Jak citelná bude ruská odpověď Západu?

Vzhledem k tomu, že mě zaujalo zdůvodnění USA k uzavření ruské ambasády v Seatlu (je to blízko naší ponorkové základny) a invektiva Vasilije Nebenzji směrem k britské straně: „Co bylo dříve – rozhodnutí vyhostit ruské diplomaty nebo otrava Skripala?“, rozhodl jsem se přeložit článek Jevgenije Krutikova, publikovaný dnes na „vzgladu“. Originál ZDE. (Pozn. překl.)

Formálním důvodem masového vyhoštění ruských diplomatů je touha zničit ruskou zpravodajskou síť. Tak to s největší pravděpodobností je, v tomto smyslu se západní země nepřetvařují. Jde však o to, že systém jejich rozvědky utrpí „zrcadlovými opatřeními“ mnohem více.

Ředitel Zahraniční zpravodajské služby Ruska, Sergej Naryškin, označil vyhoštění ruských diplomatů za „špinavou a cynickou provokaci západních států, které se snaží vytvořit atmosféru rusofobie“. Zdůraznil, že Rusko dá „dostatečně tvrdou odpověď“ a uznává, že mezi vyloučenými zaměstnanci ruské diplomatické mise byli zaměstnanci rozvědky, jejichž úkolem bylo zajistit bezpečnost ruských velvyslanectví.

To je poprvé v historii ruské rozvědky, kdy její vedení oficiálně uznalo přítomnost svých zaměstnanců mezi vyhoštěnými. Které, připomínáme, formálně vyhošťují, aby zničili „ruská špionážní hnízda“.

Trochu konkrétnější byl velvyslanec v USA Anatolij Antonov, který napsal na Facebookové stránce agentury: „Vyhošťují se lidé, kteří měli na starost těch nemnoho oblastí, kde přežívá vzájemně prospěšná spolupráce – vesmír, věda a kultura, obchod, zjišťování osudu vězňů a pohřešovaných osob. Obnova vztahů a hledání společných styčných bodů bylo znovu zničeno. Rozsah poškození a předcházející informace o jeho přípravě a podpoře naznačují, že bylo s největší pravděpodobností plánována předem a bylo jednoduše odloženo – v očekávání vhodné příležitosti. “

Velvyslanec Antonov ví, co říká. A má naprostou pravdu ve výrazu „předem naplánováno, ale odloženo.“ Myšlenka masové „očisty“ ruských diplomatických misí se nenarodila v čele Teresy May nebo dokonce v Londýně, nýbrž ve Washingtonu pod vedením prezidenta Baracka Obamy. Teď byla prostě dotažena do ztřeštěnosti poddanými Jejího Veličenstva.

Kontrarozvědka požaduje slitování

Všechno to začalo v prosinci roku 2016, kdy americké orgány rozhodly o vyhoštění 35 ruských diplomatů ze země, zabavení vily velvyslanectví a budovy konzulátu v San Franciscu. Iniciátorem a hlavním motorem této akce byl tehdejší ředitel FBI James Comey. Na setkání v Bílém domě trval na deportaci téměř 100 lidí.

Vtip je v tom, že FBI, jako útvar zodpovědný za kontrarozvědku, prostě nezvládá své povinnosti. Vedení agentury se domnívá, že Amerika je zaplavena ruskými špióny, hackery, vrahy a kdoví kým ještě a její zaměstnanci prostě nemají na to, aby sledovali každého jednotlivce. V současnosti i poměrně příčetní představitelé americké zpravodajské služby mluví o nejméně stu „ruských špehů s diplomatickými pasy“. A každého z nich i jejich rodinné příslušníky musejí v každodenním režimu sledovat, přičemž externí dohled vyžaduje velké prostředky, včetně vyškolených pracovníků, které FBI v požadovaném množství nemá. Přesto však, kontrarozvědka s vytrvalostí medojeda (v Jižní Africe existuje takový jezevec, známý svým stiskem – když se zahryzne, nic jej neodtrhne), nadále sleduje téměř každého ruského občana.

