoré so bezdebát staršie ako bielovežské smreky.
    Keby sa odborníci po roku 1989 riadili odporúčaním ochranárov na čele s nebohým ministrom Vavrouškom,tak by dnes nestálo vodné dielo Gabčíkovo a lužné lesy na Žitnom ostrove by už neexistovali.O prínose a užitočnosti Gabčíkova dnes už nikto nepochybuje.
    Ochranári by sa nikdy nemali stať extrémistami a druhá strana by mala mať otvorenejšie uši pre ich pripomienky.Nemali by spolu bojovať,ale počúvať sa navzájom.

  • peter. • 22. listopadu 2017

    Ospravedlňujem sa za gramatické chyby a preklepy.Moja vina,mám si to po sebe prečítať!

  • Martin (už bez taky m) • 22. listopadu 2017

    Pán peter – tohle Vám kdykoliv podepíšu:
    „Ochranári by sa nikdy nemali stať extrémistami a druhá strana by mala mať otvorenejšie uši pre ich pripomienky.Nemali by spolu bojovať,ale počúvať sa navzájom.“
    U nás z NNO udělala většinou jedna většinou „parta“ „jedno“, a stát stále -v mnohém- „okupují“ „ti druzí“…
    I proto „jsem“ kde jsem, a žiji jak žiji.
    Na vině za dnešní stav společnosti, Evropy i světa ale určitě nejsou lidé co stáli a stojí na principech, nenechali se koupit či udělat ze sebe užitečné idioty – jedněm či druhým- a je jedno zda v oblasti ochrany přírody a či sociální spravedlnosti.
    Zdaleka ne všechny nápady jsou hodny realizace- např. kanál D-O-L, etc.
    Skromně sám za sebe soudím že přirozené zdroje stability ekosystémů byly v mnohém vyčerpány , a nyní už musí být člověk extrémně citlivý a ohleduplný – k sobě navzájem i k planetě. Má zodpovědnost.
    P.S.: Jsem rád, že i když jen maličko, tak alespoň podpisem výzvy VLKu jsem mohl -byť i jen maličkým, nepatrným kousilínkem napomoci zabránit výrubu lesov Vihorlatu a spol.
    A J. Lukáč zase nezapomněl na i jen prostý email s poděkováním- každému z tisíců signatářů.
    Dělají krásnou práci- a nejenom vo „Vlčiech horách“…