Oddělení ve Washingtonu, New Yorku, San Francisku a ve státě Maryland si zoufaly, bily hlavou o zeď a čtvrtletní plány operačních činností stále vycházely pod psa. Rusové nadále navštěvovali recepce, nakupovali, jezdili na pikniky, pravidelně mizeli z dohledu.

Comey měl problém se zajišťováním těchto aktivit, a už vůbec neměl síly a zdroje pro boj s ruským vlivem, jak později řekl na slyšení v Kongresu. Kdyby mohl, vyhostil by všechny Rusy a ty, které by musel ponechat, by očipoval, aby svým „tajným“ ulehčil. Předtím loboval za ztřeštěné omezení diplomatů a personálu velvyslanectví, požadoval, aby předávali FBI plán svých cest. To všechno vedlo pouze k potyčkám mezi velvyslanectvím a efbíájníky k všeobecnému rozhořčení ministerstva zahraničí. Ale v prosinci 2016 měl Comey šanci vyřešit problém jednou ranou.

Předpokládáme, že Obama jako odcházející postava, chtěl Comeyovi vyjít vstříc – prostě aby Trumpovi zavařil. Ale proti masovému vyhoštění Rusů se postavilo CIA i Ministerstvo zahraničí, což se stává zřídka, že by jednali ve shodě a vydali ostré prohlášení. Není těžké je pochopit. Ve slavném telegramu tehdejšího velvyslance v Moskvě Johna Teffta se také mluvilo proti masovému vyhoštění, protože zrcadlové snížení moskevské agentury CIA by vedlo k naprostému zhroucení veškeré její zpravodajské činnosti v Rusku.

Tradičně se předpokládá, že ruská kontrarozvědka je nesrovnatelně silnější než americká, a je schopna vytvářet nesnesitelné podmínky pro život a práci rezidentury v Moskvě. Bývalý rezident v Moskvě, Steve Hall tvrdí, že „FBI by nedokázala učinit totéž pro Rusy v USA“. Dokonce i za velvyslance Michaela McFaula se objevily zápisky amerických diplomatů o tajemných událostech v jejich domovech, o náhlém zapnutí televize, o „černých lidech“ v oknech, nepříjemných zvucích, nevysvětlitelných úmrtích domácích zvířat. K tomu ke všemu vešlo v platnost obnovení takzvaných Moskevských pravidel, které nejen znesnadnily režim konspirací, ale výrazně omezily život Američanů v Moskvě (odsud mimochodem prudký nárůst silničních nehod mezi majiteli červených diplomatických značek – snažíce se uniknout skutečnému nebo domnělému sledování, začali řidiči vyrážet na žlutou na semaforu). Mariňáci z jejich ochranky znervózněli, protože jim bylo zakázáno chodit do barů a navazovat známosti se slečnami. Diplomaté a další začali požadovat „příplatky za riziko“. Začala kolektivní vyjednávání. V důsledku toho CIA a Ministerstvo zahraničí USA jednali jako jednotná fronta a zašlapali Comeyovy plány na úplné fyzické odstranění „ohnisek ruské špionáže“.

Teď se Američané ocitnou ve stejné situaci, jen ještě o něco horší. Takže komu toto vyhoštění způsobí větší škody – jestli ruskému zpravodajství v USA a Evropě nebo naopak – toť velká otázka. Tím spíše, že nové vedení CIA je odhodláno ke vzkříšení výzvědné zpravodajské služby jako hlavního zdroje autentických informací a bude to od něj vyžadovat, aby vynaložilo opravdové úsilí. Vedení už obnovilo praxi setkání s agenty na území třetích zemí. Návštěvy v pobaltských zemích a ve Finsku, stejně jako v Polsku, se staly populárními. Kazachstán je také populární – kvůli nevysoké kompetenci místních zpravodajských služeb, na rozdíl od služeb Běloruska. Ale přesto to omezuje možnosti Američanů, protože každý rekrutovaný člověk si takové výlety nemůže dovolit, aniž by přilákal nevítanou pozornost.

Zvláště utrpí rozvědka v regionech, včetně pro všechny tak zajímavého Krymu. Dost možná, že se Američané někde přizpůsobí, ale pokud jde o jejich zpravodajské možnosti v Moskvě, budou moci použít slovo devastated, tedy „zpustošeno“. Nemusíme tomu slepě věřit, nicméně problém je vyznačen. Budou pokračovat v práci, ale jak?

Kádrový hladomor

Rusové si zase nějak poradí. Bývalí zaměstnanci amerických speciálních služeb mají praktický účinek masového vyhoštění ruských diplomatů za velmi pochybný. Například bývalý náčelník „ruského“ oddělení Pentagonu, a nyní spolupracovník rusofobní kovářské dílny – Atlantické rady – Mark Simakovski trvá na tom, že „Rusům zůstaly pro špionáž velké možnosti“, protože „většina ruských průzkumných operací není prováděna zástupci, jednajícími pod rouškou diplomatického protokolu „. Evidentně tradiční strach Američanů z ruské nelegální rozvěky plyne z jejich nedostatečného systému.

Ostatně jejich jednorázoví kurýři jsou také svého druhu nelegálové. Ještě během studené války přišli na Západě s tzv. duplicitními liniemi. Jedná se o ty jejich spolupracovníci diplomatických misí, kteří se roky nepřiblíží k rozvědce, dělají prosťáčky, přátelí se s kým je třeba, a vykonávají své své služební povinnosti s horlivostí provinčního kariéristy, prostě nedávají záminku k podezření. Na konci pobytu v zemi se manželka takového prosťáčka klidně vydá vybrat „schránku“. Odhalit takovou jednorázovou operaci lze pouze cestou pozorného sledování, které tak vyčerpalo FBI.

Američané, a zejména Britové ochotně používají jednorázové kurýry, kteří nejsou spojeni s diplomatickým personálem. Podnikatelé, vědci, novináři, studenti z dobrých rodin ve Skotsku, kteří se ocitají v ubytovnách v centru Moskvy – každý z nich může být potenciálním kurýrem, kterého nemůžete sledovat tradičními metodami. Jejich masové zatýkání (teoreticky možné) může v CIA zchladit mnoho hlav. A je pravděpodobné, že ve velmi blízké budoucnosti budeme čelit neočekávaným odjezdům pozvaných profesorů  a zaměstnanců humanitárních nevládních organizací z Ruska, snížení počtu zastoupení leteckých společností atp.

Další věcí je, že ani jedna rozvědka světa nedůvěřuje náboru agentů nekmenových spolupracovníků. Průzkum, předběžné shromažďování informací – je možné provádět někdy i „ve tmě“. Přímé nábory však provádějí pouze kmenoví zaměstnanci, což také přineslo používání třetích zemí jako bezpečné oblasti.

Ve spojení s tímto je pozoruhodná také „solidární podpora“, kterou poskytly „třetí země“ Velké Británii, tím, že se rovněž rozhodly vyhostit diplomaty. Velvyslanectví států, například pobaltských zemí v Moskvě jsou již tak malé. Zrcadlová reakce by jednoduše zastavila práci – řekněme – lotyšské mise, pokud by se Lotyšsko také odhodlalo k masovému vyhoštění. Odsud – oznámení druhému tajemníku velvyslanectví RF o „persona non grata“ pro zaměstnance Aeroflotu v Rize (který oficiálně nemá ani diplomatický statut). „Dohnali množství.“

Tyto technické aspekty určují skromný počet Rusů vyhoštěných z malých zemí, a ne pouze politické příčiny. Pro mnoho Evropanů byla důležitá symbolika „solidarity“ s chudinkou Británií, a ne boj s ruskou rozvědkou v pravém slova smyslu.

Po jednom diplomatu vyhošťují z Maďarska, Švédska, Finska a Chorvatska – je to víc než nic. Dva jsou vyhoštěni z Albánie – to je už vážným krokem pro Tiranu, kde je všeho všudy 16 ruských diplomatů. Albánci nemají dokonce v Moskvě ani vlastní dům – tísní se ve dvou apartmánech slavné budovy УПДК (Správa obsluhy diplomatického sboru) na ulici Mytnoj, která je současně akreditována pro Kazachstán a Uzbekistán. V důsledku toho se „zrcadlové opatření“ stane pro skromnou albánskou diplomacii značnou nepříjemností.

Vzhledem k takovým potížím žádná evropská země (s výjimkou samotné Británie a, ó Bóže, Ukrajiny, pokud ji považujete za evropskou zemi) nepodnikla radikální kroky. Po čtyřech vyhoštěných přidalo Německo, Francie a Polsko, což lze vysvětlit velikostí diplomatických misí a v případě polském – psychiatricky. Těch, kdo chtěli uškodit vlastním zájmům, se ukázalo nesmírně málo, pouze USA se ukázaly jako předvoj celé planety. A pokud dočasná úleva pro práci FBI přijde, celkový výčet ztrát nemusí být pro americkou zpravodajskou službu příznivý.

Přehnat toto mínění, se samozřejmě, nepatří. CIA je ohromný seřízený mechanismus, který také najde způsob, jak si poradit, a bude pro něj jednodušší zachránit situaci, než pro FBI orientovat se v nových podmínkách.

Už žádná shovívavost

Teď se vracíme ke starým dobrým dobám „velké hry“ za dob studené války a částečně v 90. letech, kdy bylo možné vše a jakékoliv prostředky byly dobré. Jiná věc je, že přebytečného přátelství na úkor na vlastních zájmů už nebude.

Jestlipak zbývajícím americkým diplomatům bude umožněno přednášet v profilových vzdělávacích institucích Ruské federace, včetně МГИМО (Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě) a Diplomatické akademie, a navazovat známosti mezi perspektivními studenty. Mimochodem, v pobaltských zemích se ruští diplomati, kteří se snažili navštěvovat studentská setkání a diskusní kluby, setkávali v posledních letech s obtěžováním prostřednictvím sdělovacích prostředků („když toho člověka uvidíte – volejte kontrarozvědku“, jak tomu bylo v Litvě), což je nepředstavitelné při pohledu z hlediska klasické diplomacie.

Samotní Američané vynalezli nové „diplomatické“ pojmy – „agresivní shromažďování informací“ a „zneužívání práva pobytu v USA“. Vysvětlit je z hlediska logiky je obtížné a v zásadě není možné určit stupeň „agresivity“ shromažďování informací a „zneužití práva“. Ale pokud pojmeme „zrcadlový“ výklad a použijeme jej na našem území, ukážou se ztráty americké a britské zpravodajské služby nenahraditelnými. Tady každý druhý „agresivně zneužíval“ – počínaje rokem 1988.

Otázkou je, jak daleko bude nutné zajít v povaze odvetných opatření, a to ani ne tak s ohledem na anglosasy, jako s ohledem na ty „solidární“. Může jít o vyhoštění nejen vedení rezidencí a „zjevných“ spolupracovníků, tedy oficiálních zástupců evropských zpravodajských služeb. Tyto pozice lze rychle doplnit, což neovlivní povahu spolupráce na společných zájmech, například v boji proti terorismu, ale lze si ponechat příležitost sledovat činnost rezidentur v Moskvě, aniž bychom musel věnovat čas „seznámení se s nově vyslanými zaměstnanci“.

Zároveň u Washingtonu může dojít k velmi delikátní situaci, kterou mimochodem velvyslanec Antonov zmiňoval. Doposud se například stále vede spolupráce na nalezení několika amerických pilotů, zmizelých beze stop ve Vietnamu. Ruský diplomat, který byl zodpovědný za spolupráci v této oblasti, je na seznamu vyhoštěných. A vláda USA bude vypadat dost hloupě, když se tato práce náhle zastaví. A zdá se, že hlavním efektem realizace Comeyovy myšlenky úplného zničení „ohnisek špionáže“ bude ukončení spolupráce v emocionálně citlivých sférách.

Ruské rozvědka přežije, to můžeme našim partnerům slíbit. Ale přežije-li reputace Washingtonu – to není tak jisté.

Překlad: grasyk

Převzato z ostrova Janiky